Předvánoční update

Zbývá mi poslední týden a pár dní do vánočních prázdnin a skoro by se mi chtělo říct, že nemůžu uvěřit, jak rychle to uteklo. Pak si teda spočítám, že vlastně školu máme necelý dva měsíce, což zase tak dlouhá doba není, vezmeme-li v potaz, že rozjezd byl přátelský a postupný. Nevadí.

Vánoční tzv. "přerušení" (=Unterbrechung, abych taky někoho poučila o krásách němčiny) trvá přibližně deset dní a už se zpátky do Brna hodně těším. Čas od času se mě někdo odváží zeptat, jestli se mi stýská (navenek totiž občas trochu působím jako člověk, kterýho se na takový věci zkrátka neptáte) a jasně, že stýská, obzvlášť když se naplnila tátova prognóza "nepočítej, že se domů dostaneš dřív, než na Vánoce" a já za ten čtvrtrok byla v Česku jen jednou a ještě k tomu v Praze... Takovou tu špatnou krizi, kdy je z toho člověk fakt rozloženej a nejradši by okamžitě odjel jsem teda ještě nezažila (a doufám, že se mi to vyhne). Ale stejně, když na Facebooku vidím všechny ty super párty, který prošvihnu (zdravím Martina a jeho vodku); čtu si zápisy z oddílových rad o tom, jak to šlape/nešlape; anebo na mě někde vykoukne vtípek s medicínskou tematikou a uvědomím si, že ti lidi si nad tou školou do háje můžou přemýšlet v normálním jazyce, tak mě píchne osten pochyb, jestli jsem přece jenom neměla zůstat pěkně doma v krásným Brně. Na druhou stranu mi to hodně ulehčuje to, že mě to tu fakt děsně baví, mám čas i na spoustu věcí, na který jsem nikdy čas neměla a taky že mám fajn lidi okolo sebe, kteří jsou na tom v mnohým stejně špatně jako já. Nic neutuží friendship tak, jako volání sanitky pánovi, kterýmu se udělalo špatně asi tak 500 m od vchodu do nemocnice.

Tady máte zase pro změnu jinou složku integrovanýho systému, známý video, ze kterýho jsem to printscreenla #počítačovýexpert zde, šla jsem okolo a fakt to tam tak dělají, koukala jsem se a smála asi tak dvě minuty...

Kromě kamarádů v Brně, rodiny, mamčiných šmakulád atd. se taky těším na krátký odpočinek od školy, který bude potřeba, protože v lednu se začne s tou školou už navážno a je nutný se na to připravit. Nemáme tu nic takovýho jako "zkouškový" nebo "zápočty", závěrečný práce se píšou z plné zátěže v průběhu druhé půlky ledna a člověk se na ně musí naučit při škole. V každým předmětu je to trochu jiný, ústně máme jediný zakončení anatomie, všechny ostatní předměty jsou písemně, buď formou Multiple Choice, nebo nějaká kombinace i s otevřenýma otázkama.

Jeden větší test jsme už psali, první půlku fyziky, a musím teda říct, že tu okolo těch "Klausuren" dělají celkem divadlo (doneste si studijní průkaz, žádný kalkulačky, 150 lidí zaráz...dobře možná jsem prostě jen zpovykaná z gymplu). Výsledky se dozvíme někdy příští týden a úplně easy to nebylo, hlavně kvůli formátu 30 minut na 20 příkladů a tomu, že ve fyzice hrozně těžko nacházím motivaci učit se něco nazpaměť. Memorovat "fázový posun u kondenzátoru je mínus pí půl", když stačí prohodit co k čemu vztahujeme mi jaksi nedává smysl. Druhá půlka má být teoretická ještě víc, což spousta lidí vítá s nadšením, já moc ne. Ale to je všechno za dlouho.

Co se neškolních věcí týče, tak mě toho typicky moc nenapadá (šprt), výlet do Prahy na Miquik byl super, blablacar.de doporučuju (sešli jsme se dva medici a dvě doktorky, nedá se tomu utéct...a všichni boli zo Slovenska). Podlehla jsem vábení a několikrát si udělala čínskou polívku (that student life, do té doby jako bych nebyla na výšce) a samozřejmě je to moc velká ňaminka, tak jsem si dneska radši poctivě dvacet minut četla o glutamátu, abych se trochu odnavnadila.

Přesně tuto jsme dokonce dvakrát někde nafásli. I ten název to říká, že je ňam ňam.

A určovali jsme si krevní skupiny, zábavička!

Na závěr jeden televizní tip, až budete chtít prokrastinovat - dokumentární série Rodiče napořád od Olgy Špátové na čétéčku (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/11417732385-rodice-naporad/216562261010002-langerovi). Jsou to příběhy o pěstounech, paní režisérka to promovala na DVTV, mojí nejnavštěvovanější stránce, a první díl se mi fakt líbil. Aspoň člověk získá pocit, že v Česku nežijou jenom samí ti pánové, co se jim teď po volbách tak rádi smějeme, a jim podobní.

Měsíc #1 - Part 2: Život

Ne že bych tady teda moc jiných věcí kromě chození do školy dělala...

Škola i o víkendu?

Protože jsem vědění chtivá, zvládla jsem se zúčastnit už dvou víkendových vzdělávacích kurzů (a jedné přednášky o vykloubeninách a zlomeninách) - první pomoci a přípravy na Pflegepraktikum.

Jakožto aktivní skautský vedoucí s první pomocí nějaký ty zkušenosti mám a minulý rok jsem se touto dobou rovněž účastnila akreditovanýho kurzu od Chameleona, abych na to měla i papíry. Nicméně podmínkou pro první státnici je zde absolvování alespoň devítihodinového kurzu ve dvou letech předcházejících zkoušce, takže je potřeba opakování. Špatný to rozhodně nebylo, nicméně zmíněnému kurzu od Tomíků nesahal ani po paty. Jednak samotným rozsahem (dva dny vs. dva víkendy?), jednak množstvím a náročností simulačních cvičení. Obecně mám pocit, že pokud člověk předtím o první pomoci nic neslyšel, tak to neměl šanci vstřebat. Co jsem slyšela komentáře ostatních lidí, tak byli poměrně hodně nadšení, hlavně z těch simulaček, který na jiných kurzech (například na tom povinným k autoškole) zřejmě nedělají vůbec.

Zajímavá byla odpolední nepovinná část, kde jsme si mohli vyzkoušet intubování (= strkání hadičky do průdušnice, aby vás u operace mohli připojit na dýchací přístroj) na modelech a různý záchranářský vymakanosti, to se mi líbilo hodně. Samostatný předmět První pomoc tu vůbec nemáme, což je mi docela líto, ale člověk nemůže mít všechno. Každopádně shrnutí: Některý věci v Česku neděláme vůbec špatně!

Pflegepraktikum by se do češtiny přeložilo asi jako Ošetřovatelská praxe. Na MU je opět pevnou součástí výuky o prázdinách po čtvrtém semestru v rozsahu 14 dnů (aspoň tak si to myslím). Tady je na každým, aby si praxi splnil na libovolné stanici dle svého výběru (musí splňovat určitá kritéria, aby člověk cvičil to, co má). Jen ten rozsah je místo 14 dní 90, buď 3x30 dní, nebo libovolně rozdělit na 2 části (45 + 45, 35 + 55 ap.). Víc o tom, jak budu trávit své první a vlastně i druhé vysokoškolské prázdniny napíšu později, mimojiné taky proto, že jsem zatím nemocniční praxí velmi nepolíbená. A to byl i důvod, proč jsem se přihlásila na uvolněné místo naší LernKlinik na víkendový kurzík zaměřený právě na různé činnosti, které tak člověk při Pflegepraktiku obvykle potká.

Kdyby to někoho zajímalo, tak ano, existují modely i jiných částí těla, než je ruka. Třeba na nácvik porodu...
zdroj

Jedna část byla společná i se studenty oborů Porodní asistentka, Všeobecná sestra, ... (zjednodušuju to, za a) to tu vůbec nejsou studenti, nýbrž žáci vyšší odborné školy a za b) ty obory jsou trochu jiný), abychom si uvědomili, že povýšený chování k sestrám a jiným zaměstnancům nemocnice je známka akorát tak našeho hulvátství a může mít dalekosáhlé negativní důsledky např. v podobě chyb v péči o pacienta (a jak nám ze svých zkušeností děcka pověděly není přezíravé chování nijak výjimečné). Pak jsme si na modelech zkoušeli odebírat krev, řešili dodržování hygieny, ošetřovatelskou anamnézu, měření tlaku ap. Nemyslím si, že bych bez přípravného kurzu praktikum nezvládla, nicméně nějaký informace se hodí vždycky a je fajn potkat i studenty z vyšších ročníků, kteří nás vyučovali a podělili se o spoustu zajímavých tipů.

Fejkový Holandsko

V Lipsku nejsou kopce a když už, tak umělý z navezený suti, což z něj dělá ideální město na ježdění na kole. Od minulé návštěvy z Brna jsem hrdým vlastníkem bicyklu i já a můj život je od té doby o 100 % lepší. Nebo aspoň tak o 40. Bydlím vážně výhodně, takže na většinu míst dojdu pohodlně i pěšky, ale minimálně jednou až dvakrát týdně, když máme histologii, se to bez kola stíhá vážně těžko. Člověk se ani nemusí nijak moc starat o to, jestli jede správně, v daných časech totiž z bodu A do bodu B jede nepřehlédnutelná nekonečná řeka studentů a stačí zkrátka následovat dav. Občas si opravdu připadám, jako by na mě za rohem už už měl vykouknout nějakej ten větrnej mlýn.

Můj stříbrný oř, jeden z mnoha odchovanců naší rodinné stáje.

Co teda už tak fajnový není, je fakt, že na tom kole spousta lidí zjevně neumí moc jezdit, především co se týká bezpečnosti v provozu. A nenosí helmy. Odhadla bych to tak na 80 % bez helmy a 20 % s helmou, což je zrovna u studentů medicíny dost na pováženou. Kromě toho žiji v neustálém strachu, že o kolo přijdu, protože každou chvíli se někomu stane, že mu kolo třeba i ve dne ukradnou. Zámek, který jsem doma shledávala za zcela dostatečný tu mezi těma pekelnickýma řetězama, co mají ostatní, vypadá poměrně směšně. Nicméně spoléhám na to, že moje kolo nijak zvlášť lákavý není a cenu má především pro mě, protože bez něj bych tu byla omezena na mobilitě. Navíc se po návštěvě cykloobchodu odmítám podílet na tom byznyse se strachem, protože všechny zámky jsou pochopitelně totálně drahý (odkdy stojí kus řetězu přes sedm stovek?)

Královna kartiček

Kromě školy tu na mě čekalo i spoustu úkonů, který jsem dřív obvykle řešit nemusela. A to díkybohu bydlím na koleji a nemusím řešit: internet, nábytek, vodu, topení, placení koncesionářských poplatků (v tomhle bodě si nejsem úplně jistá)... Absolvovala jsem teda Tour de banky, několik koleček poradenství s Úřadem pro podporu studentů (zde ještě nejsem hotova), jednu návštěvu na městském úřadě, spoustu nákupů v odděleních, kde jsem nikdy předtím nebyla (prací prášek? toaleťák? proč mi nechodí leták z Lidlu?) atd.

Mimojiné jsem si řekla, že se plácnu přes kapsu a zařídila si kartičku v místní veřejné knihovně. Stála na rok 16 euro - v přepočtu nějakých 350 korun - čímž chci říct, že naše knihovny asi nejsou tak fancy jako tahle, ale važme si přístupu ke knížkám prakticky za pakatel. Ta knihovna je vážně hustá, veliká, kromě knížek si člověk může půjčit i filmy, deskovky, počítačový hry a další vymoženosti. Pracuje tam minimum personálu - knížky si člověk půjčuje i vrací sám u automatu, platí se taky automatem, aby zaměstnanci nemuseli s penězi vůbec manipulovat - většina pracovníků tam tedy opravdu jenom zařazuje knížky a poskytuje moudré rady.

Dejte mi velkou, vzdušnou a hezkou knihovnu a půjdu za váma kamkoliv.
zdroj

Připadám si tu už poměrně zabydleně a tak nebylo zase tak jednoduché přijít s některýma věcma, který by stály za zmínku, nicméně cca za dva týdny už se blíží první testy, takže předpokládám, že zase bude o čem psát.

Už jsem tu taky měla dvě návštěvy, za což jsem moc ráda a vážím si toho, přece jenom to není z Brna úplně takový kousíček. Uvítám každého s otevřenou náručí, pravděpodobně vás sice využiju jako osobní kurýry, ale na oplátku vám třeba ukážu, kde tu je Primark a uvařím nějakou ze svých 3 pochoutek, co tu točím dokola. Kdybyste si někdo chtěli udělat výlet, napište a určitě se nějak domluvíme :-)

Zdraví 

Z

Měsíc #1 - Part 1: Škola

Na jednu stranu nemůžu uvěřit, že už tu jsem fakt měsíc a půl, uteklo to rychle - zároveň už si ale připadám aklimatizovaně: vím, kde jsou levnější banány a kde je nejlepší višňová kapsa (oboje Aldi), jak zaplatit jídlo v menze, kudy nejrychleji dojedu na kole na histologii a jak se jmenují (skoro) všichni lidi z mé Seminargruppe. O banánech v příštím článku, začneme školou, protože kvůli ní tu jsem.

Mám za sebou skoro 4 týdny a ještě pořád jsem z toho fakt dost nadšená. Upřímně, kdy jindy v životě se od člověka čeká, že bude veškerý svůj produktivní potenciál využívat na to, aby si četl o zajímavých věcech, poslouchal chytrý lidi mluvící o zajímavých věcech a učil se ty zajímavý věci sám dělat. Samozřejmě, že můj optimismus asi výrazně pohasne, až se mi v lednu sejdou testy z několika předmětů, zatím píšeme krátký prověrky akorát jednou za dva týdny v praktiku z biologie. Na druhou stranu to ale zase není tak, že by se člověk mohl úplně válet, pochopit přednášku o regulaci buněčného cyklu, smíšené deklinaci, nebo osteogenezi bez přípravy moc nejde. A když člověk tu přednášku aspoň nějak základně nepochopí, tak to je rovnou jako by ty dvě hodiny spláchnul do záchodu. Přesně proto jsem v pondělí na terminologii radši nešla. (Před nějakou dobou jsem si řekla, že svůj drahocenný čas nechci investovat do hloupostí a od té doby je život takový jednodušší.)

Těch zajímavých věcí je spousta. Nevím, jestli to je nějaká moje osobní úchylka, ale co chvíli si něco přečtu a hlavou mi projde "jak sakra mohla příroda vymyslet něco tak komplexního, složitýho a zároveň funkčního?" Pochopitelně u hodně věcí může člověk pochybovat, jestli to pro budoucího lékaře je relevantní (kdo ví, jak souvisí Bernoulliho rovnice a to, že letadla lítaj?). Nicméně z těch 4 let matematiky jsem si odnesla minimálně to, že se zkrátka u všeho nelze ptát "a k čemu mi to bude?" /zdravím Aleše/ Posun v aplikovatelnosti toho, co se učíme, je oproti gymplu pořád výrazný a tak nějak si myslím, že studium vysoké školy nemá být "učňák, akorát pro obory, kde se pracuje hlavou" a že ty písmenka před jménem znamenají, že má člověk nějaký přehled a rozhled i za hranice své specializace (zrovna v medicíně se tu práci samotnou stejně naučíte až v prvních letech zaměstnání). Takže bychom se neměli divit, že se takový znalosti po nás vyžadují (přesněji řečeno minimálně 60 % těchto znalostí).

Což tu pro mě trochu překvapivě není zas tak obvyklý pohled na věc. Já teda pochopitelně zatím nemám nijak velký vzorek lidí, ale různé verze názoru "učíme se toho zbytečně moc, zbytečně podrobně a zbytečně doširoka", obzvlášť ohledně fyziky, chemie, některých věcí v biologii a deklinací v latině (tam tomu celkem rozumím, vlastně jediný důvod, proč se naučit všechny ty koncovky je, aby pak člověk nevypadal jako hlupák), jsem už zaregistrovala víckrát.

Těžko to zevnitř posoudit, jestli jsem prostě nesnesitelnej šprťák a nerd, nebo jak to ve skutečnosti je.

Ještě bych k tomuhle tématu chtěla zmínit to, že alespoň z mé zkušenosti to naše (střední) školství není tak tragický, jak člověk občas slyší. Teda je dost tragický, pokud chcete studovat např. cokoliv ze společenských věd, z velké části tragický v rozvoji soft skills, týmové práce nebo individuálního rozvoje a velmi tragický v motivaci svých studentů (pokud nejste do předmětu hyper super zapálení, tak obvykle nemáte důvod učit se víc, než je potřeba pro napsání písemky). Ale o velké spoustě věcí, které teď probíráme nemůžu říct, že jsme to v některém z tripletu předmětů biologie, chemie, fyzika nezmínili. Což samozřejmě neznamená, že bych to věděla, a to si ještě troufnu říct, že jsem se i na gymplu učila spíš pro dobrý pocit, než pro známku. Nemyslím si, že by maturita z chemie zaručovala porozumění základním principům fungování atomu, elektronovýho obalu a vazeb, což je při hodinové dotaci tohoto předmětu pro maturanty ve 4. ročníku tristní. Ale ta příležitost k tomu je a je na každým, jestli ji využije.

V Německu to mají jinak, a není problém potkat člověka, co si "odvybral" (ha, už přestávám umět česky) chemii čtyři roky před maturitou, nikdy pořádně neměl fyziku ap. nemluvě o lidech, kteří po té maturitě pět let pracovali, než šli studovat. O tom, jaký kdo bude doktor to nevypovídá absolutně nic, akorát jsou z té školy někteří lidi už teď dost nešťastní (a kdoví jaký biochemie pekla přijdou v dalších semestrech...)

Pár postřehů na závěr:

• sedátka v anatomii jsou pořád stejně nepohodlný, navíc teď všichni začali nosit zimní oblečení, který pochopitelně není kam odložit
• už jste někdy zatloukali hřebík jabkem zmraženým v kapalným dusíku? Náš chemikář ano.
• histologický preparáty jsou esteticky pohlazením po duši a člověk se z nich mnoho naučí, ale přece jenom, koukat hodinu a půl na 4 sklíčka?
• a do toho mikroskopu čučí člověk pořád (a každou chvíli se někomu stane, že otočí něčím, čím nemá a kus upadne)
• ve škole jsme se vždycky meotarům (zařízení, co vám ručně popsanou fólii promítne zvětšenou na zeď) smáli a koukali na ně asi jako na walkmany a diskety...no tady jsou úplní mistři camery obscury, kdo nepromítá, jako by nebyl. Dokonce to má víc levelů - můžete jenom promítat, hrát si na Zárubu s elektronickou tužkou, nebo to celý psát z placu.
• jak nám vždycky říkali, že český chemický názvosloví je unikát, tak to fakt byla pravda. To co se slovy dělají tady jsou normální prasárny
• slovíčka do terminologie se učím dvakrát - nejdřív to projedu němčina -> latina a pak ještě latina -> němčina. Tento předmět netřeba podceňovat.

V dohledné době Part 2 na téma Život, vesmír a vůbec.

Konec nejdelších prázdnin na světě

Maturovala jsem první maturitní týden, úplně první z naší třídy - tzn. že 22. května odpoledne už jsem technicky vzato měla volno. No a první opravdová přednáška z anatomie byla toto pondělí, 16. října, což dohromady dělá 146 dní bez školy. Trošku jsem si to sice zpestřila výletem do Českých Budějovic za certifikátem a do Vídně za přijímačkama, ale nestydím se říct, že ve svém sociálním okruhu jsem prázdniny měla opravdu nejdelší (exaktní výzkum na to nemám a lidi, co si dávají gap year taky nepočítám...) Upřímně už jsem na tu školu byla celkem nadržená, jednak prostě do školy fakt ráda chodím (a chodila jsem i na gymplu, pokud to vyučování mělo nějaký smysl), jednak mě ty předměty opravdu zajímají a vedle toho taky není úplně k zahození mít v tom životě nějaký režim. No a jak to teda na takové německé univerzitě vypadá?

Vlastně asi dost stejně jako na té české, aspoň podle toho, jaký mám zprávy z Brna. Kromě toho, že jsou tady o ten měsíc posunutí (asi aby zimní semestr byl fakt zimní).

Máme 5 předmětů, z čehož jeden jsou vlastně dva a po prvním semestru ukončujeme jen dva z těchle pěti: Anatomie, Biologie, Chemie, Fyzika a Lékařská terminologie takže pohodička, co na to říkáte vy s osmi zkouškama?

Na angličtinu tu nikdo nehraje, maximálně si ji můžeme zvolit jako volitelný předmět, kurz první pomoci si musí člověk zařídit paralelně sám a srandičky typu "ochrany a podpory zdraví" začínají až pozdějc. Po krátkým pohledu do svého brněnského rozvrhu (technicky vzato tam pořád ještě studuju a můžu si třeba hledat vaše fotky v ISu) tady máme navíc chemii, což je částečně asi i proto, že v Německu může jít na medicínu i člověk, kterej maturoval třeba z dějepisu a společenských věd, případně maturoval před pěti lety, a je potřeba ty znalosti nějak srovnat.

Ze všech předmětů už jsme měli přednášky, praktický věci začínají obvykle až od příštího týdne. Stejně jako v ČR nejsou přednášky povinný, všechno ostatní jo - ať už se to jmenuje Kursus, Seminar, nebo Praktikum. Zatím ale stejně všichni na všechno chodí a z toho vyplývá, že pokud člověk nechce sedět na schodech, tak musí všude být tak o čtvrt hodiny dřív a pak tam sedět jako trubka na super nepraktických sedátkách. Snad ve všech sálech jsme tam trochu jak v králíkárně, stolek, že se na něj na výšku nevejde A4 a o nějaké zásuvce na notebooky si člověk může nechat jenom zdát. V tomhle mě to trochu zklamalo, asi jsem rozmazlená novým kampusem MU, ale tak ze sedaček se nestřílí.

Tady je jedno z těch ďábelských sedátek i trochu vidět, musí se vytočit pryč od toho stolku a pak se celou hodinu musíte soustředit, abyste se nestočili zase zpátky.
zdroj

Měla jsem z výuky obecně docela strach - jak moc rychle budou profesoři mluvit a kolik toho nebudu rozumět - teprve na přednáškách se totiž dozvím, jak na tom ta moje slavná němčina vlastně je. Ale byla jsem poměrně příjemně překvapená, jde to. Samozřejmě záleží na tom, kdo mluví a pomáhá to, že zatím děláme věci, který už jsem z velké části aspoň někdy slyšela. To asi brzo přestane a obtížnost asi půjde prudce nahoru. Až na výjimky jsou přednášky taky zajímavý, což je celkem fajn změna oproti gymplu.

Při cvičeních to asi bude trochu jiný kafe, protože jakmile mám mluvit, tak pochopitelně cítím, že věty typu "vektorová veličina je taková, která má velikost, směr a umístění" ve svojí aktivní zásobě fakt nemám.

/Pozn. 1: Následující část bude zajímavá asi jenom pro lidi, co studují to samý, co já, případně si to zkrátka chtějí přečíst, ale pokud do těchto skupin nepatříte, nebojte se přeskočit na konec/

/Pozn.2: Uvědomuju si svoji výjimečnou pozici vycházející z toho, že prohánět tento článek překladačem se asi nikomu z Uni nebude chtít, nehledě na to, že by na něj museli nevím kde narazit./

Anatomie

Básníky viděl asi každej, bez "ančy" by to nebyla medicína. Bezkonkurenčně vyhrává ve hmotnosti učebnic. Anatomie je ten skrytej dvojitej předmět a celkem zahrnuje tři typy hodin:

• přednáška - čtyřikrát do týdne, hezky ráno na osmou, hodinku posedět. Bude se nám tam točit asi deset různých docentů, takže předpokládám, že kvalita se bude různě měnit. Začali jsme nějakýma obecnýma věcma, trochou embryologie, čekají nás epitely a pak začne klasika kosti, svaly, ...
• kurz z histologie - tohle nám začíná až ten příští týden, ale v zásadě to spočívá v tom, že budem cca 2 hoďky koukat do mikroskopu a kreslit si buňky
• seminář - ten začíná ještě později a je to místo, kde se budou poznávat ty kosti ap. Co jsem tak pochopila, tak toto je věc, do které se člověk fakt musí hodně učit

Celkově máme anatomii celý 4 semestry a různě se to mění, v druhým semestru budeme pitvat (tady tomu říkají PräpKurs), v druhým roce už nejsou přednášky a tak obecně je to zatím jedinej předmět, kterej je z velké části úplně novej.

Radši jsem to z motivačních důvodů sjela cestou sem zase znova
zdroj

Biologie

Trvá jenom jeden semestr, ale zato je fakt intenzivní. Skládá se to z přednášek a hustokrutopřísnýho praktika jednou za dva týdny, který je v rozvrhu psaný na 6 a půl hodiny, v každým se píše test a co jsem se tak koukala do pracovního sešitu (to zní jak hodiny angličtiny s Proudžektama) to v té labině nebude tak zadarmo, jako to bylo doteď ve všech BiCh cvičeních. Ale zase si zjistíme krevní skupinu a další cool věci.

Náhodnej obrázek, protože nikdo nechce číst dlouhý bloky textu.
zdroj

Přednášky jsou trochu odstrašující (třeba proto, že ty prezentace vypadají jako z roku 2000), ale pořád se to točí okolo buňky, genetiky, mikrobiologie a parazitů, protože na ty má pan profesor úchylku. 

Fyzika

Na gymplu jsem skuhrala, že máme fyziku povinně až do maturity, ale tady jsem z prvních dvou přednášek nadšená. Jsou to vlastně takový malý divadelní představení, chvíli definujeme, chvíli dělá profesor pokusy (naposledy vystřeloval raketu na pohonu vodky - včetně degustace v publiku) a ke konci přichází okénko "James Bond versus fyzikální zákony". Vždycky koukneme na nějakou scénu a pak se nám dostane exaktního fyzikálního rozboru situace, ze kterýho pochopitelně vyjde, jak moc jsou ty filmy nesmysl. Vy, co znáte pana profesora Piskače, si asi dokážete představit, jak moc fajn to je. Na druhou stranu utáhnout publikum na mechaniku není zase tak těžký a semestr je ještě dlouhej.

Přesně na tenhle jeřáb by James ani nevyběhl
zdroj

Kromě přednášek máme jednou týdně i seminář, kde se projedou dopředu zadaný úlohy a zdarec, jsme tam asi ve dvaceti lidech.

Takovej bonbónek přednášek fyziky je fakt, že aby se tam člověk dostal, musí nejdřív vylézt nahoru pět pater (protože chrupavky potřebují trénink, aby koeficient tření uvnitř kloubu zůstal malý, jak nám bylo vysvětleno).

Chemie

Jako mě fyzika příjemně překvapila, tak u chemie to bylo přesně naopak. Je to trochu smůla, protože ročník je rozdělenej na dvě poloviny a té naší bude přednášet první půlku semestru takový pán, vlastně celkem milý, jenže:

• mluví fakt potichu - to se vyřešilo tím, že si vzal na druhou přednášku mikrofon, takže oukej
• je na fakultě nově a ten předmět nikdy neučil, skripta, podle kterých se to poměrně do písmene učí ještě pořádně nezná a taky se teda přepíše se za tu přednášku tak 3 - 5 x a to v celkem zásadních věcech typu vzorečky ap.

Dávám tomu nějakej čas, protože je jasný, že se to asi bude zlepšovat a vím, že za to sám tolik nemůže, nicméně zvážím, jestli se aspoň jednou týdně nepřidám k druhé půlce, kterou učí jinej profesor/docent/mám v tom bordel (zrovna teďka tu na vetřelce sedím na té druhé přednášce a je to výrazně lepší a názornější) Každopádně u nás se to stejně v půlce semestru bude měnit a tak jako tak probíráme zase úplný základy, tak to není tak hrozný. Nicméně je to jediná přednáška, kde fakt koukám na hodinky a neubíhá to.

Z chemie máme i praktikum, ale to jsme ještě neměli.

Terminologie

Terminologie není jenom latina, i když z největší části se latinský slovíčka učit budeme, nicméně přimixováno bude i trochu řečtiny a obecných věcí o komunikaci, typu "jak mluvit s pacientem tak, aby rozuměl tomu, co říkáte". Naštěstí si paní profesorka zjevně uvědomuje, že se kolem jejího předmětu netočí svět a s frekvencí jedna přednáška, jedno cvičení týdně to snad bude příjemný předmět.

A není nic vtipnějšího, než když se někdo snaží znázornit jednoduchost latiny porovnáváním se složitostí německýho skloňování a systému koncovek a používá u toho věty jako "vám to přijde samozřejmý a jednoduchý, že genitiv od "der große Junge" je "des großen Jungen", ale představte si, že němčina není váš mateřský jazyk a vy se toto musíte naučit..."

ZÁVĚR

Je totálně moc předčasný dělat po prvním týdnu školy nějaký obecný závěry, spoustu typů výuky jsme ještě vůbec neměli a všechno si ještě nějakou dobu bude sedat, nicméně zatím jsem spokojená a myšlenky typu "měla jsem zůstat v Brně" nepřicházejí :-) Medicíně zdar!

Z

Životní problémy prvního světa (Leipzig edition)

Jsem tady dva a půl týdne a zatím se mi Lipsko fakt líbí. Předtím, než jsem se rozhodla jít sem na šest let studovat, jsem měla jenom pár referencí od kamarádů, Google Street View a zprávy  o tom, že v Sasku AfD vyhrála volby, takže myslím, že obavy z toho, abych nebyla těžce zklamána byly celkem namístě. Nicméně nenaplnily se. Mám dvakrát větší pokoj než doma, do centra 20 minut, nejsou tu žádný kopce, ... Ale protože nic není 100% sluníčkový, tak se samozřejmě najdou i věci, který mě vytáčí - ani ne tak že by to bylo nějaký hrozný, ale spíš že by mě nikdy nenapadlo, že to budu řešit.

1.) Nemám závěsy

Doma je taky nemám, vystačím si se záclonama. Jenomže tam bydlím v pokoji orientovaným na sever. To znamená, že tam nesvítí slunko ANI měsíc (nějak si nejsem jistá, jestli měsíc taky jde z východu na západ, asi spíš ne, ale prostě si nepamatuju, že bych ho ze svýho okna někdy viděla). S tím slunkem to tu na podzim a v zimě nebude tak horký (i když dopoledne skoro nevidím na obrazovku počítače, nicméně to se spraví, až zkrátka začnu dopoledne chodit do školy), ale když tady byl před pár dnama úplněk, tak to jsem si rovnou mohla ustlat pod lampou pouličního osvětlení. No a co říkali zkušení harcovníci, tak léto bez reflexní fólie z lékárničky přilepené na okně je léto v pekle. Nehledě na to, že pořád předpokládám, že v protější fakultě fyziky není v devět večer nikdo, kdo by mi mohl koukat do okna v sedmým patře.

2.) Nemáme mrazák ani mikrovlnku

Edit 15. 10.: Máme mrazák, jenom jsem asi už oficiálně slepá, nebo co...

No a mikrovlnka, to je taková studentská klasika, žejo. My tady troubu totiž máme. Ale ona je to fakt trouba, takovej ten malej zmetek z Lidlu, kdybych si třeba chtěla upéct muffiny, nebo něco (to tak) a já můžu půlku receptů ze studentskakucharka.cz rovnou přeskočit. (Spolubydlící je fikaná a má mikrovlnku v pokoji, takže ji to jaksi nepálí).

3.) Že nejsem počítačovej mág

Tohle jsem si zapsala ještě předtím, než se mi podařilo rozmakat tady wifinu, s čímž mi po pár dnech překvapivě nejlíp pomohl můj Buddy, který s tím asi má zkušenosti a poslal mi program, kterej na rozdíl od těch předchozích čtyř opravdu fungoval. Ale instalování aktualizací na Windows 7 mě zaměstnalo asi na 2 dny a s posíláním dokumentů na tajňačku do školní tiskárny jako na střední je už asi definitivně konec.

4.) Peřina

Co jsem pochopila, tak v Česku je na koleji tak nějak zvykem, že povlečení i peřiny vyfasujete. Ono sice asi většinou není moc o co stát a já jsem si naštěstí mail s instrukcemi přečetla pro změnu důkladně a věděla, že si sem peřiny musím dovézt svoje. No ale žádný kufr není nafukovací a prostě je ta deka na říjen moc tenká. Ne jako že bych mrzla, nebo se kvůli tomu v noci budila, ale k tomu tepelnýmu komfortu mi dva tři stupně chybí. Jasně, že bych mohla spát třeba v tom spacáku, co jsem si taky přivezla. Ale ve spacáku se spí jenom na návštěvě. A já tu na návštěvě nejsem. Tajně doufám, že se toto samo vyřeší, až začnou topit.

5.) Rozkopali nám ulici

Dva dny poté, co jsem se nastěhovala. A je to ta ulice, po které jezdí obě dvě tramvajový linky jezdící do centra. Takže teďka musím chodit na debilní náhradní dopravu, která jezdí nepravidelně a ne úplně tam, kam nejčastěji potřebuju. A takhle to bude až do konce listopadu. Nemluvě o dalších problémech, které teprve vyvstávají. Jako třeba to, že nám nemá ke koleji přijet popelářský auto A TO JE TEPRVE PŮLKA ŘÍJNA.

6.) Bonusový bod: Že v Česku nemáme euro (nebo v Německu koruny)

Bylo by to totiž všechno jednodušší a růžovější. Nemusela bych trávit čas studováním nabídek různých bank (i když německej účet bych si asi tak jako tak musela založit), nelekla se pokaždé, když si přepočítám cenu piva na koruny ap. Převáděcí kurzy při převodech z účtu v jiné měně na eura jsou vždycky nevýhodný (a to účet bez poplatků za samotný přepočítání taky není samozřejmostí), takže je zkrátka nejlepší si ty peníze vozit po kapsách jak za středověku a pak tady nechat paní na přepážce ověřovat pravost bankovek. Prostě sen.

Takovýhle drobností je samozřejmě tisíc, takže se možná dočkáte i dalšího dílu, až se to zase nasbírá - ale pořád pozitiva výrazně převažují nad negativy a trocha dobrodružství a improvizace s izolačkou k životu patří a aspoň mám o čem psát.

Ersti Tage

Tak se tady říká tomu týdnu, kdy po centru města všude chodí bandy zmatených studentů, do toho jim starší studenti vysvětlují, kde se nejlevněji najíst, a každý večer se v nějakým klubu pořádá párty s oním kouzelným "Erstis Eintritt frei".

Taky to znamená, že se člověk konečně přesune na tu svoji konkrétní fakutu, potká se s lidma, se kterýma pravděpodobně bude trávit následujících pár let (i když při velikosti oboru jako je ten náš, tj. 300 - 350 lidí ta pravděpodobnost není taková) a taky s některýma učitelama.

Protože 3. října tu slaví sjednocení Německa a letos to vyšlo na úterý, byly medický Ersti Tage všeho všudy tři (středa - pátek).

Středa

Empiricky jsem si ověřila, že do Studienzentra mi to pěšky opravdu trvá těch pět minut, pokud započítám i cestu ze svého sedmého patra, tak šest. V Lipsku se budovy dělí do dvou kategorií na "zrenovovaný a krásný" a "totálně rozpadlý" - většina jich dneska už patří do první kategorie, ale zrovna Studienzentrum vypadá trochu jako z Černobylu. Minimálně zvenku, vnitřek už je celkem normální. A během jednoho roku bychom se měli dočkat nové budovy, kde bude zároveň menza, knihovna i Lernklinik, tak uvidíme.

Dobře, takovej Černobyl to není, ale vevnitř se na některých místech doslova staví.
zdroj

Kromě budoucích doktorů byla ta úvodní část taky pro zubaře a lékárníky, takže se nás tam sešlo fakt hodně a všichni jsme se nějak vmáčkli na dementní pořád se otáčející sedátka, kolem kterých se nedá projít lavice. Následovala taková ta klasická část "přivítání proděkanem", "přivítání proděkanem pro zubaře", "pojďte dělat praktika na saským venkově vol.1" a taky se nám představila SturaMED, což je zkrátka banda starších studentů, kteří kromě Ersti Tage a White Coat Ceremony (pro ty, co přežijí první dva preklinický roky) fušují i do vysokoškolský politiky. Universität Leipzig je totiž docela velkej moloch a studenti, potažmo různý studentský rady, mají poměrně silný slovo při rozhodování věcí.

Důležitá část přišla na konci, kdy nám promítli přiřazení do různých Kleingruppe (asi něco jako kruhy u nás v Brně?) podle čísla Unikarty, akorátže hádejte co? Správně, neměli to rozřazený ještě u všech a obzvlášť ne u těch, kteří se imatrikulovali pozdějc, nebo třeba byli původně zapsaní v jiným oboru a až potom jim přišel přijímací dopis na medicínu. No takže mi paní na studijním řekla, ať při odpoledních srandičkách jdu prostě s nějakou náhodnou skupinou a svoje KG Nummer se dozvím koncem týdne.

Tak jsem se připojila k jednomu kroužku společně s dalšíma dvěma nepřiřazenýma (to je skoro jako kdybyste přijeli do Bradavic a Moudrý klobouk vás nedal do žádné koleje...) a začali se seznamovat. V Německu mají takovej monstrózně složitej způsob přijímání na hodně žádaný obory, jako je třeba medicína, kde se různě žongluje s tím, ze které Bundesland pocházíte, a pokud máte špatnou maturitu, můžete si místo takříkajíc vyčekat. To znamená, že se mnou budou studovat lidi, kterým je třeba 26, 27, mají už vzdělání na zdravotní sestru, fyzioterapeuta, záchranáře, případně třeba dítě a tak. A taky tu maturujou dřív, takže na druhou stranu jsou tady i lidi, kterým je 18.

Dostali jsme zadarmo oběd (tím si mě koupili, v posledních dnech si totiž ještě víc než předtím cením toho, když se někdo cizí postará o moji pyramidu základních potřeb), a pak šli pod vedením dvou Tutorů (oba byli mezi prvákem a druhákem) poznávat město.

Fungovalo to docela vtipně, protože

• jsme s sebou táhli 2 basy piv a na všech možných stanovištích dostávali další alkoholy jako odměnu za úkoly (což úplně nešlo dohromady s běžnou městskou frekvencí záchodů)
• chodili jsme skrze centrum sem a tam a takových stádeček se tam pohybovalo několik (nejen medici), k nedozírné radosti normálních obyvatel
• postupně nás ověšovali dalšími a dalšími taškami s reklamními materiály a jinými "naprostými nezbytnostmi", takže jsme vypadali jako vánoční stromečky
• cílem bylo představení důležitých míst, jako anatomický ústav, knihkupectví, menza ap. a taky  různých spolků a studentských aktivit, do kterých se tady člověk může zapojit (ať už sportovních, nebo třeba tzv. Elferrat, což jsou lidi, kteří v zásadě organizujou medický párty)

Nicméně rady studentů z vyšších ročníků jsou vždycky nedocenitelný a mám pocit, že "nemusíte si všechny učebnice kupovat nový a vlastně si spoustu učebnic nemusíte kupovat vůbec" přišlo v pravou chvíli (poté, co jsme vylezli z knihkupectví, protože uvnitř to říct nemohli). Tak jako tak jsem tam při další návštěvě potkala hned několik studentů/studentek, obvykle v doprovodu chodících peněženek rodičů, jak nabírají do náruče všechny ty atlasy a učebnice v hodnotě (až) několika stovek eur.

Naše haha skupinka s nezbytnými doplňky v ruce. Já využívám staré známé taktiky ze školních ročenek s názvem "vysoký kamarád"

Po návratu do Studienzentra jsme hráli ještě hru "prolezte celou napůl rozestavěnou budovu ve snaze najít papírky svého týmu" a celý se to ukončilo až někdy okolo osmé večer. V zásadě většina aktivit a her byla podobná tomu, co děláme s děckama ve skautu, akorát u toho nepijeme alkohol a máme to o něco líp promyšlený. Ale seznámili jsme se, takže hlavní úkol dne splněn.

Čtvrtek

Začali jsme zase na stejným místě přednáškama o tom, že si musíme v následujících dvou letech pohlídat všechny potřebný dokumenty a povinnosti, aby nás potom Landesprüfungsamt (spolkový úřad pro zkoušení???) připustil k Physiku (= 1. část státní zkoušky - téma, co vydá na samostatnej článek, mám pocit).

Pak přišlo "pojďte dělat praktika na saským venkově vol. 2". Asi tady s tím mají podobnej problém jako u nás, takže se snaží všemožnýma cestama. Pokud byste totiž praktika fakt dělat chtěli, můžete se upsat ďáblu, že minimálně 6 let po studiu bude pracovat v tomhle oboru (podrobnější podmínky se asi člověk dozví při vážném zájmu). Výměnou za to dostanete od saské vlády/ministerstva zdravotnictví studijní stipendium 1000 eur měsíčně. A to není málo, já tady předem odhaduju, že tak za 500 eur jsem schopná vyžít.

Celkově byl dopolední program kratší, ale zato nudnější, nicméně i dnes nás nakrmili (tentokrát ve formě brunche) a při žvýkání housky s nutellou mohl člověk obcházet stánky nejrůznějších studentských iniciativ. Ty nejzajímavější věci, co tady člověk může dělat, jsou:

• udělat si kurz první pomoci, kterej tak jako tak potřebuje k Physiku, a dál se vzdělávat v urgentní medicíně
• sportovat - běhání, boot-camp, zimní lyžování, ježdění na kole atd. atd.
• kamarádit se s dalšíma zahraničníma studentama - to bude myslím něco pro mě
• zkoušet si různý praktický věci na Lernklinik, typu nabírání krve, intubace atd.
• tančit na vystoupení na medickým Faschingu (to znamená masopust, akorát, že to je už v listopadu) - to je zase stará dobrá "elfí rada" - a jen tak offtopic, jsou to sice zkrátka pařmeni, ale je to jeden ze spolků s nejdelší tradicí (okolo 60 let) a ten Fasching v zásadě obnovili z popela

Můžete i zpívat, léčit dětem plyšový medvídky, povídat mládeži o bezpečným sexu a prostě vlastně do té školy vůbec nechodit a celou dobu se věnovat jenom těmhle zájmům... A to mluvím jenom o medických záležitostech.

Tady mě 18. hledejte (freier Eintritt!). Ale nerozumím, proč musí všechny pijatiky dělat v půlce týdne.

Odpoledne byl volitelnej beachvolleyball, nebo výlet na kole, kterej se zrušil kvůli dešti, ale já jsem zvolila radši válení se na gauči a přišla až na společenskou událost týdne, skrytou pod názvem Kneipentour (vtípek pro lidi, co se mnou chodili do němčiny: toto by bylo něco pro Matouše I.) Zde jsem udělala nejhorší ekonomické rozhodnutí svého pobytu v Německu a koupila si lístek (neptejte se, kolik ta sranda stála), i když se člověk v zásadě mohl normálně mrcasit s lidma a nic u toho nepít. Na programu bylo 10 podniků, v každým nějaký pitíčko, což ale většinou nebylo nic moc a postupně se tahle obrovská horda (tak třeba 350 lidí) posouvala městem. Většinou jste prostě postávali venku a vevnitř akorát vyfasovali kelímek, nicméně už jsem si našla alespoň nějaké kamarády a tak to bylo zábavný. Večer jsme zakončili v takovým grounge sklepě, kde probíhala nějaká salsa mexikánská diskotéka a opět jsem ocenila dostupnost svého bydlení prakticky z jakékoliv části centra.

Pátek

Tentokrát už konečně došlo na přednášky od jednotlivých profesorů předmětů, který budeme v prvním semestru mít. Jenom škoda, že spousta lidí po Kneipentour úplně nezvládla přijít. Bylo to různorodý na škále "zajímavý" (anatomie a chemie) přes "v pohodě, ale možná usnu" (latina a hlavně fyzika) po "proč si ten pán snaží hrát na Snapea?" (biologie). Na závěr nám ještě jednou lidi ze SturaMEDu shrnuli nejdůležitější informace, doporučili a nechali si prohlídnout přesně ty učebnice, který nám učitelé předtím "tak moc nedoporučovali" (tohle se vlastně týká jenom anatomických atlasů, což je na medicíně něco jako otázka "banán od stopky, nebo od konce") a taky vysvětlili, že by nebylo fajn hlasitě se před profesory zmiňovat o poznámkách, starých testech a dalších fíčurách, který jsme od nich dostali a ještě dostaneme.

Večer pochopitelně byla další Ersti party, ale spousta lidí jela na víkend domů a já jsem taky líná kůže, takže se mi nikam nechtělo, a tak jako tak je tohle už příliš dlouhý, takže nazdar.

Z

P.S. Jsem v KG 37...

Týden #1

Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.

Exodus 20: 11

Přesně tím se tady v Německu asi řídí, protože dneska, můj sedmý den v Lipsku, je tu státní svátek, všude mrtvo nebo minimálně zavřeno. Já samozřejmě nehodlám porušovat zvyky místního kmene, takže odpočívám taky. Co jsem tady dělala těch předchozích 6 dnů?

Středa

Volba vlak x autobus je po porovnání cen poměrně jednoduchá, takže jsem jela s Regiojetem do Prahy a odtamtud opět s jízdenkou od Regiojetu, nicméně tentokrát v dvoupatrovým autobuse patřícím Deutsche Bahn, až do Lipska. On vlastně ani ten první autobus nebyl žádnej Fun and Relax, jak slibovali, poslali posilu, nicméně aspoň mě cestou nikdo neotravoval a mohla jsem si natáhnout nohy, protože byl obsazenej tak z třetiny (možná ten autobus ostatní cestující prostě jenom nenašli, protože byl v jiným odstínu žluté).

Celkem často se někdo ptá, kolik času trasa Brno - Lipsko zabere - ono se to nedá tak snadno říct. Z Prahy to jsou 3 hodiny, do Prahy to můžou být dvě, anebo taky čtyři. Je taky rozdíl, jestli jedete jen s kabelkou, nebo s kufrem na dobu neurčitou - víc jak hodinový rozestup mezi spoji se ukázal jako dobrá volba (prostě to není sranda táhnout n zavazadel).

První dojem z Lipska byl, že hlavní nádraží je asi všude na světě plný divnolidí a že bez mincí si jízdenku nekoupím, protože automat nežere papírový. Měla jsem teda příležitost poprvé vytáhnout svoji namáhavě broušenou němčinu a poprosit nejrozumněji vypadající slečnu na nástupišti, jestli by mi rozměnila. Naštěstí tady lidi mluví normálně, ne jako v Rakousku, takže jsme se pochopily.

Až do pondělí jsem bydlela v obýváku u kamarádky mojí kamarádky, která mě nejen vyzvedla u tramvaje ale i nakrmila večeří (včetně vína), což první dojem vylepšilo tak o 100 % a v zásadě od této chvíle už mi Lipsko přišlo jenom hezký.

A to si nemyslím, že bych toho brala nějak moc...

Čtvrtek

Je hezký být v Lipsku, ale dokud nejsem oficiálně student Uni Leipzig, tak to pořád není víc než dovolená - takže jsem ráno hezky vyrazila do krásnýho přestavěnýho kostela aka hlavního štábu celé univerzity.

zdroj

Tam mi sdělili, že pro dnešek už jsou všechna čísla rozebraná (bylo cca hodinu až hodinu a půl po začátku otvírací doby) a že mám přijít zítra chvíli před devátou, abych nějaký číslo dostala. Takže jsem prakticky mohla jít zpátky domů... Nicméně nenechala jsem se odradit a šla si radši ulovit nějakou potravu (= koupit housku do Lidlu), což se tu postupně stane trochu leitmotivem mého života. Člověk by neřekl, jak je to náročný pořád vymýšlet co, kdy a kde budu jíst.

Pak jsem byla domluvená se svým StudyBuddym (student, co tu už nějakou dobu je a vyzná se), že se potkáme - je to Egypťan a studuje tady chemii v angličtině, takže ten, kdo z naší dvojice umí líp německy jsem byla já. Nicméně ukázal mi, kde se dá tisknout, kopírovat, nahrávat peníze do menzy (na unikartu, kterou nemám). Taky jsme zašli na kafe do McDonaldu (#studentlife) a obešli centrum.

/Menší vsuvka pro všechny Pitomia - když jsem slyšela (a nejen od StudyBuddyho), co všechno tady musí zařizovat lidi, co nepochází z EU, počínaje zdravotním pojištěním, přihlášením pobytu atd. atd. atd., tak jsem se pomalu styděla za to, jak jednoduchý to vlastně mám - pošlu vysvědčení a prokážu, že umím německy, nazdar. Tak si prosím važme těch možností, který díky EU máme/

Jako dcera svého otce jsem se rozhodla jít zpátky na byt pěšky (jeden lístek na MHD tady stojí 2,60) s kratší zastávkou v Bibliothece Albertina, což je takový malý místní exkurz do světa Harryho Pottera a rozhodně stojí za navštívení i pokud vás knížky nezajímají. V příjemným podzimním počasí to byla hezká procházka, sice trochu dlouhá, ale hezká, skrze park, kde se schází spousta mladých lidí, rodin s dětma, vyvalí se na trávník, něco jí a podobně. Asi tak průměrně třikrát denně mě tu málem sejme nějakej cyklista, protože v Lipsku nejsou žádný kopce a na kole tady jezdí snad úplně každej (a taky se hodně kradou), ale v pořádku jsem dorazila domů.

Pro méně pozorné čtenáře ano, vlastně jsem ten den vůbec nic nevyřídila, nicméně centrum je hezký a počkejte si na zítřek. A taky jsem večer po sto letech viděla Titanik a v němčině je to dost vtipný.

Takto vypadá ta knihovna, když vlezete dovnitř
odkaz

Pátek

Poučena včerejším neúspěchem jsem vyrazila na univerzitu tak, abych tam byla cca na půl devátou. Přesně na čas, abych z výtahu uviděla do nekonečna táhnoucí se frontu. I tak jsem si to radši pro jistotu vyčekala, abych se cca 10 lidí přede mnou dozvěděla, že "sorry, došly čísla". To znamená, že ještě pořád nejsem oficiálně zdejším studentem.

Nicméně dle rady svého StudyBuddyho jsem jela aspoň na kolej podepsat smlouvu a rovnou vyplázla přes 500 eurokorunáčků. Taky jsem konečně obhlídla tu část univerzity, kde opravdu budu chodit na nějaký předměty + medickou knihovnu + nemocnici (ono je to všechno v jednom komplexu). A přes ulici od tohohle komplexu je moje kolej. Což docela chceš.

Takhle nějak ta nemocnice fakt vypadá, když to zrovna není staveniště. Jestli to je hezký i zevnitř zatím nevím.
zdroj

Sobota + Neděle

O víkendu se toho moc zařizovat nedá (v neděli mají dokonce zavřený i obchody, no hrůza), takže jsem se zčásti válela doma u počítače a zčásti dělala sightseeing po Lipsku. V sobotu jsem ještě pořád neměla platnou místní šalinkartu, takže jsem si zas udělala procházku, tentokrát do Thomaskirche na něco, čemu se říká Mottete a když to dám do překladače, tak mi to přeloží jako motteta. Prostě sedíte v kostele a posloucháte vážnou hudbu, to vše jen za 2 eura. Bohužel slavnej Thomanerchor (sbor malých kluků s 800 letou tradicí) byl zrovna na soustředění spolu s mojí slečnou domácí, nicméně já stejně o hudbě vím houby, takže mi to bylo jedno.

V neděli jsem si na foursquare přečetla, že do obou nejlepších museí tady je vstup zdarma a navíc bylo hnusně, takže program byl jasný. DDR období a komunistický režim tady jsou dodnes velká témata, není se teda čemu divit, že jedno z muzeí bylo v bývalém sídle Stasi (něco jako STB), kde ukazovali různý jejich artefakty a druhý (Zeitgeschichtliches Museum) se věnovalo historii Německa po 2. světové válce. Pozorný čtenář mohl najít i pár panelů o Pražském jaru a taky fotky Němců, jak v 89 přelízají plot na ambasádu BRD v Praze ap., nejvíc lidí ale stejně nostalgicky stálo u výstavy tehdejšího nábytku, hraček a věcí denní potřeby. Bylo to trochu jako kdybyste vzali interiéry z Vyprávěj a přeložili všechny nápisy do němčiny.

Pondělí

No nebudu to prodlužovat, přijít v sedm ráno stačilo u imatrikulace na číslo 3, takže do třetice všeho dobrého se zadařilo, rovnou jsem si vyzvedla i Unicard, což je takový místní zaklínadlo na všechno počínaje menzou a konče vstupem na Ersti party a nahlásila se na Bürgeramtu, kde mi dali kufřík skoro jako z Lega s další miliardou reklamních letáčků, protože při imatrikulaci jich člověk dostane málo.

Další bod v programu bylo převzetí klíčů na koleji, shledala jsem, že moje spolubydlící tu sice má věci, ale není tu, a zahájila stěhovací etapu #2. Bydlím v sedmým poschodí, ale ten pokoj je úplně v pohodě, mám ho pro sebe a je výrazně větší, než můj pokoj v Brně. Kuchyň a koupelnu máme pro dvě, takže taky lepší než doma a o tom, že vylezu z postele a jsem ve škole už jsem psala.

Tutok bydlím.

Rovnou jsem vyrazila i do knihovny, aby mi někdo náhodou nesebral všechny ty tlustý anatomický bichle (není to sranda, novej atlas v knihkupectví stojí 80 eur, k tomu potřebujete ještě učebnici za podobnou částku a to je jenom anatomie). Pán se mi trochu smál a trochu se obával, jestli to vůbec odnesu, tak jsem mu vysvětlila, že bydlím za rohem. To ho asi uklidnilo a dokonce jsem dostala i igelitku zdarma (protože pršelo a já si inteligentně vzala jen látkovou tašku s tím, že zbytek vezmu do ruky).

Odpoledne byla úvodní přednáška zase v tom cool kostele na téma

1. jak se přihlásit do eduroamu
2. kde všude je knihovna, kopírky, počítače
3. že máme vyplňovat zpětnou vazbu (mají na to tady docela wow systém, otázka samozřejmě jak se to promítne do reality)

Protože další den je ten slavnej státní svátek a už jsem stejně neměla nic k jídlu, zakončila jsem den návštěvou Rewe, kde jednak byly nekonečný fronty a hlavně jsem udělala jedinou a zásadní chybu tohoto dne - koupila si půl kila kafe bez kofeinu.

Bacha na něj, záškodníka!

No takže zatím dobrý, na dnešním programu bylo hledání nových kamarádů a od zítřka už máme zase program od univerzity.

Z