Zimák 1

Skončil. I mně. Už před dvěma týdnama. No jo, musela jsem se trochu vzpamatovat.

Bude i letňák?

Bude. S mojí účastí. Fyziku 1 jsme si napsali už v prosinci, v lednu pak následoval závěrečný testík z biologie, o týden později písemečka z latiny, první půlka histologie a na závěr, 2. února, ústní přezkoušení z anatomie. Pokud jsem se v tom hrozným bordelu, jakej tu v "ISu" je, nějak nepřehlídla, tak by všechno mělo být obstáto přes 60 % a já můžu brousit skalpely na pitevní kurz.

Do kdy mám prázdniny?

První přednášky začnou zase 9. dubna. Takže když čtu, že v Olomouci už se zase učí, neodpustím si zálibný úsměv. Nicméně je třeba dodat, že 6. dubna máme test z celé chemie, takže to už se pomalu můžu zase začít psychicky připravovat; v prvním měsíci se píše Fyzika 2 a člověk si taky někdy musí odkroutit ošetřovatelskou praxi. Takže reálně budu mít volno 22. března - 5. dubna, pokud všechno dobře vyjde (= nechytnu v nemocnici nějakýho vira a nebudu si muset protahovat praktikum). Ale praxe je super a že se není třeba připravovat na nějaký neustálý semináře a přednášky je taky znát.

Je to těžký, studovat medicínu v Německu?

Ne. Těžký to je, když při studiu člověk vychovává dítě/pracuje, aby měl z čeho platit bydlení a jídlo/nedejbože obojí zároveň. Ať už v Česku, nebo v Německu. Nic z toho se mě netýká a prostě tohle všechno je hrozně relativní, působí na to spousta faktorů a každej vnímá obtížnost jinak. Nakonec je to stejně především o tom, kolik času člověk škole věnuje a já si můžu dovolit věnovat tomu celkem dost, už jen z výše vypsaných důvodů. Těžký to taky je, pokud člověka teoretickej úvod (= tak dva roky) k smrti nebaví, nerozumí tomu, proč by se měl učit deklinovat latinský termíny a jména desítek breberek. Je tomu tak, že tyhle úvodní předměty s opravdovou medicínou moc společnýho nemají, vypovídají jen málo o tom, jaký pak bude člověk doktor, a je to v zásadě o tom "prokousání se". Já mám to štěstí, že se můj studijní obor sešel s věcmi, které mě zajímají a v dozvídání se "zbytečných" faktů nacházím až intelektuální úchylku, ačkoliv co je moc, to je moc i na mě. Jsem za to vděčná, ale kdo ví, jak se to bude vyvíjet dál, opravdu náročný předměty mě teprve čekají.

Tato fotka v sobě nese dvě zprávy: 1. jak moc vděčným zákazníkem knihovny jsem 2. že už jsem část vrátila zpátky a v poličce je tím pádem nepříjemné místo a furt to nějak padá...

Jak zvládám němčinu?

Asi jako všeobecný zdroj pobavení a občas nechápavých pohledů celkem kamkoliv, kam přijdu. Plynule a správně mluvit je těžký a kdoví, jestli ta věčná otázka "Darf ich was fragen - wo kommen Sie denn her?" /můžu se zeptat, odkud jste?/ vůbec někdy zmizí. Důležitý je, že rozumím a dorozumím se, asi líp, než bych to v září čekala, a snad nikdy jsem se nesetkala, stran svého původu, s nějakou negativní reakcí. Spíš jsou všichni milí a ochotní a jestli se mi smějou, tak o tom nevím a tím pádem je mi to i jedno. Nejvíc se moje jazykové neschopnosti projevují při různých small talk záležitostech, rychlé a adekvátní reakci na nějakou sociální interakci a v takové té přirozenosti, ale člověk od sebe nemůže chtít příliš.

Kolik to stojí?

K poslednímu lednu jsem zatím utratila skoro přesně 2000 eur, je v tom nějaká kauce na kolej (300) a 206 eur semestrálního poplatku na letní semestr, ale tak pro orientaci se ten údaj použít dá.

Jak často jezdím domů?

Byla jsem doma dva týdny přes Vánoce a pak jednou v prosinci na víkend v Praze. Cesta trvá cca 6 hodin, takže se to na ten víkend nevyplatí. Virtuálně minimálně jednou týdně :-)

Mám tady nějaký kamarády?

Jo, akorát teď všichni na prázdniny odjeli do svých domovů. Myslím, že je to podobný, jako kdybych jela studovat do nějakýho jinýho města v rámci ČR, ostatní zahraniční studenty tu nějak cíleně moc nevyhledávám a snažím se nad tím nějak moc nemeditovat, protože mi připadá absurdní snažit se naplánovat lidský vztahy. Kdo mě zná, tak ví, že úplně nejsem takovej ten družící se typ, párty párty, a někdy mám spíš sklony se trochu izolovat doma, ale vím o tom a myslím, že to není nijak tragické.

A taky mám pořád kamarády doma a dokonce byli někteří i ochotní se sem za mnou trmácet a další to plánují. Za což jsem fakt vděčná a kdo byste se sem chtěli podívat, tak se ozvěte, pro vás je to výhodný a mně to udělá radost!

Byl to všechno dobrý nápad?

Nevím a nikdy vědět nebudu. Čas, který nestrávím doma s lidma, který mám ráda, už mi nikdo nevrátí, na druhou stranu získám tady spoustu jiných zkušeností a zážitků. Subjektivně si myslím, že kdybych zůstala doma, tak by mě to vždycky trochu užíralo, že jsem tu možnost měla a nezkusila to, nezávisle na tom, která možnost je objektivně "lepší". Velká výhoda je, že pokud to tady doštěrchám do konce, tak budu mít v pozdějším pracovním a teoreticky i osobním životě mnohem volnější ruce ohledně rozhodnutí "kde pracovat -  v jakém oboru pracovat - za kolik pracovat - jakou mít pracovní dobu".

Co se týká srovnání se studiem v Česku, tak můžu napsat jen svoje dojmy získané z rozhovorů s kamarády, kteří jsou v Brně/ v Olomouci/ v Praze. Myslím si, že německý medik tolik netrpí, má víc času na vedlejší aktivity a zkrátka tu toho po nás nechtějí tolik a český medik toho dost možná bude vědět víc, než my. Pokud se mu to teda do měsíce po zkoušce stejně všechno nevykouří z hlavy. A v tom, přečíst si něco nad rámec, nikomu nic ani v Německu nebrání a učebnice máme skvělý. Na druhou stranu se tu víc dbá na rozhled po reálném životě, většinu toho volného času, co máme navíc, stejně zaplácnou všemožná praktika a jiný věci, o kterých ani nevím, že mě ještě čekají. Už jen ta ošetřovatelská praxe trvá právě 6x tak dlouho, jako v Česku a určitě o ní ještě samostatně napíšu...