Zimní semestr v páťáku je ve srovnání s ostatními klinickými semestry poměrně mírumilovný, především díky 4 týdenním lednovém oknu na volitelné předměty. I chirurgická paralelka, do které jsem patřila, je v páťáku trochu pohodovější, než ta interní, některé zkoušky jsem měla odbyté už z roku v laboratoři - no bylo to příjemné!
Moc ráda jsem se po roce do klinické výuky zase vrátila, denní režim mi prospěl, ačkoliv to občas znamená vstávat pekelně brzo. Navíc jsem taky naposledy chodila do školy se dvěma svými dobrými kamarádkami, se kterými to byla velká zábava, navzájem jsme se hlídaly, ať někde nezapomenem přijít, smály se u oběda a stěžovaly si na učení. Budou mi chybět - po pátém ročníku už se kruhová výuka rozpouští a medici jsou po jednom vysílání do PJ - Praktisches Jahr, stážového šesťáku.
Základní údaje:
Výukových týdnů: 15 (z toho 2 volný a 4 vyhrazený na volitelný předmět)
Doba trvání: 17. 10. 2022 - 3. 2. 2023
Počet zkoušek: 9 (z toho 4 jsem si odbyla v rámci roku v laboratoři)
Paralelka: Chirurgická (OP II)
Dopolední stáže:
HNO aneb ORL - Týden 1 - 2
Do semestru jsme vstoupili poměrně příjemně dvěma týdny na ORL. Do té zkratky se obzvláště ve fakultce schová opravdu široká škála činností, od vyšetření sluchu, rovnováhy, hlasu, klasické infekční ORL s záněty ucha a různých částí krku, onkologie a následná péče nebo super jemné operace v uchu nebo na hlasivkách.
Měli jsme celkem 7 stáží, 3 z toho byla různá funkční vyšetření (sluch, rovnováha a hlas), pak foniatrická ambulance u samotného pana profesora, jednou běžná ambulance, dobrovolné koukání na sálech a jedna vizita na oddělení. Přednášku k ORL máme až v letním semestru, na druhou stranu když si člověk trochu pamatuje anatomii hlavy (hlavně hrtan, hltan a nervy), tak většina patologií není nijak složitých. Líbilo se mi, že si s výukou docela dávali záležet a bylo to opravdu pestré, ačkoliv jako obor mě to úplně neoslovilo - jednak jsou všechny ty nosy a uši a hrdla občas trochu nehezký (zvlášť zevnitř) a lidi vám při vyšetření kašlou a dáví se a jednak minimálně tady panuje celkem konkurence, co se získání místa týče.
Ortopedie - Týden 3 - 4
S ortopedií jsme měli trochu smůlu na zodpovědné lékaře, takže mi ty dva týdny celkem stačily... V prvním týdnu jsme měli tři kurzy - začali jsme na sálech, kde naše šestičlenná skupinka byla rozdělena dál na dvojice a rozmístěna do různých operačních sálů. Po sem dobrý, ale já s kamarádkou jsme se ocitly na sále, kde ještě ani nebyl pacient a asi po dvaceti minutách přišla jakási jiná lékařka - ortopedka, zeptala se nás, jestli jsme studentky a po kladné odpovědi nám řekla, že tady se ale ještě tak 40 minut nic zajímavého dít nebude :/ Naštěstí byla natolik soucitná, že nám našla jiný sál (ten, kde už byli ostatní naši spolužáci), kde jsme mohli u samotného pana primáře koukat, jak v závodním tempu vyměňuje kyčel. Zvládal se u toho věnovat i nám, vyptávat se nás na nějaké záludné otázky, kvůli čemuž svůj osobní rekord v délce operace neprolomil, nicméně na konci řekl něco jako "52 minut? to je na to, že se studenty, celkem dobrý..." :D Trochu nám toho povyprávěl i po výkonu, k fungování chirurgických oborů, financím a tak, to bylo zajmavý - z celé operace jsme toho zase tolik nepochytili, nebyli jsme sterilní u stolu. Tím byl čas na sálech pro ortopedii naplněn, víckrát jsme tam nebyli - ale vlastně nevím, jestli mi to vadí, přecejen je to ze studentské strany dost o stání a nudění se.
Druhý kurz byla dětská ortopedie, to bylo skvělé, trochu teorie k nejčastějším nemocím, spousta rentgenů a pak dva malí pacienti. Na ambulanci jsme pár pacientů viděli taky, ale dostala nás na hrb mladá neatestovaná doktorka, která sama říkala "vlastně tady na ambulanci nemám co dělat, protože sama nesmím nic většího rozhodovat, a tak obecně nemám moc ahnung - tak se omlouvám, že to pro vás asi nebude moc přínosný".
Druhý týden byl ve znamení 90 minutových seminářů od 7 do 8:30 (peklo jen ten čas...) První - deformity chodidla - jsem propásla, protože jsem přišla asi o 3 minuty později a už jsem tu skupinu nikdy nenašla :/, páteř byla zajímavá, artróza a nádory spíš špatný, protože nemotivovanej učitel překlikávající prezentaci plnou textu, kloubní infekce naopak super, byly jsme tam s kamarádkou jen dvě a dostaly interaktivní teaching stylu "přijde pacient s oteklým kolenem - co uděláš? ... a pak? ... a jakou laboratoř? ..." To byla fajn tečka, celkově ale stáž průměrná.
Odpolední semináře byly dva, oba o fyzioterapii. Hlavně ten dětský byl zábavný, třičtvrtě hodiny jsme se "sportovním terapeutem" hráli všemožné pohybové hry, balancovali, pinkali míčky, mečovali se ap. Jedna moje spolužačka po tomto kurzu prohlásila, že si asi spletla povolání...
Z ortopedii v tomto semestru píšeme i zkoušku, o tom o kus níže...
Dětská a ústní/čelistní/obličejová chirurgie - Týden 5
Už tak krátké bloky nám ještě o jeden den zkrátil státní svátek, stáž to tedy byla opravdu spíše symbolická. Začali jsme dvěma dny na dětské chíře - zde jsme mi fakt nesedl lektor, kterého jsme měli bohužel oba dny (ne, že by byl zlý, ale tak nějak chaotický, furt jsme chodili z místa na místo a celé to nemělo žádný koncept, což já nemám ráda). Proto si ani moc nepamatuji obsah, vím, že jsme se dívali na vyšetření kontrastní látkou po operaci atrézie jícnu, viděli miminko s Pes equinovarus (sorry, v němčině pro to mají vlastní nelatinský slovo) a mohli udělat anamnézu u holčičky po operaci krční cysty.
O to lepší byla stáž u polozubařů na obličejové chirurgii (oni teda nejsou polozubaři, musí vystudovat jak všeobecné, tak kompletní zubní lékařství :o). První den jsme doprovázeli vizitu a viděli široké spektrum pacientů, např. s nádory v oblasti krku a hlavy, úrazů, zlomenin, po ortodontické operaci čelisti. Té jsme se konkrétně věnovali i druhý den, je to docela řezničina, což mě samotnou odrazuje od toho, srovnání čelistí podstoupit, ačkoliv bych na to měla indikaci. (Taky je to trochu složitý s pojišťovnou, když žiju v zahraničí, ale pojištěná jsem doma... :D)
Přednášky a zkouška rovněž v tomto semestru, čtěte dál.
Kardiochirurgie - Týden 6
Zde mám takové smíšené pocity...výuka z chirurgických oborů sice asi nejlepší - na druhou stranu jsme museli dojíždět až do Herzzentra na kraji města, a to zrovna v týdnu, kdy uhodila pořádná zima :D Celkem tři 90 minutové semináře s návštěvou pacientů (bypassy, přístroje na podporu srdeční činnosti, výměna chlopní), jeden den na sálech a jedna závěrečná ústní zkouštička (kvůli které jsme se tam museli lopotit i v pátek...).
Herzzentrum je mimochodem taková trochu absurdní nemocnice z devadesátek, všude tam mají spoustu pokojovek (to by nebylo špatný) a zelený koberce (i v pokojích pacientů!!!). Soustředí se tam veškeré kardio- obory a jsou v tom asi i fakt dobří - ale zároveň to patří pod obr-řetězec Helios, což s sebou nese obvyklé těžkosti typu šetření na všem, obzvlášť na počtu personálu, odírání neatestovaných lékařů, velkou fluktuaci ap.
Měli jsme fakt štěstí na den na sálech, byli jsme u šéfa na thorakoskopické refixaci mitrální chlopně a protože to bylo přes video, mohli jsme všechno super vidět real-time na obrazovce. Navíc se nám primář (původem Kanaďan) hodně věnoval, vyptával, zkoušel, vysvětloval, dostali jsme input i od anesteziologa, což bylo fajn, protože kardioanestezie je svět sám pro sebe.
I k kardiochirurgie jsme tento semestr slyšeli pár přednášek, jen až po této stáži :D
Volníčko - Týden 7+8
To jsme si samozřejmě na začátku prosince nechali líbit, blížila se zkouška z neurologie a pro mě osobně i lipský kurz první pomoci, takže bych to bez volna asi ani nezvládla. Po neurologii jsem se ještě otočila na zbytek týdne v Brně :)
Soudní lékařství - Týden 9
Na Lipsko před Vánoci uhodil mráz a my, atmosféře odpovídajícně, jsme se na týden uchýlili do budovy soudního lékařství. Tato stáž pochopitelně neměla příliš mnoho kontaktu s pacienty, v zásadě jsme většinu času seděli v seminární místnosti a poslouchali o něco konkrétnější povídání o různých soudních tématech, než bylo to, co se vykládá v přednáškách pro celý ročník. Viděli jsme hodně fotek, bavili se o ostrých, tupých i střelných poraněních, počítali praktické věci z toxikologie, zkoušeli si různé testy na posouzení míry opilosti, slyšeli něco k forenzní molekulární genetice, forenzní entomologii (aneb jak hmyz napomáhá objasnění okolností a času úmrtí) i vyšetřování lékařských pochybení.
Jedním z hlavních cílů stáže také bylo, abychom všichni byli schopní správně provést prohlédku zemřelého a vyplnit tzv. "Totenschein", česky to bude asi úmrtní list. To z principu smí a musí provést každý vystudovaný lékař, je to tedy relevantní. V šesti lidech jsme se za tímto účelem dostavili do márnice a pod vedením lektora prohlídku od hlavy k patě provedli, není to nic, v čem by se člověk vyžíval, ale ani to není zase tak hrozné (ani složité).
Soudní umí být spoustu věcí i hodně zajímavé, jsem ráda za možnost do jejich práce na chvíli nahlédnout. Zkoušku už jsem si naštěstí napsala cca před rokem.
Oční - Týden 10
Oční trvá taky týden a letos to vyšlo zrovna tak, že jsme dva kurzy měli před Vánoci a dva po nich. V naší skupince 6 lidí byli zrovna náhodou dva, kteří by oční po škole rádi dělali - vzhledem k tomu, že přednáška z tohoto předmětu běží až v létě, byli celkem záchranou, když se nás někdo snažil na něco ptát, případně jsme měli za úkol sebrat anamnézu u dvou pacientek.
Bez toho teoretického základu ta stáž byla taková polovičatá, zrovna oční se v jiných předmětech moc nevyskytuje a používá i hodně vlastní terminologie, takže jsem často jen tak zhruba tušila, o čem je řeč.
První kurz byl vystavěn celkem zajímavě, řekli jsme si základy vyšetření pomocí štěrbinové lampy a pak směli vyzpovídat a vyšetřit zmíněné dvě pacientky. Ve zbylých kurzech už jsme žádné pacienty nepotkali, jednou se probíraly nejčastější operace, jednou všemožná technická vyšetření typu fotka sítnice ap., jednou léčba vad okulomotorického aparátu (šilhání) + dětské oční.
Nebylo to úplně špatné, ale ani mě to vyloženě nechytlo, 3 ze 4 vyučujících mi přišli lidsky trochu podivní (kamarádka, která ve fakultce byla na praxi, přísahala, že tam jsou i normální lidi, že zjevně výuku podstrkují zrovna těm exotům), navíc nám ti mladší dva z nich potvrdili, že je to obor hodně konkurenční, dostat se k operativě je prakticky nemožné - což očičkám na sympatii taky nepřidá.
Pro dvě mé kamarádky, se kterýma to ve skupince táhnu už přes 3 roky, bylo oční i poslední klinická stáž před druhými státnicemi a vstupu do tzv. PJ - Praktisches Jahr, což bylo třeba nehledě na dopolední čas řádně oslavit :)
Odpolední přednášky + zkoušky:
Po roce zkoušek převážně online a roce v laboratoři se nám opět vrátily klasické prezenční zkoušky - všechny ve starém známém formátu 5 možností - jedna správná odpověď, jen tentokrát bez svatosvatého slibu, že doma u počítače nebudu nic googlit, museli jsme zpět do přednáškovek.
I to se dá zvládnout, jednotlivé zkoušky nebývají zase tak přehnaně těžké - ovšem v klinice je toho v každém semestru nasekáno opravdu hodně, ostatně všechny obory musíme stihnout projít v zásadě v průběhu čtvrťáku a páťáku + ještě se k tomu přidá pár zkoušek z tzv. průřezových oblastí typu "veřejné zdravotnictví" či "klinická farmakologie".
Dalším klackem pod nohama byl neveřejně veřejný pokyn studijního jednotlivým klinikám, že mají do testů vymyslet nové otázky, což vedlo k tomu, že zkoušky dlouhodobě pohodové a v protokolech z minulých let rok co rok stejné, se pro mnohé staly nepříjemným překvapením. O to raději jsem byla, že už mám leccos napsané z období v laboratoři a až na malý kiks u ortopedie jsem semestrem prošla celkem bez většího stresu a problémů. V seznamu pro forma uvádím i tyto už hotové předměty, abyste si mohli udělat představu, kolik toho je.
Z odpoledních přednášek jsem prezenčně byla jen na obličejové chirurgii, části kardiochirurgie a pár přednáškách z dětské chirurgie, ke všem zkouškám kromě neurologie jsem si ale poslechla záznamy přednášek nahrané na náš intranet, pozitivní to pozůstatek z doby covidové (ačkoliv někteří docenti odmítají dodávat i prezentace, nebo nahrají jen zvuk...).
Pracovní lékařství (7 hodin) - PSÁNO V MEZIROČNÍKU
Minizkouštička, ze které si prakticky nic nepamatuju, jen že monitor má být ve výši očí a zaměstnání lékaře rozhodně není zdravé.
Veřejné zdravotnictví (20 hodin) - 4. listopadu
Aneb základy ekonomie pro nás, lidi, pro který zní sousloví jako "elasticita poptávky" naprosto cize. Vysvětlovalo se, kde se ve zdravotnictví vlastně berou peníze, jak jsou přerozdělovány, systém veřejného a soukromého zdravotního pojištění, kontrola kvality, 4 přednášky o evaluaci toho, jestli se nová terapie vyplatí, či ne. Zdravotní systém v USA a v Británii. A něco o vzniku ceny léků a o posudcích.
Co si budem, alespoň některé informace z tohoto předmětu možná budou jedny z nejužitečnějších, na které člověk při studiu narazil. Akorát já teda ještě nevím, v kterým tom systému vlastně budu pracovat.
Zkouška nebyla úplně triviální, ono jenom rozluštit všechna ta podivná neznámá slova je pro mě trochu oříšek - ale slušný mix starých a nových otázek snad vystačí na pohodlný polštář bodů. Trochu mě zamrzelo, že mi zkouška zabránila odjet dom na sraz 5 let po maturitě :/
Neurologie (26 hodin) - 6. prosince
Neurologie pro mě byla jedinou další zkouškou před Vánoci a v Lipsku je známá jako jedna z těch nejtěžších - věnovala jsem přípravě tedy docela dost času. Pro změnu jsem se rozhodla přednášky neposlouchat, jen si prolistovat slidy, a daná témata přečíst radši v učebnici, kde si nad nimi budu moct v klidu přemýšlet a nebude se mi stále střídat přednášející. Zrovna v neurologii je totiž pochopení důležitý, vše souvisí se vším, hodně se toho dá odvodit. Nakonec by to asi bylo jedno, přednášky prý byly taky kvalitní. Témata byla např.: mozková mrtvice, Parkinsonova nemoc, infekce, svalová onemocnění a nemoci nervosvalové ploténky, epilepsie, periferní nervové poruchy, demence, ALS a mnoho dalšího.
Učilo se mi to vlastně docela dobře, konečně jsem si udělala trochu představu o spoustě nemocí, které jsem dosud znala jen mlhavě po jméně. Dost se zde samozřejmě hodí znalosti neuroanatomie a neurofyziologie ještě z prekliniky (ahoj otázko "který nerv je poškozen při scapula alata?"), které byly v mém případě už dosti vybledlé, ale co už.
Zkouška byla dle očekávání docela záludná, všichni si ji ale asi budou pamatovat především proto, že neurologové jaksi zvládli s testy přijít o hodinu později, než v čas, který vyvěsili na prakticky všechny informační kanály. Někdo si toho prostě nevšiml a nechal tedy cca 300 lidí nastoupit do prázdné přednáškovky. Fakt super, když například musíte vyzvednout dítě ze školky...
Psychosomatika (27 hodin) - PSÁNO V MEZIROČNÍKU
Psáno minulý rok, tehdy bylo skoro až směšně jednoduché (zkopírované z předloňska + online), letos jedna z těch zkoušek, kde zničehonic vymysleli nové a těžké testy a spoustu lidí tím poslali do druhého pokusu.
Klinická farmakologie II (31 hodin) - 4. ledna
Mít na medicíně klidné Vánoce bez učení se moc nenosí, taková zkouška hned první den po svátcích tu není žádný problém. K tomu to ještě letos byla zrovna klinická farmakologie, předmět, který se můžete učit jak chcete a stejně nebudete vědět vše.
Látka už nebyla zaměřena na konkrétní léčiva, jako spíše na skupiny léků a aktuální doporučení pro různé nemoci - od srážení krve přes spoustu antiinfektiv, všemožná antidiabetika až po biologickou léčbu. Třetina slidů byly výsledky jakýchsi studií, no neučilo se to moc dobře a ani zkouška nebyla moc jednoduchá, jsem ráda, že to mám do státnic z krku.
Ortopedie (27 hodin) - 10. ledna
Tenhle předmět jsem pro klinickou farmakologii a lehké otázky v předešlých letech a možná taky proto, že učit se tak manuální předmět, jako je ortopedie, teoreticky, v učení trochu zanedbala - na mou obranu je ale třeba říct, že a) úroveň obtížnosti se letos tak o 5 levelů zvedla a za b) asi třetina otázek mířila na věci, které se v přednáškách vůbec neobjevily. K čemu pak takové přednášky a zkoušky jsou, nevím.
Jinak to obsahově bylo mnohem míň nahuštěné, než třeba farmakologie, nebo neurologie - zkrátka udělat rentgen a CT, křivé narovnat, na infekci pořádná antibiotika, bolesti zad pokud možno řešit konzervativně. Docela mě bavily přednášky k dětské ortopedii, to bylo něco nového a zajímavého.
Opakovat jsem zkoušku naštěstí těsně nemusela, tak dobrý.
Soudní lékařství (28 hodin) - PSÁNO V MEZIROČNÍKU
Za to, že mám toto z krku, jsem byla obzvlášť ráda, už jen proto, že soudní s ničím jiným moc nesouvisí, je tam spousta nových pojmů a různých číselných hodnot, které je třeba se zpaměti naučit. Plus tu rádi vymýšlejí testy pořádně záludné, což se údajně potvrdilo i tento rok.V soudním jsem se taky naučila spoustu užitečných nových německých slovíček (například rozdíl mezi uškrtit, urdousit, oběsit).
Psychiatrie (27 hodin) - PSÁNO V MEZIROČNÍKU
Psychiatrie je pro změnu obvykle zkouška příjemná a přednášky jsou kvalitní a přínosné - minulý rok byl skoro v každé součástí i rozhovor na kameru s pacientem s danou diagnózou a dívala jsem se na ně skoro jako na oblíbený vzdělávací seriál, než jako na nějaké nutné zlo. Dozvěděla jsem se tam spoustu nového, protože do té doby jsem o psychiatrii nevěděla nic moc - obzvlášť o nemocech jako schizofrenie, hraniční porucha osobnosti, jiné poruchy osobnosti, nutkavé poruchy, ADHD, dětské psychiatrii a koneckonců i o té depresi.
Chirurgie II (Ústní/čelistní/obličejová + kardiochir. + neurochir. + dětská chirurgie) (celkem 38 hodin, v pořadí 10 + 10 + 9 + 9)
Aneb směs nepříliš souvisejících chirurgických oborů, což ale nebylo tak špatné, aspoň z každé části vybrali jen to nejdůležitější.
Přednášky z ústní/čelistní/obličejové chíry (v Německu se tomu říká MKG, já tomu taky budu v dalším textu říkat MKG, protože je to tak jednodušší) a z kardia proběhly hned na začátku semestru, MKG jsem i odchodila, jelikož odmítali nahrát materiály online. Zbytek pak už v online režimu, nejlepší bylo rozhodně dětské se všemi svými zauzlenými střevy.
Zkouška mi zbyla na konci semestru jediná, učila jsem se sice paralelně k praxi na paliatvním oddělení, ale i tak jsem to napsala nad očekávání dobře.
Volitelný předmět II
Klinická etika
První volitelný předmět byla plastická chirurgie v září - článek zde, nicméně standardně se klinické volitelné předměty v Lipsku absolvují na konci zimního semestru páťáku a já jsem si tuto příležitost dozvědět se něco nového jako správný šprt samozřejmě nemohla nechat ujít. Takže jsem se přihlásila na další (však Doktorarbeit už se někdy napíše...) - tentokrát los padl na klinickou etiku.
Kurz trval týden a byl zaměřený na opravdu klinické praktické věci - obvykle jsme rozebírali reálné případy a ve skupině šesti lidí diskutovali pro a proti různých možných řešení a snažili se na to použít nějaké obecnější etické postupy. Tím vším nás prováděl lektor-anesteziolog, který to řídil naprosto profesionálně, dodával drobné bloky základních faktů a teorie, směroval diskuzi, protiargumentoval. Vše ale v naprosto příjemné a zábavné atmosféře, jak už to tak s anesteziology bývá.
K probíraným tématům patří např. rozdíly mezi utilitaristickou a deontologickou etickou školou (kdyžtak googlete), autonomie pacienta, rozhodování na začátku a konci života, institut dříve vysloveného přání a jeho německé formy, etické problémy v psychiatrii a vědecká etika. Některé okruhy nám přiblížili i pozvaní odborníci z daných oborů, jeden den jsme jeli na exkurzi do muzea psychiatrie, kde jsme se setkali se dvěma bývalými psychiatrickými pacienty.
Mě to hrozně bavilo, mám ráda filozofii, humanitní vědy, a ve studiu medicíny mi to opravdové "přemýšlení" bez jedné správné odpovědi občas trochu chybí (ačkoliv dělat to "v hlavním studijním poměru" bych nezvládla). Navíc etiku potřebujete v jakémkoliv poli medicíny a naše povinná výuka etiky ve třeťáku je dost debilní. Skoro mi přijde škoda, že tenhle kurz není povinný místo toho, pro všechny studenty - k dobrému lékaři patří nejen vědomosti a dovednosti, ale i postoje, jejichž utváření tento předmět snad jako jediný má přímo v popisu práce.
Ačkoliv to teda byla časová investice navíc, rozhodně nelituji a doufám, že mi to někdy v budoucnu pomůže.
Srandy navíc
Kromě toho, že bych průběžně měla dávat dohromady data ke své Doktorarbeit, se zimní semestr nesl především ve znamení předávání vedení spolku první pomoci. Už z rozhovorů s potenciálními nástupkyněmi jsem měla pořádné bobky - nakonec to dopadlo nad očekávání, ačkoliv i přes listopadové předání funkce jsem zimní program a prosincový kurz z velké části měla na hrbu já a byl to hrozný stres, jako vždycky. Kromě toho jsem byla učit i na kurzu v Drážďanech a v Rostocku. Postupně se začínám přesouvat do kategorie těch nejzkušenějších, ačkoliv si nejsem jistá, zda tomu odpovídají i mé kompetence. Jak to se spolkem bude v příštím semestru nevím, velmi trpíme na nedostatek lidí, způsobený mimojiné koronou.
Na konci zimního semestru jsem si kromě dalšího volitelného předmětu domluvila i dvoutýdenní praxi na paliativním oddělení v nemocnici, kde jsem už kdysi dávnou v roce 2018 dělala ošetřovatelskou praxi. O tom víc v samostatném článku :)
