Poločas Doktorarbeit

V půlce dubna to přijde. Půl roku nestudování, půl roku v laboratoři, půl roku v jakéms takéms pracovním režimu, bez prázdnin, zato s víkendy.

Co se týče projektu, tak aktuální situace je trochu debilní, protože nám v prvním myším experimentu neklaplo namodelování nádoru. Ale zatím je čas, tak mě to zase tak nevzrušuje, nenadělám stejně nic. Jo a celkem se nám taky rozjel covid.

Ale zpátky do října. První týdny byly rozjezdový, zaučení jsem zvládla celkem dobře, možná i proto, že krátce přede mnou nastoupili tři další doktorandi, kterých jsem se mohla vyptávat. Postupem času práce začalo přibývat, protože jsem se učila nový metody a ty starý musela opakovat. Celkem se práce a experimenty s buňkama skládají z několika částí - nejdřív si musíte napsat protokol obsahující kroky pro jednotlivý dny, ředění substancí ap. Pak samotná práce v labu, pipetování, ozařování, měření pomocí nejrůznějších velesložitých přístrojů, barvení. A pak vyhodnocení - často je potřeba ještě něco spočítat, někdy pod mikroskopem, a pak taky hromadu čísel zpracovat do excelovské tabulky a vyrobit pěkný graf. A vyvodit nějaké závěry a optimalizovat podle nich další postup.

Před Vánocema už jsem toho měla fakt nad hlavu, nemůžu říct, že by “volný” semestr byl výrazně pohodovější, než studium. Ke konci ledna se mi pak naštěstí většinu metod s buňkama podařilo nějak uzavřít, začali jsme experimentovat ještě s Western Blotem (to jsou ty gely a membrány a elektroforéza), ale přesto se denní rytmus trochu uvolnil. Na druhou stranu jsem v lednu taky absolvovala zkoušku z psychosomatiky, soudního lékařství a psychiatrie, protože ta možnost účastnit se zkoušek i ve volném semestru je a můžu si takhle výrazně zpříjemnit semestr přespříští. Kromě toho jsem v půlce listopadu ještě (z nouze jiných vhodných lidí) převzala vedení naší lipské větve spolku pořádajícího kurzy první pomoci a pravidelná setkání s urgentně-medicínskou tematikou, do čehož jsem ve zbytku semestru rovněž nalila slušné množství času.

Na přelomu ledna a února se náplň práce dost změnila, moje vedoucí vymyslely, že chceme poslat abstrakt na potenciální květnovou konferenci, a taky jsme se kolektivně v laboratoři ucházeli o promoční stipendium. Obojí obnášelo shrnutí a sepsání dosavadních výsledků a produkci slušného množství textu (abstrakt by ještě šel, ale ta žádost o stipko měla mít 6 stran). Až se dostanu k psaní samotné práce, tak za tyhle podklady budu určitě moc ráda…ale protože jsem schopná se s takovýma věcma crcat fakt dlouho, navíc když to má být v cizím jazyce, tak to byl celkem velkej stres. Odměnou ale je, že jsem stipendium fakt dostala, čímž se můj měsíční budget zvedne ze 450 na 600 euro. Upřímně úplně netuším, čím jsem porotu přesvědčila, mám štěstí na celkem zajímavej projekt, tak asi jsem to zvládla i odpovídajícně prezentovat. Závěrečné fáze těchto sepisování se odehrávaly z mého prodlouženého víkendu v Brně a následné asi týden a půl trvající karantény v Lipsku. V únoru jsem se tedy do laboratoře mic nepodívala.

Od března pak pomalu začínáme experimentovat i s myšima, absolvovala jsem k experimentům se zvířaty poměrně rozsáhlý online kurz. Trochu nám to překazil covid mojí vedoucí a neúspěch první implantace - snad se v tomto v dubnu posuneme.

Co mě jinak čeká v druhé půlce? Hlavní myší část projektu, někdy v květnu ta slavná konference, spousta práce s první pomocí. Snad i nějaká ta zábava v jarním a letním Lipsku a nějaký letní puťák. Obávám se, že napsáno toho ani na konci září moc mít nebudu, i když bych moc chtěla. Uvidíme.

Vlastně tam jenom sedíme a jíme dorty...

Jsem moc vděčná za partu, kterou v laboratoři s ostatními doktorandy máme, i za obě své vedoucí, které jsou sice občas ztřeštěné, ale jinak moc v pohodě, zajímají se o naše projekty a vymýšlejí řešení našich problémů. Hlavně s děckama máme spoustu srandy a věřím, že se budeme kamarádit i po laboratoři. Celkem mi vyhovuje i větší volnost v organizaci vlastního času a to, že si bez výčitek můžu o víkendu opravdu dělat, co chci a práci hodit za hlavu - což během semestru nemám skoro nikdy, protože furt hoří nějaký termíny a zkoušky. Za půl roku jsem si taky vyzkoušela celkem široký spektrum věcí, byla nucená samostatně v labu udělat různý věci, o kterých jsem si nemyslela, že se k nim někdy dostanu, přečetla pár článků a nadýchala se vzduchu ve světě vědy. Což, kromě hotové Doktorarbeit a titulu, byl cíl, se kterým jsem do experimentální práce šla, takže asi dobrý. Rok mi na tohle rozšiřování oborů asi bohatě postačí, už teď se mi stýská po klinické medicíně a mám pocit, že to málo, co jsem věděla a uměla, zase zapomínám. Ale to je asi život, takže vzhůru do druhé poloviny!