První článek v roce a tak

Vida, to už přepisuju sedmičku na osmičku celý dva týdny? Kdo by to jen řekl?

Vánoční dva týdny v Brně byly docela živá voda do mého sociálního života a upřímně, bylo to fakt fajn být zase doma, vidět se po dlouhé době se všema lidma, i těma, kteří stejně jako já jsou jindy třeba v Belgii anebo ve Švýcarsku (to se jedná pořád o jednoho člověka). Projít se po Brně, zajít za babičkou a dědou, popovídat si s učitelama na gymplu, do hospody s děckama (3x po sobě), na Slunovratovej oheň. Taky si dát něco jinýho, než těstoviny a rýži, jít se proběhnout jinam, než pořád do toho stejnýho parku (park doma byl předtím taky "pořád ten stejnej park", ale teď nabyl na exkluzivitě) - člověk si ani neuvědomí, co mu všechno chybí, dokud není doma. Paradoxně se mi možná na začátku ledna odjíždělo zpátky do Lipska hůř, než tehdy na konci září. Jednak ty dva týdny byly plný příjemných setkání s lidma a odpočinku doma, jednak tentokrát chybělo takový to těšení se na něco novýho, přesně jsem věděla, že mě čekají akorát tak 4 testy na konci ledna a trochu vymrzlá kolej. A v lednu je vůbec všechno takový depresivnější.

Každopádně se potvrdilo, že čím blíž se nad námi Damoklův meč všech zkoušek houpe, tím větší vládne pospolitost mezi studenty a tak nějak všichni společně doufáme, že se nebe smiluje a nikdo nebude muset na opravný termíny. Jít společně do knihovny, případně do menzy asi nezní jako nějaký velký terno, ale udělá to hodně. Po Vánocích už dvě holky do školy nepřišly, u jedné to teda bylo jasný už předtím, vzhledem k počtu absencí, ale ta druhá (mimochodem členka naší čtverky v biologickým praktiku) překvapila myslím úplně všechny. Každopádně na odůvodnění "uvědomila jsem si, že tu práci nechci dělat" se nedá nic moc říct a pokud se to člověku takhle rozleží v hlavě, tak by ta škola opravdu neměla žádnej smysl (asi mi to přijde lepší, než "ráda bych byla doktorka, ale toho učení je tolik, že to nezvládám"). Nicméně 2 z 20 ještě před prvníma opravdovýma zkouškama je docela hustý.

S učením je to takový veselý, protože většina z nás momentálně žongluje s barevnýma obrázkama buněk do histologie, nervama a cévama v anatomii, který bychom už měli umět a svalama, který s každou další přednáškou přibývají, k tomu taky se vším od buňky přes genetiku po tasemnice do nejbližší zkoušky ze všech, biologie. No a navíc jednou týdně povinná dávka zmaru, protože "kardiologie" není "učení o srdci" nýbrž "učení o onemocněních srdce" a "anisokorie" nemá nic společnýho s anýzem, ale je to zornička ujetá někam do háje atp. Na druhou stranu jsme se konečně prohrabali těma úplnýma základama a třeba v té anatomii a histologii děláme fakt zajímavý věci, pitvy v druhým semestru klepou na dveře a třeba takovej seminář na téma srdce byl skvělej. Na obrázku to totiž vždycky vypadá hezky přehledně ("jak to jako myslíš, že není aorta červená a truncus pulmonalis modrej???"), ale žádný srdce není vypreparovaný stejně, a tak je to vždycky výzva se v těch šlaušcích vyznat (a nesplést si je třeba s otevřenou síní).

Pár postřehů na závěr:

• sinus už pro mě přestal být goniometrickou funkcí (šlo to rychle!), nýbrž "Höhlung, Ausbuchtung", prostě dutina; jo a nejsou to dva sinusy, ale dva sinus [sinús]
• nemůžu normálně cvičit, protože mi u toho běží hlavou věci jako "rectus abdominis, teď se nadechuju, takže zapojuju vnější mezižeberní svaly, tlak v dutině břišní, to znamená bránice dole a zároveň zatnutý břišní svalstvo" a tak furt dokola
• moje spolubydlící se od letního semestru odstěhuje, tak jsem zvědavá, kdo přijde novej (nechci mít předsudky, ale kolující historky nejsou moc povzbuzující)
• taky se kvapem blíží moje ošetřovatelská praxe, kde se poprvé dostanu do střetu s krutou realitou každodenní dřiny zdravotnického personálu a zalituji, že jsem se nedržela matematiky nejspíš...ne, těším se, a taky z toho mám trochu obavy, protože o ošetřovatelství vím fakt velký houby. Tak aspoň sjíždím na youtube, jak se správně odebírá krev a tak podobně. Stejně prý každej aspoň první týden nedělá nic jinýho, než Putzfrau, ještě kombinovanou s pokojskou
• o mý neslavný story s volbama asi už všichni slyšeli/četli a je to teda fakt k vzteku, nehledě, že na tom tratím 10 euro za storno jízdenky. Aspoň, že v druhým kole to nebude Mil. x Mir.

Jsem to já? Je to nový spolubydlící? Byl to dobrý nápad, nakupovat v asijském týdnu? Samé otazníky...