Na jednu stranu nemůžu uvěřit, že už tu jsem fakt měsíc a půl, uteklo to rychle - zároveň už si ale připadám aklimatizovaně: vím, kde jsou levnější banány a kde je nejlepší višňová kapsa (oboje Aldi), jak zaplatit jídlo v menze, kudy nejrychleji dojedu na kole na histologii a jak se jmenují (skoro) všichni lidi z mé Seminargruppe. O banánech v příštím článku, začneme školou, protože kvůli ní tu jsem.
Mám za sebou skoro 4 týdny a ještě pořád jsem z toho fakt dost nadšená. Upřímně, kdy jindy v životě se od člověka čeká, že bude veškerý svůj produktivní potenciál využívat na to, aby si četl o zajímavých věcech, poslouchal chytrý lidi mluvící o zajímavých věcech a učil se ty zajímavý věci sám dělat. Samozřejmě, že můj optimismus asi výrazně pohasne, až se mi v lednu sejdou testy z několika předmětů, zatím píšeme krátký prověrky akorát jednou za dva týdny v praktiku z biologie. Na druhou stranu to ale zase není tak, že by se člověk mohl úplně válet, pochopit přednášku o regulaci buněčného cyklu, smíšené deklinaci, nebo osteogenezi bez přípravy moc nejde. A když člověk tu přednášku aspoň nějak základně nepochopí, tak to je rovnou jako by ty dvě hodiny spláchnul do záchodu. Přesně proto jsem v pondělí na terminologii radši nešla. (Před nějakou dobou jsem si řekla, že svůj drahocenný čas nechci investovat do hloupostí a od té doby je život takový jednodušší.)
Těch zajímavých věcí je spousta. Nevím, jestli to je nějaká moje osobní úchylka, ale co chvíli si něco přečtu a hlavou mi projde "jak sakra mohla příroda vymyslet něco tak komplexního, složitýho a zároveň funkčního?" Pochopitelně u hodně věcí může člověk pochybovat, jestli to pro budoucího lékaře je relevantní (kdo ví, jak souvisí Bernoulliho rovnice a to, že letadla lítaj?). Nicméně z těch 4 let matematiky jsem si odnesla minimálně to, že se zkrátka u všeho nelze ptát "a k čemu mi to bude?" /zdravím Aleše/ Posun v aplikovatelnosti toho, co se učíme, je oproti gymplu pořád výrazný a tak nějak si myslím, že studium vysoké školy nemá být "učňák, akorát pro obory, kde se pracuje hlavou" a že ty písmenka před jménem znamenají, že má člověk nějaký přehled a rozhled i za hranice své specializace (zrovna v medicíně se tu práci samotnou stejně naučíte až v prvních letech zaměstnání). Takže bychom se neměli divit, že se takový znalosti po nás vyžadují (přesněji řečeno minimálně 60 % těchto znalostí).
Což tu pro mě trochu překvapivě není zas tak obvyklý pohled na věc. Já teda pochopitelně zatím nemám nijak velký vzorek lidí, ale různé verze názoru "učíme se toho zbytečně moc, zbytečně podrobně a zbytečně doširoka", obzvlášť ohledně fyziky, chemie, některých věcí v biologii a deklinací v latině (tam tomu celkem rozumím, vlastně jediný důvod, proč se naučit všechny ty koncovky je, aby pak člověk nevypadal jako hlupák), jsem už zaregistrovala víckrát.
Těžko to zevnitř posoudit, jestli jsem prostě nesnesitelnej šprťák a nerd, nebo jak to ve skutečnosti je.
Ještě bych k tomuhle tématu chtěla zmínit to, že alespoň z mé zkušenosti to naše (střední) školství není tak tragický, jak člověk občas slyší. Teda je dost tragický, pokud chcete studovat např. cokoliv ze společenských věd, z velké části tragický v rozvoji soft skills, týmové práce nebo individuálního rozvoje a velmi tragický v motivaci svých studentů (pokud nejste do předmětu hyper super zapálení, tak obvykle nemáte důvod učit se víc, než je potřeba pro napsání písemky). Ale o velké spoustě věcí, které teď probíráme nemůžu říct, že jsme to v některém z tripletu předmětů biologie, chemie, fyzika nezmínili. Což samozřejmě neznamená, že bych to věděla, a to si ještě troufnu říct, že jsem se i na gymplu učila spíš pro dobrý pocit, než pro známku. Nemyslím si, že by maturita z chemie zaručovala porozumění základním principům fungování atomu, elektronovýho obalu a vazeb, což je při hodinové dotaci tohoto předmětu pro maturanty ve 4. ročníku tristní. Ale ta příležitost k tomu je a je na každým, jestli ji využije.
V Německu to mají jinak, a není problém potkat člověka, co si "odvybral" (ha, už přestávám umět česky) chemii čtyři roky před maturitou, nikdy pořádně neměl fyziku ap. nemluvě o lidech, kteří po té maturitě pět let pracovali, než šli studovat. O tom, jaký kdo bude doktor to nevypovídá absolutně nic, akorát jsou z té školy někteří lidi už teď dost nešťastní (a kdoví jaký biochemie pekla přijdou v dalších semestrech...)
Pár postřehů na závěr:
- sedátka v anatomii jsou pořád stejně nepohodlný, navíc teď všichni začali nosit zimní oblečení, který pochopitelně není kam odložit
- už jste někdy zatloukali hřebík jabkem zmraženým v kapalným dusíku? Náš chemikář ano.
- histologický preparáty jsou esteticky pohlazením po duši a člověk se z nich mnoho naučí, ale přece jenom, koukat hodinu a půl na 4 sklíčka?
- a do toho mikroskopu čučí člověk pořád (a každou chvíli se někomu stane, že otočí něčím, čím nemá a kus upadne)
- ve škole jsme se vždycky meotarům (zařízení, co vám ručně popsanou fólii promítne zvětšenou na zeď) smáli a koukali na ně asi jako na walkmany a diskety...no tady jsou úplní mistři camery obscury, kdo nepromítá, jako by nebyl. Dokonce to má víc levelů - můžete jenom promítat, hrát si na Zárubu s elektronickou tužkou, nebo to celý psát z placu.
- jak nám vždycky říkali, že český chemický názvosloví je unikát, tak to fakt byla pravda. To co se slovy dělají tady jsou normální prasárny
- slovíčka do terminologie se učím dvakrát - nejdřív to projedu němčina -> latina a pak ještě latina -> němčina. Tento předmět netřeba podceňovat.
V dohledné době Part 2 na téma Život, vesmír a vůbec.
Žádné komentáře:
Okomentovat