Tenhle text je vlastně základním stavebním kamenem pro hlavní účel tohoto blogu a musí tu být, abychom se vůbec o dalších aspektech týkajících se studia mohli bavit. Neptejte se, proč ho píšu až po třech a půl letech...
Možná to bude trochu nuda, ale čas od času se mě na to někdo ptá a chtěla bych to tu mít vyvěšeno, abych případné zájemce o strukturovanější info, než moje ústní blekotání, měla kam odkázat.
Studium medicíny v Německu není od českýho systému úplně totálně odlišný, ale v některých věcech se přece jen výrazně odchyluje. Jinak bych taky rovnou mohla zůstat doma, žejo. Nebudu psát o přijímačkách, protože to je hodně bizár a možná se k tomu někdy dostanu separátně a nebudu moc zabíhat ani do takových těch subjektivních dojmů, jako v které zemi se na vás doktoři na praxi víc usmívají a podobně. Zkrátka objektivní tvrdý fakta, let's go:
Většina německých univerzit včetně Lipska jede v režimu "Regelstudiengang". Pak existují ještě takzvaný "Modellstudiengang", který jsou jakýsi freestyle trochu připomínající pražskou 3. LF, o tom nic nevím, takže se tomu nebudu věnovat.
Důležitý je fakt, že výrobu nových doktorů neregulujou univerzity, ale takzvaná "Approbationsordnung", což je snad dokonce zákon, ve kterým přesně stojí, jaký předměty člověk musí absolvovat, kolik hodin jaké praxe atd. atd. a především jak probíhá prokazování získaných znalostí. Onu "aprobaci", tedy štempl, že můžete v Německu pracovat jako doktor, vám nedává univerzita, nýbrž speciálně pro to zřízený úřad (Landesprüfungsamt, dále LPA, česky asi Zemský Ověřovací Úřad??), který na úrovni jednotlivých zemí (pro mě teda Sasko) dohlíží na naplňování oné "Approbationsordnung" a organizuje státní zkoušky.
Ty jsou v průběhu 6letého studia celkem tři a univerzita v zásadě zajištuje jen absolvování předepsaných předmětů pro daný úsek studia. Na konci úseku vám pak vystaví papír, že z jejich strany máte všechno splněno, pak k tomu musíte přihodit potvrzení o absolvování praxí a k první státnici byl třeba ještě nutnej kurz první pomoci. Pošlete tlustou obálku s těmito potvrzeními a spoustou dalších dokladů včetně originálu rodnýho listu např.!! (neptejte se mě, jaký problémy s tou byrokracií jsou, když jste cizinec. Nebo třeba proč člověk musí znova posílat maturitní vysvědčení, když by bez něj obviously asi těžko mohl odstudovat 4 semestry na univerzitě) a když jste tento IQ test úspěšně zvládli a na nic nezapomněli, tak vám od LPA přijde pozvánka ke státní zkoušce. Poštou, samozřejmě. Vítejte ve 21. století. V Německu jsou totiž všichni hrozně pokrokoví a tak...
Naštěstí celý tohle divadlo musíte v průběhu studia absolvovat jen třikrát a ta třetí státnice je o dost jiná, než ty předchozí dvě, tak třeba to bude jednodušší.
Jaký jsou teda ony tři úseky studia?
PRVÁK - DRUHÁK = VORKLINIK
První dva roky se nazývají Vorklinik a absolvujete prakticky stejný předměty, jako v prváku a druháku v ČR, v hlavních rolích samozřejmě anatomie, fyziologie a biochemie. Výuka se skládá normálně z přednášek, seminářů a cvičení. Ve Vorklinik z předmětů ani nedostáváte známky, nýbrž jen prošel/neprošel. Naprostá většina zkoušek je písemně stylem ABCDE a pro projití je potřeba alespoň 60 % správně. Což ale neznamená, že by Vorklinik všichni zvládli s prstem v nose, nezřídka je potřeba něco psát víckrát. Oficiálně jsou na zkoušky jen tři pokusy - řádný termín, opravný termín a příští rok s ročníkem pod váma. Termíny si nemůžete sami určit, dostanete je předepsaný (stejně jako rozvrh po celou dobu studia - tak je to ale tuším i u nás). Z toho důvodu někteří lidi ve Vorklinik stráví víc, než základní 4 semestry, protože např. pro chození na fyziologii musíte mít hotovou fyziku, pro biochemii chemii a biologii atd. A řádnej a jeden opravnej termín nejsou zase tak moc.
Další důležitý point ke zkouškám, který platí pro celý studium, nejen Vorklinik, je, že tady neexistuje nic jako zkouškový. Termíny zkoušek jsou vyvěšený od začátku semestru a obvykle těsně následují ukončení výuky daného předmětu, u větších předmětů typu svatá trojice anatomie/fyziologie/biochemie jsou zkoušky rozložený na víc částí, např. 2x v semestru, anatomie byla úplně složitá, protože se zkoušela jednou po prvním semestru, pak 5x ústně v druhým semestru paralelně s pitvama, neuroanatomie pak písemně na konci 3. semestru a na závěr ještě kompletní penzum po prázdninách na začátku 4. semestru.
Není to úplně šťastný, protože se obvykle učíte na předmět A a zároveň vám probíhá dál výuka předmětu B. Slovo prázdniny je taky trochu past, protože si asi umíte představit, jak moc si je užijete, když hned na začátku dalšího semestru máte zkoušku (bylo to tak o obou zimních prázdninách, léto mezi prvákem a druhákem bylo pohodovější). Jo a taky někdy v průběhu prvních dvou let musíte odmakat 90 dní na ošetřovatelské praxi, což je další past.
Samozřejmě 60 % z testu ABCDE se nedá srovnávat s pořádnou ústní zkouškou a já jsem třeba nic opakovat nemusela, i když že je to easy bych taky úplně neřekla, potažmo rozhodně by to neřekli někteří moji spolužáci. Háček je totiž v tom, že po prvních dvou letech následuje ona první státnice, takzvané Physikum, ke kterému se hned dostaneme. A výsledky z této státnice se dají srovnávat v rámci celého Německa a tedy se dají srovnávat i univerzity. Rozuměj učitelé jsou hodnocení podle toho, jak dobře studenti napíšou Physikum. Z toho už je samozřejmě jen krůček k taktice "pustíme k Physiku jen ty, kteří ho pak i dobře napíšou, aby naše univerzita byla dobrá ve srovnání s ostatními", což vede k mnohdy až absurdnímu šroubování nároků a prosívání lidí. Ne nadarmo se říká, že když zvládnete Physikum, už tu školu nějak dostudujete.
Když se vám podaří nasbírat všechny pokémony z Vorklinik, tak se slavnostně přihlásíte k první státnici - tedy Physiku. Ta se skládá ze dvou částí - písemné a ústní. Písemná probíhá v druhé třetině srpna a vypadá tak, že dva po sobě následující dny se spolu se spolužáky sejdete v obrovské hale někde v Lipsku a oba dny tři hodiny opět stylem ABCDE vyplňujete otázky. Celkem jich je každý den 160 v takovém fešném sešitku tloušťky ábíčka, včetně obrazové přílohy, a v různým poměru jsou zastoupený skoro všechny preklinický předměty - největší díl má anatomie+histologie, fyziologie a biochemie, střední psychologie+sociologie a nejmenší fyzika, chemie a biologie.
Druhá část Physika je pak ústní, skládá se jen z 3 největších předmětů (už asi tušíte, které, počáteční písmena zní A, F, B). My jsme termíny dostali až snad někdy po písemné, může to být kdykoliv v rozsahu 2 až 6 týdnů po písemné části. Zkouší vás komise složená ze 3 učitelů oněch předmětů, její složení se dozvíte (dopisem, jak jinak - občas si nejsem jistá, jestli nestuduju v Bradavicích) teprve 2 týdny před termínem. Ústní se asi nejvíc podobá klasickým zkouškám na české medicíně, kterými jsou medici trápeni celých 6 let studia - jen s tím drobným rozdílem, že vás ze všech 3 předmětů zkouší v jeden den a prakticky neexistuje žádný seznam otázek, můžou se vás zeptat úplně na cokoliv. Proto je tak klíčový ten dopis se složením komise, protože pak si můžete najít protokoly od studentů z minulých let a nastudovat oblíbená témata jednotlivých zkoušejících. Pokud teda váš zkoušející nezkouší první rok (áhoj anatomie).
Z toho plyne, že ani po 4. semestru nemáte zkouškové - zato začíná doslova léto vašeho života :) Prakticky z plného chodu semestru, ve kterém se ukončuje fyziologie a biochemie přejdete do učení na státnice, takových 6 - 7 týdnů je opravdu potřeba, samo sebou ve velmi příjemných letních teplotách. Celé dva roky jsem si připadala se svými písemnými testíky vůči svým kamarádům doma trochu provinile, ale léto 2019 mi to celkem vynahradilo a konečně jsem si mohla procítit onu roli medik - mučedník. Ta písemná ještě není zase tak hrozná, hranice projití je opět 60 % a otázky nejsou nějak extrémně záludné, problém je spíš v obrovském množství látky. Ústní už je větší nápor na nervy, jednak jste mírně řečeno vyfluslí z proučeného léta a jednak je to hodně o štěstí na otázky. A vyhazuje se. Jo a celkem máte 3 pokusy na každou část, pokud vás vyhodí, tak opakujete jen onu písemnou/ústní, kterou jste nezvládli - v příštím termínu, tedy za půl roku. To na pohodě taky nepřidá.
TŘEŤÁK - PÁŤÁK = KLINIK
Po Physiku je potřeba nejdřív trochu sebrat síly, nehledě na to, že mezi státnicema a začátkem dalšího semestru máte na odpočinek tak okolo dvou týdnů, a můžete se vrhnout do dalšího levelu aneb Klinik.
Tady malý disclaimer - obsah těch tří let si každá univerzita plánuje sama, předepsaný jsou jen předměty a asi nějakej počet hodin, který musí mít, ale jinak se to v rámci Německa liší šíleným způsobem a následující platí jen pro Lipsko.
Klinik trvá tři roky a ten název je trochu past, protože třeťákový předměty fakt moc klinický nejsou. Kromě "propedeutiky" možná. Čeká vás v 5. semestru obecná patologie, klinická chemie (= laboratoř), statistika, ta propedeutika/vyšetřovací kurz a bizár jménem Historie, teorie a etika medicíny. V 6. semestru pak mikrobiologie a farmakologie, což jen tak pro info jsou v ČR oba dvousemestrální předměty - na druhou stranu mi přijde nápad absolvovat farmakologii už ve třeťáku celkem zajímavý a teď z toho těžím. Výuka se oproti Vorklinik prakticky nezmění, normálně máte dál přednášky, semináře a cvičení, do nemocnice se dostanete akorát na konci 5. semestru v rámci propedeutiky. A na konci 6. semestru je pak první POL (problem orientiertes lernen), o tom jsem psala speciální článek tu.
Opravdová klinika začíná až se 7. semestrem. Ten systém je zase mega složitej, tak v kostce: ročník se rozdělí na dvě půlky, jedná má chirurgický předměty, druhá interní. Co není chirurgie ani interna je prostě někam přiřazený. V rámci svojí ročníkové půlky pak rotujete po stážích v různých oborech, po skupinkách cca 15 - 30 lidí, v rámci oboru (např. gynekologie) jste pak ještě dál rozděleni na to, kdo je ten den na ambulanci, sálech, oddělení atd. ve skupinkách cca 5 lidí, či ještě méně. Stáž trvá vždycky někdy dopoledne 90 minut a měla by být fakt praktická s pacienty, očekává se, že přijdete připravení na všechny záludné otázky učitelů, nemá to být frontální výuka. Kvůli coroně se toto kompletně přesunulo do online podoby, a tak nemůžu nijak zhodnotit, jak to vypadá v reálu. Po obědě pak obvykle následuje nějaký, tentokrát už frontální, seminář tematicky související s aktuálním oborem - v rámci tohoto je odučena speciální patologie a některé aspekty farmakologie a mikrobiologie + spousta takových mezioborových věcí typu ekonomika, rehabilitace, medicína bolesti atd. To máme teď taky online ve formě namluvených prezentací, případně prostě plácnou na internet nějaký pdfko jen :(
A teď přijde ten správný mindfuck - odpoledne jsou pak přednášky, každý den 4x45 minut ze 4 různých oborů. A ty jsou pro celý ročník jednotně, nehledě na to, jestli jste zrovna v chirurgické, nebo v interní skupině. Občas se to potká, ale většinou tedy máte dopoledne stáž z něčeho úplně jiného, než co se odpoledne přednáší. No. Teď v coroně to funguje celkem dobře, protože ty stáže nestojí moc úsilí a člověk má čas koukat na přednášky, jinak je to ale dle vyprávění starších spolužáků tak, že na odpolední nepovinné přednášky nikdo moc nechodí, protože se to prostě časově nedá zvládat. K úplnému galimatyáši přispívá to, že zkoušky se konají opět v průběhu semestru a sice vždy po skončení nějakého přednáškového bloku - opět ve formě písemného ABCDE testu. Stáže pak můžou být ukončeny rovněž nějakou formou zkoušení, většinou ústní popovídání a kontrola, jestli jste dávali pozor, nebo třeba prezentace jednoho pacienta ap. Materiálem na zkoušky jsou tedy obvykle prezentace z přednášek, pilnější si k nim poslechnou i nahrané komentáře, případně v době mimokoronové chodí na přednášky osobně.
Pak vás ještě v rámci Klinik čekají další dva POL kurzy na téma "Urgentní medicína" a "Medicína stárnoucích lidí".
Co ještě podle mě stojí za poznámku je fakt, že v Česku ty klinické obory proletíte za tři roky (4. - 6. ročník), zatímco tady na to jsou roky jen dva (4. a 5. ročník). Je to teda celkem slušná jízda, nejde ani tak o to nějak načárat zkoušky, ale pokud je člověk svědomitý a chce si z předmětů něco odnést, tak má fakt co dělat.
Na konci páťáku pak následuje další státní zkouška, tentokrát pouze v písemné formě. Zatímco na Physikum většina lidí měla 30-50 denní učební plán, na druhou státnici je taková klasika 100 dní. Píše se to tuším někdy v říjnu (skončíte v červenci pátý ročník a začnete se učit) a místo 2 dní u Physika člověk vyplňuje testy celkem 3 dny. Rozsah je veškeré učivo těch tří let od Physika - všechny klinické obory + patola, mikrobiologie, farma, ... Zkrátka už se moc těším :)
Samozřejmě i v Klinik vás čekají praxe - říká se tomu Famulatur a celkem musíte absolvovat minimálně 4 x 30 dní, z toho jedněch 30 dní u praktického nebo praktického dětského lékaře, jedněch 30 dní v nějakém ambulantním zařízení (případně třeba na radiologii, patologii, soudním) a zbylých 60 dní na lůžkovém oddělení. Kromě toho praktického lékařství si ale můžete obory svobodně vybrat, dvakrát je možné 30 dní i rozdělit na 2 x 15 a podívat se tak do ještě víc specializací. Absolvujete to samozřejmě v rámci prázdnin. Ale je to celkem super věc, na oddělení jste normálně celý pracovní den 8 hodin a dostanete svěřené některé úkoly, odebírání krve, píchání kanyl, asistence u operací, chodíte vizity atd. atd.
ŠESŤÁK = PRAKTISCHES JAHR (PJ)
Kdo úspěšně zvládne i druhou státnici, tak na univerzitě prakticky skončil. Dostává se do posledního levelu, kterým je tzv. PJ. Ten strávíte v některé z akreditovaných nemocnic (což jsou nejen fakultky a velký městský nemocnice, ale skoro každá horní dolní) a je rozdělen do 3 terciálů po 16 týdnech. Jedenkrát chirurgie, jedenkrát interna, jedenkrát obor dle vlastního přání. V rámci chirurgie a interny si samozřejmě můžete vybrat nějaký podobor a nějakým způsobem rotovat - není ale obvyklé, že by člověk znova absolvoval celé spektrum třeba interny, spíš tak dvě oddělení s případnýma hospitacema někde jinde. Terciály můžete absolvovat i v zahraničí.
Jako PJler, tedy student v PJ, jste normálně součástí personálu oddělení, oficiálně žádný kompetence nemáte, ale reálně toho PJleři dělají spoustu, mají vlastní pacienty, píšou zprávy, dělají příjmy, asistují, pod dohledem něco kutí v ambulanci, prostě to, co děláte i jako mladý doktor hned po škole. Hodně to záleží i na konkrétní nemocnici, k čemu vás pustí a jak to tam mají pošéfený. Nějaká velká výuka už moc neprobíhá, z univerzity jste pryč, správně by několik hodin týdně mělo být výuce věnovaných ve formě seminářů pro PJlery, to je taky hodně různý podle toho, kde jste. Z právního hlediska jste samozřejmě pořád student, to je důležitý třeba kvůli informovaným souhlasům k výkonům nebo kvůli transfuzím - od toho ruce pryč! (Nikdo by vám to ani delegovat neměl, ale bordel vládne světu).
Po absolvování PJ je ještě třetí státnice, o ní toho vlastně moc nevím - jen, že je ve formě ústně-praktické, probíhá asi zase na původní univerzitě a zkouší se z 3 oborů, které člověk měl jako PJ terciály + jednoho k tomu náhodně přilosovaného?! A asi dostanete pacienta a kompletně ho vypracujete od příjmu přes diagnostiku až po terapii. Jestli se tam někdy dohrabu, napíšu víc.
Tak - nechce se mi tomu věřit, ale opravdu jsem se dopracovala až ke konci studia. Ještě jedno důležité téma: konec studia ≠ titul! Ty dvě věci spolu v Německu nemají vůbec nic společného, můžete normálně pracovat jako lékař bez jakéhokoliv akademického titulu, důležitá je ona aprobace, tedy papír, co dostanete po poslední státnici. Toto je z českého úhlu pohledu dost těžký pochopit, protože v Česku žádní doktoři bez titulu nejsou, díky naší výjimce, kdy titul MUDr. dostanete za úspěšné absolvování státnic a ne za odevzdání bakalářské/magisterské/whatever práce.
Tady v Německu mají titul "Dr. med." a podmínkou pro jeho používání je kromě získání aprobace napsání Doktorarbeit, v rozsahu cca diplomky asi. To můžete udělat v průběhu studia, nebo při studiu začít a dodělat to po škole, potažmo komplet po škole. Je to trochu pain, protože na to v zásadě nikde není speciální místo v rozvrhu. Ambicióznější studenti, kteří chtějí dělat opravdovou vědu někde v laboratoři/něco rozsáhlejšího s pacienty, si na psaní Doktorarbeit berou volný semestr až dva, je to ovšem docela riskantní obchod, protože vám nikdo neslíbí, že váš projekt vyjde a bude to možné zpracovat do publikovatelné práce. Méně ambiciózní studenti napíšou nějakej shit, ovšem i shit musí mít trochu formu a stojí spoustu času. Neambiciózní studenti se na to rovnou vykašlou. Spousta lidí se na to nevykašle, ale buď vlastní vinou, nebo protože jim nevyšly experimenty, to nikdy nedopíšou. Téma zas na samostatnej článek, třeba někdy bude.
Úplně na závěr ještě pár slov k organizaci studijních skupinek a obecně interakci se spolužáky - ve Vorklinik je člověk náhodně přiřazen do kruhů cca o 20 lidech, se kterými má semináře a cvičení. Po Physiku se pak tvoří skupinky nové 5členné (mimojiné z důvodu, že spousta lidí prodlužuje/přijde z vyšších ročníků) a do těch se pak člověk se svými kámoši zapisuje sám (pokud nějaké kámoše má). Případně vás prostě šoupnou někam, kde je místo, to se týká i Erasmáků.
Uvidím, jestli budu článek v budoucnu ještě editovat, nebo třeba napíšu samostatně něco víc o druhé půlce studia a třeba té Doktorarbeit, nechme se překvapit.
