Čtvrťák - letní semestr

Druhý ze série přehledových článků, tentokrát částečně i s prezenční výukou.

Základní údaje:

Výukových týdnů: 14

Doba trvání: 12. 4. - 16. 7. 2021 

Počet zkoušek: 9

Paralelka: Interní (N-OP I)

Dopolední stáže:

K některým stážím jsou i příspěvky na Instagramu, tak kdyby vás to jó zajímalo, prohrabejte klidně i to.

(Úvodní klid před bouří - Týden 1 - 2)

První dva týdny se dorovnávaly rozdíly mezi chirurgickou a interní paralelkou, protože té chirurgické chyběly dva týdny interních stáží ze zimy. Aktuální interní paralelka, ve které jsem i já, tedy měla dva týdny volno, chirurgové tohle volno pak doženou někdy v průběhu semestru.

(Celý je to způsobený tím, že v zimě je 4 týdenní POL Kurs Urgentní medicína, který se pak v létě musí dorovnat)

Snažila jsem se si trochu nahnat přednášky dopředu, díky tomu, že jsou online je člověk může zkoukávat v libovolným množství a pořadí (pokud už teda jsou nahraný). Hnedka ve čtvrtek druhýho týdne jsme si odbyli minizkoušku z Sozialmedizin.

Všeobecné praktické lékařství - Týden 3 - 4

Asi po sto letech se neslýchané stalo reálným a my jsme se opět dostali k opravdickým živým pacientům! Dvoutýdenní stáž probíhala v ordinaci smluvních praktických lékařů v Lipsku a okolí, přihlašování se na ni se konalo stylem "kdo rychleji kliká, dostane, co chce". Od školy jsme dostali složku s okýnky na vyplnění anamnézy, výsledků vyšetření a terapeutického plánu několika vybraných pacientů a geriatrický assessment -  reálně to vypadalo tak, že se člověk řídil pokyny svého vyučujícího lékaře a vhodné pacienty jsme pak společně vybrali a paní doktorka mi to ještě zkontrolovala :)

Moje stáž byla zajímavá, sice se vše hodně točilo okolo Covid očkování, ale mezitím chodili i normální pacienti a prevence, občas jsem něco dělala sama, občas jsem "asistovala" v ordinaci. Kromě toho jsem byla i na návštěvě v domově důchodců a v hospici, což bylo zajímavým ozvláštněním.

Praktické lékařství dělají buď opravdoví srdcaři, které naplňuje dlouhodobá a konceptuální péče o pacienty (což je upřímně velký umění, mít v tom pořádek a plán), anebo lidi, kteří chtějí mít přijatelnou work-life balance, svobodu organizovat si práci podle sebe a slušně zajistit rodinu. A nemuset sloužit. Do té první skupiny asi nepatřím, ale do té druhé v nějakém životním období dost pravděpodobně spadnu, takže let's see, jestli to nakonec nebude obor pro mě.

Dermatologie - Týden 5 - 6

Dermatologie proběhla opět kompletně v online režimu - klinika si na ní ale dala záležet a kromě okomentovaných prezentací nám natočila i kvalitní videa s pacienty, kteří v nich povídali o svých kožních neduzích a šikovný kameraman pak vše pečlivě zazoomoval. Což mi pocitově vlastně dalo celkem hodně, nevím, jestli by se v době naší stáže tolik různorodých pacientů vůbec našlo, takže spokojenost.

Pediatrie - Týden 7 - 10

Toto je prosím jediná pediatrie, kterou povinně za celé studium máme. 4 týdny ve čtvrťáku, žádná povinná předstátnicová rotace v šesťáku, pokud si teda pediatrii nevyberete jako svůj volitelný předmět, což bych upřímně nikomu moc nedoporučovala, protože....jsou i znalostně méně rozsáhlé obory :)

Dopisuji to zpětně asi o rok později, tak už si přesně nepamatuju, co jsme na pediatrii viděli, jen že toho nebylo moc. Jednou jsme byly na neonatologickém JIPu, měli štěstí na zrovna proběhnutý císařský řez, po kterém jsme viděli stanovování APGARu a vůbec poporodní adaptaci, pak se ještě směli podívat na pár nedonošeňátek v inkubátorech.

Dobrá byla stáž na normálním oddělení, náhodou zrovna s lékařkou, kterou si pamatuji ještě jako studentku. Viděli jsme dva pacienty, ve skupince asi 4 holek jsme odebíraly anamnézu a vyšetřovaly, teda spíš nechávaly si poradit, jak máme vyšetřovat. Pak jednou poradna pro bývalé nedonošence a jednou dětská onkologie, to taky nebylo špatný, jen se nikdo neorientoval v těch diagnózách, protože prostě hemato-onko.

Zbytek probíhal online, měli jsme pár seminářů přes videokonference a pár rozebraných případů jako okomentovanou prezentaci. Ukončení bloku proběhlo sepsáním fejkové propouštěčky pro jednoho z online-pacientů.

Kardiologie - Týden 11

Tenhle blok byl snad první stáž skoro jako v normálních dobách bez covidu, tj. od pondělí do pátku jsme každej den nastoupily na oddělení a hodinu a půl tam něco řešily. Měly jsme pokaždé toho stejného doktora, kterého bych zařadila do kategorie typický kardiolog, tj. trochu hyperaktivní, dost náročný, lítající po oddělení s vlajícím pláštěm, vypadal jako workoholik. Ale to nebylo na škodu, byli jsme u pacientů s různými diagnózami, v katetrizační laboratoři, probrali nějaké základy, ze kterých teď už zase nic moc nevím (a tehdy půl roku po zkoušce z Interny 1, která kardio obsahovala, už taky nikdo nic nevěděl) a na závěr nám jako ohodnocení aktivity v hodinách dal jednotně solidní dvojku, což bylo všem stejně jedno, aspoň jsme nemusely nic vypracovávat a ani nás nezkoušel.Stáž probíhal v Herzzentru, což je nemocnice řetězce Helios, specializující se na kardiologii a kardiochirurgii - leží spíš na kraji města, tak bylo nutný si tam vždycky udělat cyklovýlet. V průběhu stáže jsme narazili i na podmínky v Heliosu a obecně v medicíně současně, a moc to teda pan doktor nechválil, údajně to jde k šípku, na vzdělávání mladých a budování nějakého kolektivu se kašle, je velká snaha minimalizovat počet úvazků, což vede k přetížení zbylých...no moc motivující to nebylo.

Endokrinologie - Týden 12

Po přeci jen intenzivní stáži na kardiu byla endokrinologie o dost klidnější, dvakrát jsme byli na oddělení, viděli pár pacientů, zbytek probíhal formou seminářů k pár základním tématům jako štítná žláza, hypofýza, ... Celkem zase 5 termínů.

Gastroenterologie - Týden 13

Gastro kromě jednoho ultrazvukovýho termínu v Lernklinik proběhlo kompletně online-formou - na druhou stranu si na tom opět dali záležet a v zásadě takhle si tu distanční výuku cca představuju. Dvakrát jsme měli přes videokonferenci seminář s jedním z aktuálních pacientů na klinice, který jsme překvapivě poměrně úspěšně přes obrazovku vyzpovídali z jejich anamnézy a podle našich instrukcí přítomný učitel provedl vyšetření, který jsme si tak vymysleli, že bychom je dělali. V druhé půlce pak učitel pacienta poslal pryč a dopověděl nám zbyte příběhu/nějaký zajímavý a důležitý fakta k dané problematice.

Jeden den pak byl věnovaný funkčním vyšetřením aka gastro, kolo, ERCP - to bylo taky docela vtipný, protože si učitel v zásadě vzal GoPro a hodinu a půl s náma chodil po těch různých sálcích a ukazoval nám, co tam zrovna dělají a co je na obrazovce zrovna zajímavýho vidět. Pak byl ještě nějaký seminář k výživě, což myslím moc obsahově hutný nebylo, a pak zmíněný kurz ultrazvuku jater, což je sice fajn věc, ale za 90 minut se ultrazvukovat fakt nenaučíte. Na druhou stranu pro zájemce klinika organizuje speciální kurz internisticýho ultrazvuku, takže asi ok.

Ukončení praktika bylo formou ABCDE testu, který jsme si měli doma vyplnit a do nějakýho termínu mailem zaslat - test byl celkem v pohodě, jen jsem si asi ještě rok po proběhnutí výuky dopisovala s jedním tím šefíkem, protože nejdřív test nepřišel, potom mi ho v ISu ohodnotili dvakrát dvěma různýma známkama atp. V dobe necovidové je gastro jeden z mála předmětů, kde se v pátek doopravdy zkouší a sice z obsahu cca 50 stránkových skript, který jsou fajn na učení se k zimní zkoušce z interny 1 - chtít znát jejich obsah po lidech na konci letního semestru v období velkých zkoušek z pediatrie a patologie je možná trochu přestřelený - na druhou stranu záleží na zkoušejícím a aspoň je gastro jakžtakž důležitej předmět.

Pneumologie - Týden 14

Pneumo bylo z interních oborů nakonec nejslabší, kromě jedné videokonference na případné dotazy sestávala výuka v zásadě jenom z nahraných přednáškoseminářů na pár témat. Vzhledem k tomu, že se to na konci semestru sešlo s několika zkouškama z úplně jiných předmětů, tak jsem snad semináře ani neviděla všechny (shame on me).

Odpolední přednášky + zkoušky:

Na toto místo asi patří disclaimer, že veškerý zkoušky nakonec proběhly online formou z domova, kde človek to, že nešumluje a např. nevypracovává otázky týmovou spoluprácí, potvrdil zaškrtnutím políčka na začátku testu. Ve výsledku mi asi filozofie "je to každýho zodpovědnost, aby se sám namotivoval se učit a nepodváděl" je celkem sympatická, nicméně není třeba dělat si iluze, jak 99 % ročníku zkoušky absolvovalo... 

Přednášky byly kompletně distančně, dost předmětů nahrálo jednoduše namluvený powerpointy z minulýho roku. Mimo coronu je koncept takovej, že má člověk odpoledne blok 5 x 45 minut přednášek z 5 různých předmětů, každý předmět podle své obsáhlosti trvá jinak dlouho dní a v těsné návaznosti na odpřednášení látky se pak píše písemná zkouška. Výhoda online výuky byla, že většina předmětů nahrála materiály rovnou všechny, takže se na to člověk mohl podívat v kuse a v pořadí předmětů tak, jak se z nich psaly zkoušky.

K výuce kromě přednášek patří i semináře z průřezových předmětů (hlavně patologie, farmakologie, mikrobiologie/virologie etc.), který by měly nějak navazovat na téma dopolední stáže a konají se ve zcela nešťastné denní době krátce po obědové pauze. V důsledky corony se i z těchto seminářů staly nahrané komentované powerpointy, jejichž poslechnutí si měl člověk poctivě zaškrtnout v logbooku - vzhledem k tomu, že ale neměly moc velkou přídatnou hodnotu a jednotlivá témata se pak probírají a zkouší ve vlastních blocích k těmto předmětům, bylo obvykle nejrozumnějším řešením tímhle neztrácet čas.

Sozialmedizin (7 hodin)

Tenhle předmět snad ani nestojí za řeč, mišmaš pár témat typu: zdravotní a sociální systém v Německu, analfabetismus ap. Moc to nemělo koncepci a myšlenku, o rok později stejný ústav pořádá ještě předměty Rehabilitace a Prevence - u těch by klidně mohlo zůstat.

Všeobecné praktické lékařství (27 hodin)

Předmět snažící se obsáhnout tak nějak všechno, což mělo za logický důsledek spíš klouzání po povrchu jednotlivých témat. Samo o sobě to ale nebylo špatný, člověk dostal průřez nejčastějšími důvody, proč tak lidi chodí k lékaři a jak se to v první a druhé linii řeší. Umím si představit, že do přednášek sama nahlédnu, až budu chtít řešit nějaký vlastní problém, se kterým mi přijde zbytečný/jako doktor trapný chodit za praktikem.

Příklady témat přednášek: kašel, infekce horních cest dýchacích, průjem/zácpa, bolest zad, deprese pro praktiky, kardiovaskulární prevence a bolest na hrudi, odvykání kouření, horečka, bolest hlavy. Zajímavá byla přednáška o specifikách péče o queer lidi a s jakými problémy se ve zdravotnictví potýkají.

Urologie (27 hodin)

V zimním semestru urologové praktickým stážím moc nedali (viz příslušný článek) - naše erudice z tohoto oboru tedy bazíruje na v zásadě pouze teoretických znalostech z tohoto přednáškového bloku. Na druhou stranu má urologie tu výhodu, že je to středně velký, kompaktní předmět, a tak minimálně teoretická výuka nebyla špatná a přednášky bylo poměrně informačně hodnotné. Dost tomu pomohlo taky systematické seřazení témat (ne jako v jiných předmětech, kde je to jakoby někdo točil kolem štěstí).

Prošli jsme diagnostiku, vývojové poruchy, infekce, benigní hyperplazii prostaty, inkontinenci, kameny, chirurgické techniky v urologii, všemožný nádory a na závěr spicy urologické úrazy a andrologii/sexuální dysfunkci.

Klinická farmakologie 1 (23 hodin)

Takovou tu normální farmakologii "co je co a na co se to používá" jsem (v online formě...) měli už ve třeťáku, nicméně tím není všemu konec, následují ještě 2 bloky přednášek + zkoušek z tzv. klinické farmakologie. Jedná se o směsku témat typu farmakogenetika, individualizovaná terapie, vedlejší účinky, terapeutické systémy, hodněkrát se zmíní Cytochrom P450, pak zvláštnosti farmakoterapie v těhotenství, u dětí, u starších pacientů, něco k farmakokinetice.

Nejsou to věci nesmyslné, nicméně šlo spíš o výběr takových různých fancy detailů a myslím si, že než se někdo dostane do situace, kdy by se v praxi s některým z těch případů setkal, tak už to stejně zapomene. Navíc ty přednášky přecejenom byly takový dost suchý a přecpaný biochemickýma detailama.

Lékařská genetika (13 hodin)

Genetika se mi líbila, možná proto, že 13 témat si mezi sebou rozdělili jen dva přednášející a oba byli celkem šikovní, tedy celý blok měl nějakou strukturu a přednášky na sebe hezky navazovaly.

Nesmělo chybět tradiční opakování základů genetiky snad ještě z gymplu a z toho, co jsme měli v prváku v biologii. Pak něco o právních základech, kdy je vůbec možný testovat. Dvě přednášky na dědičná nádorová onemocnění, dvě na syndromy, dvě na prenatální diagnostiku. Na závěr blok molekulární genetiky.

Po roce, kdy tenhle soupis píšu, už si konkrétnosti samozřejmě stejně zase nepamatuju, nicméně jak jsem po gymnaziálním nadšení ve svém vztahu k genetice na výšce dost ochladla, když to začalo být až moc detailní, tak to klinický mě zase bavilo...

Zobrazovací metody, nukleární medicína a radioterapie (21 hodin)

Jakože zobrazky jsou důležitý, jasně, moderní medicína se bez nich neobejde, to víme. Ale tenhle předmět byl dost chaos, směs obrázků - ale že bych věděla, jak strukturovaně rozebrat rentgen hrudníku ap.? To moc ne :/Kromě radiologie k tomu byla přimíchaná i nukleární medicína a radioterapie, takže zkouška byla opravdu jako když pejsek a kočička pekli dort. Co už.

Dermatologie (27 hodin)

Stejně jako online stáž mě pozitivně překvapily i dermatologický přednášky. Co do kvality a chytlavosti přenosu asi zatím to nejlepší, co jsem za distanční výuku viděla, spousta kvalitních fotek, systematicky vystavěný kurikulum, kromě miliardy divně se jmenujících onemocnění, který k dermě prostě patří, i zajímavý témata typu využití laseru a estetická dermatologie.

Kdyby se takhle učily všechny předměty, jsem spoko.

Pediatrie (52 hodin)

Na závěr dva královské předměty tohoto semestru, kdy přednáška probíhala prakticky v průběhu celého akademického půlroku. Osmý semestr je tu opravdu dost nabušený. Narozdíl od Česka je toto ovšem poslední (vlastně i první) chvíle, kdy se člověk setká s pediatrií (stejně jako v zimáku s gyn-por), u nás je to velká šesťáková státnice.

Dětičky jsou svět sám pro sebe, prakticky každý klinický obor od chirurgie přes neurologii až po internu tu najdete v malém + spoustu vlastních témat typu normální vývoj, poruchy dospívání, dětské infekční nemoci, neonatologie, ... Na přednáškách se podílela velká spousta učitelů, což se dost podepsalo na různorodé kvalitě a většina témat mi přišla možná zajímavě nakousnutá, ale pokud si člověk chtěl i něco pamatovat, bylo třeba se učit z něčeho zahustěnějšího. O pediatrii se ví, že se zkouška nedává zadarmo a každý rok se objeví dost nových otázek, takže jsem pro přípravu sáhla po jakýchsi padesátistránkových skriptech, kde obsah měl nějakou strukturu, a doplnila to slidama z přednášek.

Speciální patologie (55 hodin)

Patologie tu funguje dost jinak, než v Česku, kde se komplet projede ve třeťáku. Tady je rozdělená do tří zkoušek, dvě jsme měli taky ve třeťáku (histopatologie - poznávání preparátů a obecná patologie) a třetí je pak právě v osmém semestru a v průběhu těch 55 hodin se projede kompletní specka, aneb všechny hlavní nemoci, co tak se kterým orgánem můžete mít. Bylo hodně poznat, který podobory jsme mezitím už absolvovali jako stáž a vlastní zkoušku, protože člověk nemoci jakžtakž znal (kardio, pulmo, gastro, gyn a uro, ...). Především hematoonkologie byla na druhou stranu celkem bizár, protože je to všechno hodně abstraktní a takový jedním uchem dovnitř, druhým ven.

Ještě jednou si patologii projít zase s důrazem spíš na mechanismus nemoci, než na její léčbu, podle mě neuškodilo, i po absolvování zkoušky se s patolou budeme dál setkávat na poobědových seminářích, kdy se berou témata související s aktuální dopolední stáží. Tam se kolikrát vyučující nestydí používat úplně stejné materiály, jako v přednáškách k téhle zkoušce, takže o nějakém dalším zvětšení znalostí lze pochybovat - ale tak opakování matka moudrosti.

Srandy navíc

Protože je třeba udržovat se ve střehu a nemít příliš volna, a taky se trošku uvolnila koronová pravidla a bylo třeba dohnat pár příležitostí, zúčastnila jsem se kromě povinné výuky ještě pár dalších srandiček.

Nejzajímavější byl určitě dobrovolný kurz internistického ultrazvuku, který vede profesor Karlas z gastra a je obecně známo, že je to dobrá věc, kam je celkem tlačenka. Po coroně trošku změnili koncept a kurz se skládal z asi deseti videopřednášek, který člověk mohl odkoukat podle potřeby, tuším ze dvou online seminářů, kdy mistr Karlas přes video sonografoval nějaké tutory v Lernklinik, živě to komentoval a ukazoval různé tríčky a odpovídal na dotazy (fungovalo to suprově, rozdělený obrazovky atd.) a na závěr z 4 cvičení, kde jsme ve skupinkách cca po 6 hodinu systematicky pod vedením tutorů prošli jednotlivé části vyšetření břicha a cvičili a cvičili. Takovej kurz z vás samozřejmě profíka neudělá, na to je potřeba odbavit desítky pacientů a cvičit ultrazvuk průběžně, rychle se to zapomíná - ale přijde mi super, že ten kurz fakulta nabízí a divím se, že to není zakomponovaný do studia pro všechny, protože ultrazvuk břicha je fakt základ.

Kromě toho jsem se zúčastnila i pár jiných kurzů v Lernklinik, zdlouhavě vybírala a dělala castingy na Doktorarbeit a alespoň v online formě fungoval i náš spolek zabývající se urgentem a první pomocí.

Léto čtvrťáku bylo skrze víc prezenční výuky určitě lepší, než zima, i když toho teda bylo dost. Na druhou stranu po něm následoval rok pauzy na experimentování pro Doktorarbeit, takže na další studium se zase těším a myslím, že to bude dobrý.

Čtvrťák - zimní semestr

Řekla jsem si, že z posledních čtyř semestrů na škole udělám takový přehledy všech předmětů s krátkým komentářem. Máme toho oproti dřívějšku jak nas...., navíc se často neprotínají dopolední praxe s odpoledními přednáškami - vynechat ale jedno, nebo druhé, by úplně nedávalo smysl. Článek celý dočtou asi jen opravdu fajnšmekři, píšu to hlavně pro sebe, abych nezapomněla, co jsme v té škole vlastně dělali - ale třeba si to nějakého čtenáře najde, mě podobný typ článků s hodnocením předmětů u spolužačky z gymplu taky bavil (o oboru, o kterém nic moc nevím).

Základní údaje:

Výukových týdnů: 14

Doba trvání: 19. 10. 2020 - 5.2.2021 

Počet zkoušek: 6

Paralelka: Chirurgická (OP I)

Dopolední stáže:

Toto bude především přehlídka zmaru a frašky, kterými se výuka v zimním, druhém coronovém semestru stala. Protože po úvodním pokusu se velmi rychle opět najelo na prakticky 100% distanční výuku, fakultní nemocnice vyhlásila, že studenty v prostorách nechce, a bohužel to odnesla spousta důležitých a pro mě zajímavých předmětů, jako je pro mě třeba anesteziologie a intenzivní medicína nebo urgent.

Jediný moje štěstí bylo, že jsem svou zářijovou praxi na anesteziologii (článek zde) stihla absolvovat v plné délce a vlastně viděla i dost z gyndy a samozřejmě chirurgie, což byly klíčový předměty tohohle semestru.

Gynekologie a porodnictví - Týden 1 - 2

To se nám ten covid ještě rozjížděl, a tak bylo gynpor jeden z předmětů s největším podílem praktické výuky. Každopádně je vtipný, že zatímco v Česku je to šesťákový státnicový předmět, tady jste za dva týdny hotoví. Měli jsme celkem 3 kurzy v Simulačním centru - jeden o gynekologickém vyšetření a dva porodnické (normální a patologický porod). Důsledkem zvláštního systému rotování přednášek a dopoledních stáží, který popisuji na spoustě jiných míst, jsme z teorie v době této stáže nevěděli skoro nic, což nás minimálně jedna z vyučujících nechala docela vyžrat. Každopádně kurzy byly zajímavé, škoda, že jsme se nedostali i do nemocnice.

QSB 11 - Zobrazovací metody + Radioterapie + Nukleární medicína - Týden 3 - 4

Toto proběhlo kompletně formou podívání se na pár okomentovaných prezentací v ISu. A ty prezentace ani nebyly moc přehledný, potažmo funkční. Každopádně prý i v prezenční formě je to o tom, odsedět si dva týdny seminářů, takže jsme vlastně o moc nepřišli - jen mi přijde škoda, že zrovna u takhle důležitýho předmětu ta výuka není trochu systematičtější, např. aby každý uměl vyhodnotit aspoň rentgen hrudníku ap.

Urologie - Týden 5

Asi nejlepší týden semestru - odjely jsme totiž ke kamarádce na venkov a užívaly si podzimu v přírodě či u teplého krbu. Vzhledem k tomu, že jediná výuka poskytnutá klinikou urologie, bylo několik operačních videí komentovaných špatnou angličtinou, které zjevně nepocházely z naší kliniky ani z posledních pěti let, to bylo stejně to nejlepší, co se s tím časem dalo udělat.

Traumatologie + plastika - Týden 6

Upřímně - už moc nevím. Myslím, že jsme měli jeden, dva termíny přes videokonferenci, jedna přednáška ke kyčelním náhradám byla dobrá. Jediný prezenční termín - nácvik sádrování - odpadl skrzevá svátek.

Břišní + hrudní chirurgie - Týden 7 + 8

I tady nám prezenční termín, tentokrát chirurgické šití, odpadlo. Jednou jsme se dostavili do Simulačního centra na 45 minutový kurz ultrazvuku břicha (za 45 minut se ultrazvuk fakt nenaučíte). Jinak opět pár komentovaných prezentací a docela zajímavá byla i zkouška, kdy nás paní primářka zkoušela v celé skupině asi 20 lidí přes videokonferenci a z toho, jak lidi opravovala, nebo se doptávala, jsem z chirurgie naučila asi nejvíc. Jediný, co to trochu zachraňuje, je, že na chíru se podíváme povinně všichni ještě v šesťáku.

Anesteziologie a intenzivní medicína - Týden 9 + 10

Tohle bylo super i přes obrazovku, poprvé si s náma někdo opravdu na hodinu a půl sednul a dělal interaktivní výuku. Já jsem měla trochu výhodu v tom, že jsem v září byla na sále na měsíc na praxi, takže jsem si dost věcí, o kterých byla řeč, i prakticky zažila. Stejně je ale škoda, že blok nebyl prezenčně, protože prý patří k jedněm z těch nejlepších, kde toho člověk může hodně sám dělat. Měli jsme konference i k intenzivní medicíně a k léčbě bolesti, nejen klasickou operační anestezii.

Bohužel odpadlo cvičení na simulátoru, kde se trénuje ALS a další akutní stavy - místo toho jsme se dívali na video, kde to někdo jiný dělal správně/zmastil, a pak si o tom povídali. (Ale taky lepší, než to úplně odříct.)

POL 2 aneb problémově orientované učení - Urgentní medicína - Týden 11 - 14:

Čtyřtýdenní blok založený na stejném principu, jako POL 1, o kterém jsem psala samostatný článek zde. Pro krátké připomenutí: člověk má 4 týdny jenom jedno mezioborové téma. K němu má několik tutorií, přes 2 termíny se tam vždycky interaktivně řeší kazuistika nějakého pacienta - tj. dostanete příběh - dohodnete se, co byste udělali dál - dostanete k tomu nějaký feedback a další část příběhu - opakuj, dokud není případ u konce. Pak je ještě řada přednášek a pár tematických cvičení. No a na konci obligátní zkouška - před pandemií ABCDE single choice a praktická OSCE (stanoviště s úkoly, které jsou standardizovaně hodnoceny), za korony jen ABCDE single choice. Vlastně to online fungovalo dost dobře, člověk aspoň může paralelně vyhledávat věci (tahle výuka není o tom, všechno vědět z paměti, ale mít dobrý návrhy do diferenciální diagnostiky a vědět, jak s nima dál pracovat). Jednotlivý případy už si moc nepamatuju, bylo tam nějaký otrávení paracetamolem, polytrauma, akutní krvácení do GITU u alkoholika a podobné chuťky.

Zajímavý byly i cvičení, rovněž online - akutní EKG, akutní radiologie, kterou si podělila paní radioložka s panem traumatologem a bylo to výborný, a pak videa k technické záchraně a k managementu na urgentním příjmu. Technickou záchranu jsme si o rok a půl později mohli zažít i prezenčně, za což učitelům velké cudos - to byla vyloženě nabídka navíc. 

Odpolední přednášky + zkoušky:

Na toto místo asi patří disclaimer, že veškerý zkoušky nakonec proběhly online formou z domova, kde človek to, že nešumluje a např. nevypracovává otázky týmovou spoluprácí, potvrdil zaškrtnutím políčka na začátku testu. Ve výsledku mi asi filozofie "je to každýho zodpovědnost, aby se sám namotivoval se učit a nepodváděl" je celkem sympatická, nicméně není třeba dělat si iluze, jak 99 % ročníku zkoušky absolvovalo... 

QSB 6 - Vliv prostředí na zdraví člověka (14 hodin)

Tohle byl zároveň předmět lehkej, protože měl málo přednášek, a zároveň těžkej, protože se furt mluvilo o nějakých podivných látkách, který člověk v životě neslyšel, o limitech škodlivin ve vzduchu a vodě, o různých podivných právních předpisech, azbestu ap. 

Anesteziologie a intenzivní medicína (20 hodin)

Výuka tradičně kvalitní - i u přednášek. Projeli jsme premedikaci, zajištění dýchacích cest, inhalační a injekční narkózu, nějaký ty důležitý léky, regionální anestezii, specialitky u těhotných, dětí a starých. V intenzivku pak šok, umělou ventilaci a zkrátka ty věci, co se u lidí dlouhodobě uspaných musí řešit, tyhle přednášky byly trochu slabší.

Poslední zkouška, co ještě byla 8. prosince prezenční, otázky férový.

Interna I (Kardio, Pulmo, Endokrino, Gastro, Angio) (54 hodin, v pořadí 13 + 12 + 12 + 13 + 4)

Tradičně nám škola zařídila hezké Vánoce, začalo to zkouškou z interny těsně před nimi (advent je taky součást Vánoc) 17. prosince.

Každý předmět dostal nějaký počet přednášek. Tento počet byl obvykle naprosto nedostačující - posuďte sami - ve 13 přednáškách probrat kardiologii? Kvalita byla předmět od předmětu a přednášející od přednášejícího různá. Třeba takový přednášky z angiologie byly super, jen jsem se k nim dostala až po zkoušce (gratuluji, Zuzano, vždycky zvládneš vymyslet ještě o něco větší nonsens, než posledně...).

Jako snažila jsem se na to učit poctivě, ale 54 témat je 54 témat. Každopádně bylo fajn si konečně utřídit důležitý a častý věci, jako infarkt myokardu, srdeční nedostatečnost, diabetes, reflux atd. Z pulmologie jsem si odnesla jen to, že je to hroznej zmatek. A možná něco o CHOPN a astmatu.

Gynekologie a porodnictví (27 hodin)

Vánoční jízda pokračovala hned 4. ledna zkouškou z GynPor. Já jsem teda kvůli koroně a nejistotám ohledně přejíždění hranic přes Vánoce zůstávala v Lipsku, takže jsem na učení celkem i čas měla.

Člověk by nevěřil, kolik toho na ženském pohlavním ústrojí a prsou může být špatně. A řešení otázky, zda rodit vaginálně, nebo císařem, se mi zdá jednoduché...nerodit vůbec. Akorát to zase máte větší šanci, že dostanete nějakou tu rakovinu (neptejte se mě kterou) - zkrátka máme to těžký, holky. Zajímavá byla přednáška paní šéfové o sexuálním násilí, společně s nějakým info o situaci žen - přistěhovalkyň, bo paní profesorka sama má, jak se tu říká, "migrační pozadí".

Chirurgie I (Břišní, hrudní, cévní + Traumatologie a plastika) (41 hodin, v pořadí 31 + 10)

Učit chirurgii teoreticky je vždycky takový vachrlatý, potřebujete hodně obrázků a ideálně i videa a stejně to vždycky bude takový neslaný nemastný. Furt se řešily nějaký nádory - pochopitelně, a jak po jejich odebrání sešít k sobě různý části trávicí trubky. Pak taky transplantace všeho možnýho, kýly, hemeroidy, štítná žláza - to bylo super, bariatrická chirurgie, pak něco málo z té hrudi a cév.

Traumatologický přednášky byly tak nějak obecně lepší, měly hezčí obrázky, víc akce.

Zkoušku už si absolutně nepamatuju, ale určitě to byl ABCDE single choice test, jako vždy ;)

+ POL 2 - tam se taky psal test

Doktorarbeit - Roční pauza od studia

Poslední aktualizaci svého života jsem psala někdy v půlce dubna, článek najdete zde.

Co se týče nových metod a zážitků toho zase tolik nepřibylo, zbytek času v laboratoři se nesl ve znamení zdlouhavého projektu s myšmi, který obsahoval starání se o živé myši, preparaci mozkové tkáně, zamražování, krájení na sklíčka, barvení a počítání nabarvených jader. Taky jsem byla na té konferenci, která mě docela nudila - hlavně proto, že většina přednášek byla neuvěřitelně specifická a s mým tématem nesouvisející. A nesmím opomenout, že jsem se neskutečně dlouho drbala se slavným Western Blotem, u kterého jsem vůbec ráda, že nějaké výsledky budu moct do práce použít.

Teď, na konci října, 3 týdny před začátkem výuky, už mi v laboratoři zbývá jen nafotit pár (desítek) sklíček a snažím se dopsat do konce aspoň metody, dřív, než vše zapomenu.

Tím moje hraní na vědkyni skončí a po roční pauze se navrátím k běžnému studijnímu režimu, ačkoliv mě samozřejmě ještě čeká sepsání výsledků do článku a další omáčky okolo do Doktorarbeit. Celá tahle zkušenost s jiným životním režimem mi sama o sobě přijde zajímavější, než konkrétní věci, které jsem ten rok dělala, tak se jí dál v textu chci věnovat trochu obšírněji.

Hodně jsem zvažovala, jestli do toho vůbec jít. Jestli si ten čas opravdu chci vzít, i když bych nutně nemusela. Proti mluvilo například to, že jsem byla zrovna fajn rozjetá z letních praxí a konečně i přes skoro neexistující covidovou výuku začínala mít trochu pocit jistoty v tom, že nějaký basic lékařský věci typu anamnéza, vyšetření, kanyly, … zvládám. Pro zase to, že jsem se ještě necítila úplně ready na to, za dva semestry nastoupit na šesťákový praxe a neměla vymyšlený, kde po světě je chci dělat. A takyjsem se nechtěla oddělit od většiny svých kamarádek, které si z různých důvodů zrovna braly volno taky.

Po roce toho nelituji, zároveň to ale nebyl ani nejskvělejší rok mýho studia.

Plusy

• Organizačně to dávalo smysl, vím, že titul mít chci a tohle byla pro danou chvíli nejlepší cesta, jak si nějakou Doktorarbeit zařídit.
• Hlavně ze začátku byla velká úleva moct si organizovat čas sama a nebýt sešněrovaná poměrně nabitým a pevným rozvrhem. To mně zároveň ukázalo, že sama na sebe si bič úplně ušít neumím, hlavně pokud to není aktivita, která mě vyloženě baví. Nějaké poznání a zkoušení z kategorie "jak se neuprokrastinovat k smrti" je ale vždy cenné.
• Mohla jsem se věnovat aktivitám ohledně výuky první pomoci (a že jich bylo).
• Napsala jsem si v předstihu několik zkoušek z páťáku, čímž se mi do budoucna ulevilo a zároveň jsem se ráda učila něco klinickýho.
• Dostala jsem příležitost vyzkoušet si spoustu metod a obecně věcí z vědy, čímž se třeba někdy budu moct ohánět.
• Měla jsem v kanclu 3 skvělé spolutrpitele, se kterýma byla spousta srandy. A s našima 2 vedoucíma taky.

Mínusy

• Hlavní mínus je taková dost subjektivní věc, aneb cca chvíli po podepsání všech papírů se mi prodlužování studia začalo akutně nehodit.
• V labu se moc nehraje na nějaké zkouškové či prázdniny mezi semestry, takže ve výsledku jsem byla pryč z Lipska mnohem míň, než předchozí roky, strávila jsem tu i skoro celé léto.
• Zase a znova jsem si potvrdila, že základní výzkum zkrátka není věc, ze které bych byla úplně v extázi, je to babrání se s neskutečnými detaily v neuvěřitelně dlouhým časovým horizontu…než vám s velkou slávou vyjde pár A4 nesrozumitelnýho textu.
• Naopak mě baví klinika, ruch nemocnice, vlastně i to samotný učení – a taky si potřebuju pravidelně odškrtávat splněný předmět, vidět nějaký posun.
• Jestli jsem kdy něco z medicíny uměla a věděla, tak už to zase dávno neumím a nevím.

Nemám ve zvyku se příliš zabývat už udělanými životními rozhodnutími, která nejde vrátit zpět, měla jsem nabídku na práci i na anesteziologii o syndromu akutního respiračního selhání, což by bylo téma i obor snů - protože bych tam ale musela vše stihnout za jeden semestr, navíc až od půlky října, rozhodla jsem se dát na příslib míň stresového ročního horizontu. Jak by to na anesteziologii dopadlo už se nikdy nedozvím, roční vhled do jiného prostředí a změna rytmu byla určitě zajímavá zkušenost. Teď už se těším zase na studium a pomalu i na to, že se třeba někdy dohrabu ke konci...

Volitelný předmět (klinika) - Plastická chirurgie

- Text příspěvku na toto téma, tak, jak je i na Instagramu -

Že plastickou chirurgii dělat nebudu, mi je jasný ode dne, kdy jsem se na stáži na ARO zeptala jednoho z operujících chirurgů, jestli ta druhá popáleninová operace je taky čtyřhodinová a jestli už po tom půjde domů. A on odvětil, že ještě musí sepsat několik posudků pro pojišťovnu a že běžně chodí domů okolo osmý večer.

To ale nic nemění na tom, že je to obor neskutečně rozmanitý a zajímavý, což v běžné výuce jaksi neodráží přednášková dotace cca 2 – 3 hodin. Navíc to byl asi jediný z rozumných volitelných předmětů v letním semestru, kdy bývá nabídka výrazně užší, než v zimě, kdy je na to v rozvrhu přímo vyblokovaný prostor. Mně ale přišlo fajn mít povinný volitelňák pro jistotu z krku a taky už jsem se po roce v laboratoři fakt chtěla podívat někam do nemocnice.

Výuka trvala jeden týden od pondělí do pátku dopoledne a účastnili jsme se jí všeho všudy dva, což bylo super, protože to znamenalo naprosto luxusní poměr vyučující – student. Navíc si s tím hlavně Dr. Spindler dal opravdu práci, vymýšlel nám co nejzajímavější program, operace na které se kouknout, převazy, úvodní fotka pochází z nácviku sešívání gumových medvídků pod mikroskopem.

Ve fakultce se nedělá tolik estetiky, díky čemuž bylo spektrum pacientů na sálech i na vizitě opravdu pestré – od chirurgie ruky přes krytí defektů nejrůznějšími laloky, Fournierovu gangrénu, liposukci, až po transgender operace. Jednu přeměnu z muže na ženu se nám poslední den poštěstilo i vidět a je fascinující, co všechno je dnes v medicíně možné. Co už je trochu míň fascinující, jsou občasný komentáře některých zdravotníků k tomuto tématu a vůbec standard chování vůči druhým lidem, počínaje už například nezavíráním dveří během vizity. Naopak velmi pozitivní byly všechny interakce s anestezií, které jsem za ten týden měla – ráda bych u nás ve fakultce na ARU byla 16 týdnů v šesťáků, tak mě to potěšilo.

Teď ještě 5 týdnů práce v laboratoři a pak návrat k normálnímu studiu, už je to potřeba, moji kamarádi z gymplu už dostudovávají.

Poločas Doktorarbeit

V půlce dubna to přijde. Půl roku nestudování, půl roku v laboratoři, půl roku v jakéms takéms pracovním režimu, bez prázdnin, zato s víkendy.

Co se týče projektu, tak aktuální situace je trochu debilní, protože nám v prvním myším experimentu neklaplo namodelování nádoru. Ale zatím je čas, tak mě to zase tak nevzrušuje, nenadělám stejně nic. Jo a celkem se nám taky rozjel covid.

Ale zpátky do října. První týdny byly rozjezdový, zaučení jsem zvládla celkem dobře, možná i proto, že krátce přede mnou nastoupili tři další doktorandi, kterých jsem se mohla vyptávat. Postupem času práce začalo přibývat, protože jsem se učila nový metody a ty starý musela opakovat. Celkem se práce a experimenty s buňkama skládají z několika částí - nejdřív si musíte napsat protokol obsahující kroky pro jednotlivý dny, ředění substancí ap. Pak samotná práce v labu, pipetování, ozařování, měření pomocí nejrůznějších velesložitých přístrojů, barvení. A pak vyhodnocení - často je potřeba ještě něco spočítat, někdy pod mikroskopem, a pak taky hromadu čísel zpracovat do excelovské tabulky a vyrobit pěkný graf. A vyvodit nějaké závěry a optimalizovat podle nich další postup.

Před Vánocema už jsem toho měla fakt nad hlavu, nemůžu říct, že by “volný” semestr byl výrazně pohodovější, než studium. Ke konci ledna se mi pak naštěstí většinu metod s buňkama podařilo nějak uzavřít, začali jsme experimentovat ještě s Western Blotem (to jsou ty gely a membrány a elektroforéza), ale přesto se denní rytmus trochu uvolnil. Na druhou stranu jsem v lednu taky absolvovala zkoušku z psychosomatiky, soudního lékařství a psychiatrie, protože ta možnost účastnit se zkoušek i ve volném semestru je a můžu si takhle výrazně zpříjemnit semestr přespříští. Kromě toho jsem v půlce listopadu ještě (z nouze jiných vhodných lidí) převzala vedení naší lipské větve spolku pořádajícího kurzy první pomoci a pravidelná setkání s urgentně-medicínskou tematikou, do čehož jsem ve zbytku semestru rovněž nalila slušné množství času.

Na přelomu ledna a února se náplň práce dost změnila, moje vedoucí vymyslely, že chceme poslat abstrakt na potenciální květnovou konferenci, a taky jsme se kolektivně v laboratoři ucházeli o promoční stipendium. Obojí obnášelo shrnutí a sepsání dosavadních výsledků a produkci slušného množství textu (abstrakt by ještě šel, ale ta žádost o stipko měla mít 6 stran). Až se dostanu k psaní samotné práce, tak za tyhle podklady budu určitě moc ráda…ale protože jsem schopná se s takovýma věcma crcat fakt dlouho, navíc když to má být v cizím jazyce, tak to byl celkem velkej stres. Odměnou ale je, že jsem stipendium fakt dostala, čímž se můj měsíční budget zvedne ze 450 na 600 euro. Upřímně úplně netuším, čím jsem porotu přesvědčila, mám štěstí na celkem zajímavej projekt, tak asi jsem to zvládla i odpovídajícně prezentovat. Závěrečné fáze těchto sepisování se odehrávaly z mého prodlouženého víkendu v Brně a následné asi týden a půl trvající karantény v Lipsku. V únoru jsem se tedy do laboratoře mic nepodívala.

Od března pak pomalu začínáme experimentovat i s myšima, absolvovala jsem k experimentům se zvířaty poměrně rozsáhlý online kurz. Trochu nám to překazil covid mojí vedoucí a neúspěch první implantace - snad se v tomto v dubnu posuneme.

Co mě jinak čeká v druhé půlce? Hlavní myší část projektu, někdy v květnu ta slavná konference, spousta práce s první pomocí. Snad i nějaká ta zábava v jarním a letním Lipsku a nějaký letní puťák. Obávám se, že napsáno toho ani na konci září moc mít nebudu, i když bych moc chtěla. Uvidíme.

Vlastně tam jenom sedíme a jíme dorty...

Jsem moc vděčná za partu, kterou v laboratoři s ostatními doktorandy máme, i za obě své vedoucí, které jsou sice občas ztřeštěné, ale jinak moc v pohodě, zajímají se o naše projekty a vymýšlejí řešení našich problémů. Hlavně s děckama máme spoustu srandy a věřím, že se budeme kamarádit i po laboratoři. Celkem mi vyhovuje i větší volnost v organizaci vlastního času a to, že si bez výčitek můžu o víkendu opravdu dělat, co chci a práci hodit za hlavu - což během semestru nemám skoro nikdy, protože furt hoří nějaký termíny a zkoušky. Za půl roku jsem si taky vyzkoušela celkem široký spektrum věcí, byla nucená samostatně v labu udělat různý věci, o kterých jsem si nemyslela, že se k nim někdy dostanu, přečetla pár článků a nadýchala se vzduchu ve světě vědy. Což, kromě hotové Doktorarbeit a titulu, byl cíl, se kterým jsem do experimentální práce šla, takže asi dobrý. Rok mi na tohle rozšiřování oborů asi bohatě postačí, už teď se mi stýská po klinické medicíně a mám pocit, že to málo, co jsem věděla a uměla, zase zapomínám. Ale to je asi život, takže vzhůru do druhé poloviny!