Ne že bych tady teda moc jiných věcí kromě chození do školy dělala...
Škola i o víkendu?
Protože jsem vědění chtivá, zvládla jsem se zúčastnit už dvou víkendových vzdělávacích kurzů (a jedné přednášky o vykloubeninách a zlomeninách) - první pomoci a přípravy na Pflegepraktikum.
Jakožto aktivní skautský vedoucí s první pomocí nějaký ty zkušenosti mám a minulý rok jsem se touto dobou rovněž účastnila akreditovanýho kurzu od Chameleona, abych na to měla i papíry. Nicméně podmínkou pro první státnici je zde absolvování alespoň devítihodinového kurzu ve dvou letech předcházejících zkoušce, takže je potřeba opakování. Špatný to rozhodně nebylo, nicméně zmíněnému kurzu od Tomíků nesahal ani po paty. Jednak samotným rozsahem (dva dny vs. dva víkendy?), jednak množstvím a náročností simulačních cvičení. Obecně mám pocit, že pokud člověk předtím o první pomoci nic neslyšel, tak to neměl šanci vstřebat. Co jsem slyšela komentáře ostatních lidí, tak byli poměrně hodně nadšení, hlavně z těch simulaček, který na jiných kurzech (například na tom povinným k autoškole) zřejmě nedělají vůbec.
Zajímavá byla odpolední nepovinná část, kde jsme si mohli vyzkoušet intubování (= strkání hadičky do průdušnice, aby vás u operace mohli připojit na dýchací přístroj) na modelech a různý záchranářský vymakanosti, to se mi líbilo hodně. Samostatný předmět První pomoc tu vůbec nemáme, což je mi docela líto, ale člověk nemůže mít všechno. Každopádně shrnutí: Některý věci v Česku neděláme vůbec špatně!
Pflegepraktikum by se do češtiny přeložilo asi jako Ošetřovatelská praxe. Na MU je opět pevnou součástí výuky o prázdinách po čtvrtém semestru v rozsahu 14 dnů (aspoň tak si to myslím). Tady je na každým, aby si praxi splnil na libovolné stanici dle svého výběru (musí splňovat určitá kritéria, aby člověk cvičil to, co má). Jen ten rozsah je místo 14 dní 90, buď 3x30 dní, nebo libovolně rozdělit na 2 části (45 + 45, 35 + 55 ap.). Víc o tom, jak budu trávit své první a vlastně i druhé vysokoškolské prázdniny napíšu později, mimojiné taky proto, že jsem zatím nemocniční praxí velmi nepolíbená. A to byl i důvod, proč jsem se přihlásila na uvolněné místo naší LernKlinik na víkendový kurzík zaměřený právě na různé činnosti, které tak člověk při Pflegepraktiku obvykle potká.
Jedna část byla společná i se studenty oborů Porodní asistentka, Všeobecná sestra, ... (zjednodušuju to, za a) to tu vůbec nejsou studenti, nýbrž žáci vyšší odborné školy a za b) ty obory jsou trochu jiný), abychom si uvědomili, že povýšený chování k sestrám a jiným zaměstnancům nemocnice je známka akorát tak našeho hulvátství a může mít dalekosáhlé negativní důsledky např. v podobě chyb v péči o pacienta (a jak nám ze svých zkušeností děcka pověděly není přezíravé chování nijak výjimečné). Pak jsme si na modelech zkoušeli odebírat krev, řešili dodržování hygieny, ošetřovatelskou anamnézu, měření tlaku ap. Nemyslím si, že bych bez přípravného kurzu praktikum nezvládla, nicméně nějaký informace se hodí vždycky a je fajn potkat i studenty z vyšších ročníků, kteří nás vyučovali a podělili se o spoustu zajímavých tipů.
 |
| Kdyby to někoho zajímalo, tak ano, existují modely i jiných částí těla, než je ruka. Třeba na nácvik porodu... zdroj |
Jedna část byla společná i se studenty oborů Porodní asistentka, Všeobecná sestra, ... (zjednodušuju to, za a) to tu vůbec nejsou studenti, nýbrž žáci vyšší odborné školy a za b) ty obory jsou trochu jiný), abychom si uvědomili, že povýšený chování k sestrám a jiným zaměstnancům nemocnice je známka akorát tak našeho hulvátství a může mít dalekosáhlé negativní důsledky např. v podobě chyb v péči o pacienta (a jak nám ze svých zkušeností děcka pověděly není přezíravé chování nijak výjimečné). Pak jsme si na modelech zkoušeli odebírat krev, řešili dodržování hygieny, ošetřovatelskou anamnézu, měření tlaku ap. Nemyslím si, že bych bez přípravného kurzu praktikum nezvládla, nicméně nějaký informace se hodí vždycky a je fajn potkat i studenty z vyšších ročníků, kteří nás vyučovali a podělili se o spoustu zajímavých tipů.
Fejkový Holandsko
V Lipsku nejsou kopce a když už, tak umělý z navezený suti, což z něj dělá ideální město na ježdění na kole. Od minulé návštěvy z Brna jsem hrdým vlastníkem bicyklu i já a můj život je od té doby o 100 % lepší. Nebo aspoň tak o 40. Bydlím vážně výhodně, takže na většinu míst dojdu pohodlně i pěšky, ale minimálně jednou až dvakrát týdně, když máme histologii, se to bez kola stíhá vážně těžko. Člověk se ani nemusí nijak moc starat o to, jestli jede správně, v daných časech totiž z bodu A do bodu B jede nepřehlédnutelná nekonečná řeka studentů a stačí zkrátka následovat dav. Občas si opravdu připadám, jako by na mě za rohem už už měl vykouknout nějakej ten větrnej mlýn.
Co teda už tak fajnový není, je fakt, že na tom kole spousta lidí zjevně neumí moc jezdit, především co se týká bezpečnosti v provozu. A nenosí helmy. Odhadla bych to tak na 80 % bez helmy a 20 % s helmou, což je zrovna u studentů medicíny dost na pováženou. Kromě toho žiji v neustálém strachu, že o kolo přijdu, protože každou chvíli se někomu stane, že mu kolo třeba i ve dne ukradnou. Zámek, který jsem doma shledávala za zcela dostatečný tu mezi těma pekelnickýma řetězama, co mají ostatní, vypadá poměrně směšně. Nicméně spoléhám na to, že moje kolo nijak zvlášť lákavý není a cenu má především pro mě, protože bez něj bych tu byla omezena na mobilitě. Navíc se po návštěvě cykloobchodu odmítám podílet na tom byznyse se strachem, protože všechny zámky jsou pochopitelně totálně drahý (odkdy stojí kus řetězu přes sedm stovek?)
 |
| Můj stříbrný oř, jeden z mnoha odchovanců naší rodinné stáje. |
Co teda už tak fajnový není, je fakt, že na tom kole spousta lidí zjevně neumí moc jezdit, především co se týká bezpečnosti v provozu. A nenosí helmy. Odhadla bych to tak na 80 % bez helmy a 20 % s helmou, což je zrovna u studentů medicíny dost na pováženou. Kromě toho žiji v neustálém strachu, že o kolo přijdu, protože každou chvíli se někomu stane, že mu kolo třeba i ve dne ukradnou. Zámek, který jsem doma shledávala za zcela dostatečný tu mezi těma pekelnickýma řetězama, co mají ostatní, vypadá poměrně směšně. Nicméně spoléhám na to, že moje kolo nijak zvlášť lákavý není a cenu má především pro mě, protože bez něj bych tu byla omezena na mobilitě. Navíc se po návštěvě cykloobchodu odmítám podílet na tom byznyse se strachem, protože všechny zámky jsou pochopitelně totálně drahý (odkdy stojí kus řetězu přes sedm stovek?)
Královna kartiček
Kromě školy tu na mě čekalo i spoustu úkonů, který jsem dřív obvykle řešit nemusela. A to díkybohu bydlím na koleji a nemusím řešit: internet, nábytek, vodu, topení, placení koncesionářských poplatků (v tomhle bodě si nejsem úplně jistá)... Absolvovala jsem teda Tour de banky, několik koleček poradenství s Úřadem pro podporu studentů (zde ještě nejsem hotova), jednu návštěvu na městském úřadě, spoustu nákupů v odděleních, kde jsem nikdy předtím nebyla (prací prášek? toaleťák? proč mi nechodí leták z Lidlu?) atd.
Mimojiné jsem si řekla, že se plácnu přes kapsu a zařídila si kartičku v místní veřejné knihovně. Stála na rok 16 euro - v přepočtu nějakých 350 korun - čímž chci říct, že naše knihovny asi nejsou tak fancy jako tahle, ale važme si přístupu ke knížkám prakticky za pakatel. Ta knihovna je vážně hustá, veliká, kromě knížek si člověk může půjčit i filmy, deskovky, počítačový hry a další vymoženosti. Pracuje tam minimum personálu - knížky si člověk půjčuje i vrací sám u automatu, platí se taky automatem, aby zaměstnanci nemuseli s penězi vůbec manipulovat - většina pracovníků tam tedy opravdu jenom zařazuje knížky a poskytuje moudré rady.
Připadám si tu už poměrně zabydleně a tak nebylo zase tak jednoduché přijít s některýma věcma, který by stály za zmínku, nicméně cca za dva týdny už se blíží první testy, takže předpokládám, že zase bude o čem psát.
 |
| Dejte mi velkou, vzdušnou a hezkou knihovnu a půjdu za váma kamkoliv. zdroj |
Připadám si tu už poměrně zabydleně a tak nebylo zase tak jednoduché přijít s některýma věcma, který by stály za zmínku, nicméně cca za dva týdny už se blíží první testy, takže předpokládám, že zase bude o čem psát.
Už jsem tu taky měla dvě návštěvy, za což jsem moc ráda a vážím si toho, přece jenom to není z Brna úplně takový kousíček. Uvítám každého s otevřenou náručí, pravděpodobně vás sice využiju jako osobní kurýry, ale na oplátku vám třeba ukážu, kde tu je Primark a uvařím nějakou ze svých 3 pochoutek, co tu točím dokola. Kdybyste si někdo chtěli udělat výlet, napište a určitě se nějak domluvíme :-)
Zdraví
Z
Žádné komentáře:
Okomentovat