Druhý rok v Německu

Tenhle článek dopisuju rovněž zpětně v květnu 2021 a narozdíl od článku k letnímu semestru prváku jsem si tehdy zapsala prakticky jen jednu větu:

"Jsem ráda, že je za mnou."

Čas všechna traumata trochu zahladí, ale je pravda, že ten druhák asi poměrně náročný byl. Až po roce na mě začala doopravdy doléhat realita toho, že jsem tu natrvalo, nebo minimálně na 6 let, realita toho, že život doma probíhá beze mě, že na spoustě párty a hospod nebudu, že si moji nejbližší kamarádi museli najít jiné osoby, se kterými sdílí své každodenní slasti a strasti. Kromě toho začala být škola intenzivnější, hlavně v zimní semestru, kdy jsme měli dohromady fyziologii, biochemii a neuroanatomii. Fyzio a biochemie probíhaly asi stejně, jako je tomu v ČR - série přednášek (myslím, že snad 4 do týdne! z každého z těchto dvou předmětů), týdenní semináře a dvou až tříhodinová praktika cca dvakrát za tři týdny. Ty byly docela zábavný, pamatuju si, že jsme třeba ve fyziologii k ledvinám dělali pokus "jeden vypije půllitr normální vody, druhý půllitr hypoosmolární, a pak budou co půlhodiny chodit na záchod a odebrané vzorky budeme zkoumat z hlediska množství i složení". I praktika k objemům plic, EKG a srdci, smyslům, byly vtipný a názorný, akorát teda obvykle mega dlouhý. Biochemie byla víc o pipetování a míchání nějakých průhledných vodiček, to mi pro praxi přišlo trochu míň relevantní, ale z hlediska výuky si nemůžu stěžovat, biochemický ústav si s tím dává velkou práci.

Dvakrát za semestr (v zimě i v létě) jsme z fyziologie i z biochemie psali ABCDE test, což je u těchto předmětů forma zkoušení dost nešťastná, jelikož v nich jde hlavně o pochopení látky, které se takto moc testovat nedá a když se o to ústavy snaží, vyústí to v překombinované nesmyslně složité otázky, které vás nachytají spíš na nejasné formulaci, než na faktických neznalostech. Hodně lidem to dost zatopilo pod kotlem, pro ukončení předmětu bylo nutné dosáhnout celkově ve všech 4 testech určité hranice bodů, takže se chleba doopravdy lámal až v létě a pár lidí hlavně kvůli biochemii muselo o půl roku posouvat Physikum (první státnici), protože si museli napsat náhradní test z kompletní látky. Na druhou stranu pro střelce, jako jsem já, kteří s ABCDE systémem mají celkem šťastnou ruku a dokáží správnou odpověď občas logicky vyvodit, aniž by k danému tématu byli schopni něco aktivně říct, skýtal tento systém možnost nasbírat v prvních písemkách dostatečné množství bodů, aby si na konci letního semestru nemuseli dělat starosti a mohli poslední písemku vypustit v rámci dobromyslného snížení bodového průměru pro celý ročník (na základě nízkého průměrů můžou vyučující snížit bodovou hranici). Vypustit učení se témat z letního semestru by samozřejmě vzhledem k blížícímu se Physiku bylo velmi krátkozraké :)

V zimním semestru nás zaměstnávala ještě neuroanatomie - vyhradit na ni celý semestr mi přijde jako poměrně dobrý nápad, přecejen je toho HODNĚ a zároveň je poměrně systematická a když je na ni dost času, dá se naučit i pomocí logického myšlení a ne jen bezduchým memorováním. Z neuroanatomie jsme někdy v lednu taky psali ABCDE test, který byl tenkrát takřka identický s tím loňským vyneseným - úspěšnost tedy byla vysoká.

Aby anatomie nebylo málo a abychom si náhodou o zimních prázdninách příliš neužívali volného času, následoval ještě finální obrtest ze všeho, co jsme se za 3 semestry anatomie naučili. Od kostí přes svaly, cévy, nervy, hrudní a břišní dutinu až po hlavu, krk a neuroanatomii. Tuto lahůdku jsme měli naordinovanou cca dva týdny po začátku letního semestru, což reálně znamenalo, že název "prázdniny" byl pro zimní přednáškovou pauzu opravdu spíš jen takovým vtípkem, jediný rozdíl byl, že jsem se mohla učit doma v Brně, nebo třeba mezi výjezdy na pětidenní praxi na záchrance. Neuroanatomii jsem naštěstí ještě jakžtakž uměla ze zimy a vzhledem k tomu, že k Physiku je potřeba anatomii opět aktivně ovládat celou, vlastně ještě i s histologií a embryologií, tak je tato tortura asi nutná, jinak bychom na tom v létě u Physika, po roční pauze od pitev v letním semestru prváku, všichni vyletěli.

Málem bych zapomněla ještě na skvělý předmět Medicínská psychologie a sociologie, jinak taky nazývaný "jak snadno v písemném Physiku nasbírat nějaké bodíky". Hustotou a exaktností informací se s výše jmenovanou fyziologií, biochemií a anatomií nedá srovnávat, je to takový mix různých psychologických teorií a modelů, proberete Freuda, 5 rovin komunikace, dozvíte se něco o fungování německého zdravotního systému a o základech statistiky a vědeckých studií. Prakticky každý rok se ptají na ty samé věci, takže je zkrátka potřeba naučit se baterii základních pojmů a pomalu Pavlovovským reflexem zaškrnout "Empowerment" a "shared decision" pokaždé, když je uvidíte. Celkově toho taky nebylo úplně málo a nejsou to zrovna fakta, která by vás nějak bavilo se učit, ale takových je ve studiu spousta. Některý ty věci, jako třeba statistika a zdravotní systém se probírají i v klinické části studia ještě asi 3x, tak moc nerozumím, proč to musí být už v preklinice.

Posledním druháckým předmětem byl "Úvod do klinické medicíny" v rámci nějž jsme navštívili několik různých oddělení za cílem trochu se "nadýchat tamějšího vzduchu". Pro splnění předmětu stačila docházka, na některých odděleních to měli připravené dobře, na některých nevěděli, co s námi, medickými kuřaty, která z kliniky nic netuší, mají dělat - koncept nahlédnutí do různých oborů a příležitost nechat se nadchnout tedy celkem zajímavý, provedení už místy pokulhávající. Zajímavá byla třeba revmatologie, protože upřímně - kdo z vás si umí ve druháku představit revmatologického pacienta? (Já to moc neumím ani ve čtvrťáku...)

K těmto povinným věcem jsem si k tomu na sebe ještě vzala pomáhání na prváckým mikroskopování v histologii a v letním semestru, poté, co nám odpadla neuroanatomie a já měla asi strach, že bych se mohla třeba nudit, jsem začala ještě doučovat zahraniční studenty z prváku v normální makroskopický anatomii a tak si prakticky celý pitvy dala ještě jednou. Zpětně to byla skvělá příprava na první státnici, protože mi to nedovolilo zapomenout to, co jsem se v prváku v anatomii naučila - ke konci semestru jsem ale byla opravdu dost vyčerpaná a od té doby už jsem si taky žádnou doučovací/vyučovací brigádu (ani žádnou jinou teda) ke studiu nevzala, protože to z mýho pohledu může mít jen dva možný konce

a) upozadím to, co se aktuálně ve svým vlastním studiu nově učím, abych měla dost času připravovat se na vlastní lektorskou činnost

b) nemám dost času se pořádně připravovat na mnou vedenou výuku, která potom stojí za nic a já se stydím, že jsem si vůbec dovolila někomu něco vykládat.

Vím, že hodně lidí je s brigádama tohoto typu spokojených a říká se, že člověk se toho skrze výuku ostatních sám naučí nejvíc - já jsem v tomto asi příliš velký perfekcionista a dráb sám na sebe, a tak jsem se poté, co byly první státnice definitivně z krku, k předmětům z prekliniky už nevrátila. 

Podobnou příležitostí k lektorování a vydělání si nějakého toho eura je vedení kurzů v naší "Lernklinik", což je takové simulační centrum, kde probíhají například přídatné kurzy propedeutiky, něco k urgentní medicíně, ultrazvuk a další srandy, všechno v režimu "peer to peer", tedy od studentů po studenty, a samozřejmě i v našem spolku AG EH Med, se kterým organizujeme kurzy první pomoci. Lernklinik jsem v rámci zachování duševního zdraví a taky proto, že nevím, jak bych měla někomu vykládat něco, co sama neumím (no hate na spolužáky, kteří tam působí, u některých kurzů ta vlastní klinická zkušenost není zase tak klíčová, někteří tutoři ji díky různým zkušenostem nasbíraným na cestě ke studiu mají) oželela, AG je jediné místo, kde nějak výukově působím a i tak mi to dává zabrat. (A je to dobrovolnictví, takže to nepočítám k brigádám, ale k volnočasovým aktivitám :D)

Po školní stránce to teda bylo hodně náročný - zároveň se ale v druháku tak nějak uštěrchaly různý ty nový kamarádství, trochu se vykrystalizovalo, kdo má na medicíně v plánu zůstat a vznikly zajetý koleje, pravidelný holčičí večery a hlavně nekonečný polední oxidování v menze, na který v aktuální koronavirové sociální izolaci s velkou láskou vzpomínám. I přes vyčerpání ze školy jsem se tak psychicky cítila určitě spokojenější, než třeba v druhém semestru, kdy to po mezilidské stránce pořád ještě bylo hodně nestabilní a takový konkurenční.

Prakticky plynule na druhák navázala první státnice - Physikum, která si však zaslouží vlastní článek :)