Zbývá mi poslední týden a pár dní do vánočních prázdnin a skoro by se mi chtělo říct, že nemůžu uvěřit, jak rychle to uteklo. Pak si teda spočítám, že vlastně školu máme necelý dva měsíce, což zase tak dlouhá doba není, vezmeme-li v potaz, že rozjezd byl přátelský a postupný. Nevadí.
Vánoční tzv. "přerušení" (=Unterbrechung, abych taky někoho poučila o krásách němčiny) trvá přibližně deset dní a už se zpátky do Brna hodně těším. Čas od času se mě někdo odváží zeptat, jestli se mi stýská (navenek totiž občas trochu působím jako člověk, kterýho se na takový věci zkrátka neptáte) a jasně, že stýská, obzvlášť když se naplnila tátova prognóza "nepočítej, že se domů dostaneš dřív, než na Vánoce" a já za ten čtvrtrok byla v Česku jen jednou a ještě k tomu v Praze... Takovou tu špatnou krizi, kdy je z toho člověk fakt rozloženej a nejradši by okamžitě odjel jsem teda ještě nezažila (a doufám, že se mi to vyhne). Ale stejně, když na Facebooku vidím všechny ty super párty, který prošvihnu (zdravím Martina a jeho vodku); čtu si zápisy z oddílových rad o tom, jak to šlape/nešlape; anebo na mě někde vykoukne vtípek s medicínskou tematikou a uvědomím si, že ti lidi si nad tou školou do háje můžou přemýšlet v normálním jazyce, tak mě píchne osten pochyb, jestli jsem přece jenom neměla zůstat pěkně doma v krásným Brně. Na druhou stranu mi to hodně ulehčuje to, že mě to tu fakt děsně baví, mám čas i na spoustu věcí, na který jsem nikdy čas neměla a taky že mám fajn lidi okolo sebe, kteří jsou na tom v mnohým stejně špatně jako já. Nic neutuží friendship tak, jako volání sanitky pánovi, kterýmu se udělalo špatně asi tak 500 m od vchodu do nemocnice.
 |
| Tady máte zase pro změnu jinou složku integrovanýho systému, známý video, ze kterýho jsem to printscreenla #počítačovýexpert zde, šla jsem okolo a fakt to tam tak dělají, koukala jsem se a smála asi tak dvě minuty... |
Kromě kamarádů v Brně, rodiny, mamčiných šmakulád atd. se taky těším na krátký odpočinek od školy, který bude potřeba, protože v lednu se začne s tou školou už navážno a je nutný se na to připravit. Nemáme tu nic takovýho jako "zkouškový" nebo "zápočty", závěrečný práce se píšou z plné zátěže v průběhu druhé půlky ledna a člověk se na ně musí naučit při škole. V každým předmětu je to trochu jiný, ústně máme jediný zakončení anatomie, všechny ostatní předměty jsou písemně, buď formou Multiple Choice, nebo nějaká kombinace i s otevřenýma otázkama.
Jeden větší test jsme už psali, první půlku fyziky, a musím teda říct, že tu okolo těch "Klausuren" dělají celkem divadlo (doneste si studijní průkaz, žádný kalkulačky, 150 lidí zaráz...dobře možná jsem prostě jen zpovykaná z gymplu). Výsledky se dozvíme někdy příští týden a úplně easy to nebylo, hlavně kvůli formátu 30 minut na 20 příkladů a tomu, že ve fyzice hrozně těžko nacházím motivaci učit se něco nazpaměť. Memorovat "fázový posun u kondenzátoru je mínus pí půl", když stačí prohodit co k čemu vztahujeme mi jaksi nedává smysl. Druhá půlka má být teoretická ještě víc, což spousta lidí vítá s nadšením, já moc ne. Ale to je všechno za dlouho.
Co se neškolních věcí týče, tak mě toho typicky moc nenapadá (šprt), výlet do Prahy na Miquik byl super, blablacar.de doporučuju (sešli jsme se dva medici a dvě doktorky, nedá se tomu utéct...a všichni boli zo Slovenska). Podlehla jsem vábení a několikrát si udělala čínskou polívku (that student life, do té doby jako bych nebyla na výšce) a samozřejmě je to moc velká ňaminka, tak jsem si dneska radši poctivě dvacet minut četla o glutamátu, abych se trochu odnavnadila.
 |
| Přesně tuto jsme dokonce dvakrát někde nafásli. I ten název to říká, že je ňam ňam. |
A určovali jsme si krevní skupiny, zábavička!
Na závěr jeden televizní tip, až budete chtít prokrastinovat - dokumentární série Rodiče napořád od Olgy Špátové na čétéčku (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11417732385-rodice-naporad/216562261010002-langerovi). Jsou to příběhy o pěstounech, paní režisérka to promovala na DVTV, mojí nejnavštěvovanější stránce, a první díl se mi fakt líbil. Aspoň člověk získá pocit, že v Česku nežijou jenom samí ti pánové, co se jim teď po volbách tak rádi smějeme, a jim podobní.
