Měsíc #1 - Part 2: Život

Ne že bych tady teda moc jiných věcí kromě chození do školy dělala...

Škola i o víkendu?

Protože jsem vědění chtivá, zvládla jsem se zúčastnit už dvou víkendových vzdělávacích kurzů (a jedné přednášky o vykloubeninách a zlomeninách) - první pomoci a přípravy na Pflegepraktikum.

Jakožto aktivní skautský vedoucí s první pomocí nějaký ty zkušenosti mám a minulý rok jsem se touto dobou rovněž účastnila akreditovanýho kurzu od Chameleona, abych na to měla i papíry. Nicméně podmínkou pro první státnici je zde absolvování alespoň devítihodinového kurzu ve dvou letech předcházejících zkoušce, takže je potřeba opakování. Špatný to rozhodně nebylo, nicméně zmíněnému kurzu od Tomíků nesahal ani po paty. Jednak samotným rozsahem (dva dny vs. dva víkendy?), jednak množstvím a náročností simulačních cvičení. Obecně mám pocit, že pokud člověk předtím o první pomoci nic neslyšel, tak to neměl šanci vstřebat. Co jsem slyšela komentáře ostatních lidí, tak byli poměrně hodně nadšení, hlavně z těch simulaček, který na jiných kurzech (například na tom povinným k autoškole) zřejmě nedělají vůbec.

Zajímavá byla odpolední nepovinná část, kde jsme si mohli vyzkoušet intubování (= strkání hadičky do průdušnice, aby vás u operace mohli připojit na dýchací přístroj) na modelech a různý záchranářský vymakanosti, to se mi líbilo hodně. Samostatný předmět První pomoc tu vůbec nemáme, což je mi docela líto, ale člověk nemůže mít všechno. Každopádně shrnutí: Některý věci v Česku neděláme vůbec špatně!

Pflegepraktikum by se do češtiny přeložilo asi jako Ošetřovatelská praxe. Na MU je opět pevnou součástí výuky o prázdinách po čtvrtém semestru v rozsahu 14 dnů (aspoň tak si to myslím). Tady je na každým, aby si praxi splnil na libovolné stanici dle svého výběru (musí splňovat určitá kritéria, aby člověk cvičil to, co má). Jen ten rozsah je místo 14 dní 90, buď 3x30 dní, nebo libovolně rozdělit na 2 části (45 + 45, 35 + 55 ap.). Víc o tom, jak budu trávit své první a vlastně i druhé vysokoškolské prázdniny napíšu později, mimojiné taky proto, že jsem zatím nemocniční praxí velmi nepolíbená. A to byl i důvod, proč jsem se přihlásila na uvolněné místo naší LernKlinik na víkendový kurzík zaměřený právě na různé činnosti, které tak člověk při Pflegepraktiku obvykle potká.

Kdyby to někoho zajímalo, tak ano, existují modely i jiných částí těla, než je ruka. Třeba na nácvik porodu...
zdroj

Jedna část byla společná i se studenty oborů Porodní asistentka, Všeobecná sestra, ... (zjednodušuju to, za a) to tu vůbec nejsou studenti, nýbrž žáci vyšší odborné školy a za b) ty obory jsou trochu jiný), abychom si uvědomili, že povýšený chování k sestrám a jiným zaměstnancům nemocnice je známka akorát tak našeho hulvátství a může mít dalekosáhlé negativní důsledky např. v podobě chyb v péči o pacienta (a jak nám ze svých zkušeností děcka pověděly není přezíravé chování nijak výjimečné). Pak jsme si na modelech zkoušeli odebírat krev, řešili dodržování hygieny, ošetřovatelskou anamnézu, měření tlaku ap. Nemyslím si, že bych bez přípravného kurzu praktikum nezvládla, nicméně nějaký informace se hodí vždycky a je fajn potkat i studenty z vyšších ročníků, kteří nás vyučovali a podělili se o spoustu zajímavých tipů.

Fejkový Holandsko

V Lipsku nejsou kopce a když už, tak umělý z navezený suti, což z něj dělá ideální město na ježdění na kole. Od minulé návštěvy z Brna jsem hrdým vlastníkem bicyklu i já a můj život je od té doby o 100 % lepší. Nebo aspoň tak o 40. Bydlím vážně výhodně, takže na většinu míst dojdu pohodlně i pěšky, ale minimálně jednou až dvakrát týdně, když máme histologii, se to bez kola stíhá vážně těžko. Člověk se ani nemusí nijak moc starat o to, jestli jede správně, v daných časech totiž z bodu A do bodu B jede nepřehlédnutelná nekonečná řeka studentů a stačí zkrátka následovat dav. Občas si opravdu připadám, jako by na mě za rohem už už měl vykouknout nějakej ten větrnej mlýn.

Můj stříbrný oř, jeden z mnoha odchovanců naší rodinné stáje.

Co teda už tak fajnový není, je fakt, že na tom kole spousta lidí zjevně neumí moc jezdit, především co se týká bezpečnosti v provozu. A nenosí helmy. Odhadla bych to tak na 80 % bez helmy a 20 % s helmou, což je zrovna u studentů medicíny dost na pováženou. Kromě toho žiji v neustálém strachu, že o kolo přijdu, protože každou chvíli se někomu stane, že mu kolo třeba i ve dne ukradnou. Zámek, který jsem doma shledávala za zcela dostatečný tu mezi těma pekelnickýma řetězama, co mají ostatní, vypadá poměrně směšně. Nicméně spoléhám na to, že moje kolo nijak zvlášť lákavý není a cenu má především pro mě, protože bez něj bych tu byla omezena na mobilitě. Navíc se po návštěvě cykloobchodu odmítám podílet na tom byznyse se strachem, protože všechny zámky jsou pochopitelně totálně drahý (odkdy stojí kus řetězu přes sedm stovek?)

Královna kartiček

Kromě školy tu na mě čekalo i spoustu úkonů, který jsem dřív obvykle řešit nemusela. A to díkybohu bydlím na koleji a nemusím řešit: internet, nábytek, vodu, topení, placení koncesionářských poplatků (v tomhle bodě si nejsem úplně jistá)... Absolvovala jsem teda Tour de banky, několik koleček poradenství s Úřadem pro podporu studentů (zde ještě nejsem hotova), jednu návštěvu na městském úřadě, spoustu nákupů v odděleních, kde jsem nikdy předtím nebyla (prací prášek? toaleťák? proč mi nechodí leták z Lidlu?) atd.

Mimojiné jsem si řekla, že se plácnu přes kapsu a zařídila si kartičku v místní veřejné knihovně. Stála na rok 16 euro - v přepočtu nějakých 350 korun - čímž chci říct, že naše knihovny asi nejsou tak fancy jako tahle, ale važme si přístupu ke knížkám prakticky za pakatel. Ta knihovna je vážně hustá, veliká, kromě knížek si člověk může půjčit i filmy, deskovky, počítačový hry a další vymoženosti. Pracuje tam minimum personálu - knížky si člověk půjčuje i vrací sám u automatu, platí se taky automatem, aby zaměstnanci nemuseli s penězi vůbec manipulovat - většina pracovníků tam tedy opravdu jenom zařazuje knížky a poskytuje moudré rady.

Dejte mi velkou, vzdušnou a hezkou knihovnu a půjdu za váma kamkoliv.
zdroj

Připadám si tu už poměrně zabydleně a tak nebylo zase tak jednoduché přijít s některýma věcma, který by stály za zmínku, nicméně cca za dva týdny už se blíží první testy, takže předpokládám, že zase bude o čem psát.

Už jsem tu taky měla dvě návštěvy, za což jsem moc ráda a vážím si toho, přece jenom to není z Brna úplně takový kousíček. Uvítám každého s otevřenou náručí, pravděpodobně vás sice využiju jako osobní kurýry, ale na oplátku vám třeba ukážu, kde tu je Primark a uvařím nějakou ze svých 3 pochoutek, co tu točím dokola. Kdybyste si někdo chtěli udělat výlet, napište a určitě se nějak domluvíme :-)

Zdraví 

Z

Měsíc #1 - Part 1: Škola

Na jednu stranu nemůžu uvěřit, že už tu jsem fakt měsíc a půl, uteklo to rychle - zároveň už si ale připadám aklimatizovaně: vím, kde jsou levnější banány a kde je nejlepší višňová kapsa (oboje Aldi), jak zaplatit jídlo v menze, kudy nejrychleji dojedu na kole na histologii a jak se jmenují (skoro) všichni lidi z mé Seminargruppe. O banánech v příštím článku, začneme školou, protože kvůli ní tu jsem.

Mám za sebou skoro 4 týdny a ještě pořád jsem z toho fakt dost nadšená. Upřímně, kdy jindy v životě se od člověka čeká, že bude veškerý svůj produktivní potenciál využívat na to, aby si četl o zajímavých věcech, poslouchal chytrý lidi mluvící o zajímavých věcech a učil se ty zajímavý věci sám dělat. Samozřejmě, že můj optimismus asi výrazně pohasne, až se mi v lednu sejdou testy z několika předmětů, zatím píšeme krátký prověrky akorát jednou za dva týdny v praktiku z biologie. Na druhou stranu to ale zase není tak, že by se člověk mohl úplně válet, pochopit přednášku o regulaci buněčného cyklu, smíšené deklinaci, nebo osteogenezi bez přípravy moc nejde. A když člověk tu přednášku aspoň nějak základně nepochopí, tak to je rovnou jako by ty dvě hodiny spláchnul do záchodu. Přesně proto jsem v pondělí na terminologii radši nešla. (Před nějakou dobou jsem si řekla, že svůj drahocenný čas nechci investovat do hloupostí a od té doby je život takový jednodušší.)

Těch zajímavých věcí je spousta. Nevím, jestli to je nějaká moje osobní úchylka, ale co chvíli si něco přečtu a hlavou mi projde "jak sakra mohla příroda vymyslet něco tak komplexního, složitýho a zároveň funkčního?" Pochopitelně u hodně věcí může člověk pochybovat, jestli to pro budoucího lékaře je relevantní (kdo ví, jak souvisí Bernoulliho rovnice a to, že letadla lítaj?). Nicméně z těch 4 let matematiky jsem si odnesla minimálně to, že se zkrátka u všeho nelze ptát "a k čemu mi to bude?" /zdravím Aleše/ Posun v aplikovatelnosti toho, co se učíme, je oproti gymplu pořád výrazný a tak nějak si myslím, že studium vysoké školy nemá být "učňák, akorát pro obory, kde se pracuje hlavou" a že ty písmenka před jménem znamenají, že má člověk nějaký přehled a rozhled i za hranice své specializace (zrovna v medicíně se tu práci samotnou stejně naučíte až v prvních letech zaměstnání). Takže bychom se neměli divit, že se takový znalosti po nás vyžadují (přesněji řečeno minimálně 60 % těchto znalostí).

Což tu pro mě trochu překvapivě není zas tak obvyklý pohled na věc. Já teda pochopitelně zatím nemám nijak velký vzorek lidí, ale různé verze názoru "učíme se toho zbytečně moc, zbytečně podrobně a zbytečně doširoka", obzvlášť ohledně fyziky, chemie, některých věcí v biologii a deklinací v latině (tam tomu celkem rozumím, vlastně jediný důvod, proč se naučit všechny ty koncovky je, aby pak člověk nevypadal jako hlupák), jsem už zaregistrovala víckrát.

Těžko to zevnitř posoudit, jestli jsem prostě nesnesitelnej šprťák a nerd, nebo jak to ve skutečnosti je.

Ještě bych k tomuhle tématu chtěla zmínit to, že alespoň z mé zkušenosti to naše (střední) školství není tak tragický, jak člověk občas slyší. Teda je dost tragický, pokud chcete studovat např. cokoliv ze společenských věd, z velké části tragický v rozvoji soft skills, týmové práce nebo individuálního rozvoje a velmi tragický v motivaci svých studentů (pokud nejste do předmětu hyper super zapálení, tak obvykle nemáte důvod učit se víc, než je potřeba pro napsání písemky). Ale o velké spoustě věcí, které teď probíráme nemůžu říct, že jsme to v některém z tripletu předmětů biologie, chemie, fyzika nezmínili. Což samozřejmě neznamená, že bych to věděla, a to si ještě troufnu říct, že jsem se i na gymplu učila spíš pro dobrý pocit, než pro známku. Nemyslím si, že by maturita z chemie zaručovala porozumění základním principům fungování atomu, elektronovýho obalu a vazeb, což je při hodinové dotaci tohoto předmětu pro maturanty ve 4. ročníku tristní. Ale ta příležitost k tomu je a je na každým, jestli ji využije.

V Německu to mají jinak, a není problém potkat člověka, co si "odvybral" (ha, už přestávám umět česky) chemii čtyři roky před maturitou, nikdy pořádně neměl fyziku ap. nemluvě o lidech, kteří po té maturitě pět let pracovali, než šli studovat. O tom, jaký kdo bude doktor to nevypovídá absolutně nic, akorát jsou z té školy někteří lidi už teď dost nešťastní (a kdoví jaký biochemie pekla přijdou v dalších semestrech...)

Pár postřehů na závěr:

• sedátka v anatomii jsou pořád stejně nepohodlný, navíc teď všichni začali nosit zimní oblečení, který pochopitelně není kam odložit
• už jste někdy zatloukali hřebík jabkem zmraženým v kapalným dusíku? Náš chemikář ano.
• histologický preparáty jsou esteticky pohlazením po duši a člověk se z nich mnoho naučí, ale přece jenom, koukat hodinu a půl na 4 sklíčka?
• a do toho mikroskopu čučí člověk pořád (a každou chvíli se někomu stane, že otočí něčím, čím nemá a kus upadne)
• ve škole jsme se vždycky meotarům (zařízení, co vám ručně popsanou fólii promítne zvětšenou na zeď) smáli a koukali na ně asi jako na walkmany a diskety...no tady jsou úplní mistři camery obscury, kdo nepromítá, jako by nebyl. Dokonce to má víc levelů - můžete jenom promítat, hrát si na Zárubu s elektronickou tužkou, nebo to celý psát z placu.
• jak nám vždycky říkali, že český chemický názvosloví je unikát, tak to fakt byla pravda. To co se slovy dělají tady jsou normální prasárny
• slovíčka do terminologie se učím dvakrát - nejdřív to projedu němčina -> latina a pak ještě latina -> němčina. Tento předmět netřeba podceňovat.

V dohledné době Part 2 na téma Život, vesmír a vůbec.