Moderní výukové metody #1 - POL 1

ČÁST 1 - 18. 6. 2020

Je čtvrtek odpoledne, můj mozek funguje po dvou hodinách nočního spánku, troše klimbání v autě a ve vlaku a dvouhodinovém šlofíčku asi tak na 10 % a já nutně potřebuju dělat asi 1000 věcí do školy a do skautu - a přesto začínám psát nový článek.

Tento týden nám totiž začal za skoro tři roky studia první předmět, který se svým konceptem a organizací výrazně liší od běžné vysokoškolské výuky, jak ji asi většina z nás zná, předmět, ke kterému v českém kurikulu, pokud vím, neexistuje žádný ekvivalent. A protože se mi a) ten nápad líbí, b) tenhle blog má kromě vtipných storek z mého života pro pobavení rodiny a kamarádů, mít i nějakou informační hodnotu pro případné zájemce o studium v zahraničí a c) dobře o sobě vím, že moje paměť funguje jako průtokáč a zpětně už půlku faktů nedám dohromady, chtěla bych to průběžně nějak zachytit, popsat, začerstva to tu vysypat, ať na to nemusím zas půl roku myslet.

Celý ten zázrak se jmenuje POL - Problem Orientiertes Lernen (to si snad dokáže přeložit i zarytý monoglot) a v průběhu studia se v tomto režimu odehrají celkem 3 předměty, v každém klinickém ročníku (3-5) jeden. POL trvá vždycky (myslím) 4 týdny v kuse, během kterých nejsou žádné jiné předměty a prochází jím celý ročník zároveň, narozdíl od jiných klinických předmětů se nerotuje po odděleních a ústavech.

Každý z třech kurzů je zastřešený nějakým tématem, ten aktuální se jmenuje Infekciologie (jo, tohle slovo v češtině neexistuje) a Imunologie - nespadá ale pod žádný konkrétní ústav, nýbrž se na jeho realizaci podílí směs učitelů/odborníků, doktorů i vědců z různých oborů pod vedením jednoho profesora-šéfíka a paní ze studijního-koordinátorky.

Hlavním stavebním kamenem POLu je skupinové řešení několika (5) fiktivních případů za využití poznatků ze všech možných různých předmětů, které už jsme měli, samozřejmě s možností paralelního googlení konkrétních věcí do hloubky. Každá skupinka je nově namixovaná po cca 8-9 tak, aby se lidi pokud možno mezi sebou neznali, nebo aspoň to nebyli ti stejní, se kterými chodíme do menzy už tři roky, a má k sobě jednoho tutora, což je zmíněný učitel/doktor/vědec, který ji případy provází.

Celý případ simuluje i postupné vyvíjení se nemoci v čase - od tutora dostaneme začátek příběhu, sepíšeme si na (teď virtuální) flipchart všechny informace, co máme a společně brainstormujeme diferenciální diagnózy (co by to mohlo být) a jakou diagnostiku/terapii je potřeba udělat, abychom se pohnuli dál. Když tutor usoudí, že jsme vymysleli všechno relevantní, případně nás k tomu lehkým naváděním dokope, dostaneme další část příběhu například s výsledky vyšetření, novými symptomy a na základě těchle informací znova diskutujeme a případně zužujeme (nebo i rozšiřujeme) diferenciální diagnózy - a tak pořád dokola, až se pacient buď uzdraví, nebo...eee, no teoreticky můžou vymyslet cokoliv, ne všechno je léčitelný...

Vlastně pokud jste viděli aspoň jeden díl Dr. House, tak to je přesně ono (beztak se tím inspirovali), včetně toho jejich flipchartu - no a jako kdo z nás mediků nezatoužil po tom, se do takovýho "House MD Live" dostat. Navíc když nikoho nemůžem zabít a narozdíl od Houseova týmu nás naši tutoři nemají potřebu ponižovat, popuzovat proti sobě a tak :-D A vlastně i první diagnóza byla taková typicky houseovská (tj. celkem exotika).

U 2 z 5 případů byl lupus na stole. Ale samozřejmě to nakonec lupus nebyl...
https://memegenerator.net/instance/56502647/doctor-house-whatever-it-is-its-probably-not-lupus

Ten příběh je na našem rozhodování nezávislý, takže nemůžeme svou diskuzí uspíšit/prodloužit pacientův pobyt v nemocnici. Na jednu stranu je to trochu hloupý, protože například dvě kapitoly čekáme na výsledky diagnostiky, kterou bychom naordinovali hned na začátku - na druhou stranu je to takto naschvál vystavěno z didaktických důvodů, aby se případ dotknul různorodých témat a např. kvůli "chybě doktora" jsme se dozvěděli něco o vyrážkách způsobených léky. Každý případ se řeší ve dvou 90 minutových tutoriích, mezi kterými nám naše tutorka může zadat i nějaká témata za domácí úlohu, které potom vybraní lidi ostatním krátce poreferují, jeden na začátku tutoria udělá tzv. "představení pacienta" jako u velké vizity (tj. kdo, s čím přišel, co se dělalo za diagnostiku, terapii, jaký je další plán) a zkrátka je to fakt různorodý a jsme donucení aktivně se účastnit.

Kromě tutorií k POLu patří i každý den jedna přednáška na nějaké více či méně relevantní téma, 4 praktika jak je známe z běžné výuky a do tohoto kurzu přilípli ještě i jakési Základy vědecké práce, o tom podrobněji v druhé části, až s naším čupr projektíkem budeme o něco dál.

Na závěr každýho případu ještě dostaneme seznam témat, která nám měl případ přiblížit a která jsou relevantní pro závěrečný testík, pro příklad - k našemu prvnímu a zatím jedinému případu horečky po návratu z Indie to jsou věci jako "horečka a varianty průběhu", "riziko infekce při cestování do tropů a subtropů, cestovní očkování", "patogeneze a typy bolesti hlavy", "indikace gastroskopie a kolonoskopie", "kalkulované nasazení antibiotik" nebo "kdo komu co musí hlásit na hygienu". Opět tedy věci společně pod jeden obor nezařaditelné - zato poměrně praktické.

Aktuálně celá tahle sranda samozřejmě probíhá digitálně přes videokonference, funguje to ale líp, než jsem čekala.

Tak jsem na další tři týdny zvědavá!

ČÁST 2 - 7. 7. 2020

Tutorium k poslednímu případu před hoďkou skončilo, z POLu zbývá ještě jedno online cvičení, prezentace naší "vědecké práce" a závěrečná písemečka.

Zbylé 4 případy probíhaly v podobném gardu, jako ten první - samozřejmě některá témata člověku sednou víc, některá míň (ahoj revmatologie a dermačko) ale ten základní kámen, ta otázka "CO UDĚLÁŠ JAKO DALŠÍ?" je didakticky hrozně cenná a učí nás přemýšlet, pracovat s informacemi získanými agresivním googlením, místo toho, abychom byli nuceni memorovat a zároveň ukazuje, že bez jistého základního přehledu se fungovat nedá (= všechno prostě nevygooglíš). Některá témata typu "diferenciální diagnostika akutního selhání ledvin" byla pro nás, jakožto medicínská embrya na konci třeťáku, dost náročná a na dynamice tutoria se to projevilo - tohle si během 5 minut nenastudujete. Kolkolem ale byla obtížnost nastavená dobře a nemít tucha je občas potřeba, aby měl člověk motivaci se zlepšovat. 

Očekávám, že písemka bude opět náhodný mix z otázek v minulých letech a různých faktů, které se v průběhu celého kursu někde objevily - tohle diagnostický myšlení moc nerozvíjí, ale tak kvůli písemkám tu školu nestudujem, že ano. Kdo se donutí zabývat se do nějaké přiměřené hloubky těmi zadanými "Lernzielen" k jednotlivým tématům, si myslím z předmětu něco odnese :)

Vědecká část - trochu oser, i když pochopitelný, vzhledem k tomu, že a) se očekává, že budeme schopni různé vědecké studie a "Leitlinie" (jízdní řády k řešení určitých situací, terapii konkrétních nemocí) alespoň číst a interpretovat b) univerzita kromě výuky taky dělá vědu a pro to je potřeba hodně mladých neunavených duší, které buď s vidinou titulu Dr. med., altruistické pomoci společnosti, či ze zájmu budou vedle studia trávit svůj volný čas ve výzkumu.

Abychom si tedy něco vyzkoušeli, zpracovávali jsme ve skupinkách 2-3 lidí zadané vědecké téma, což se skládalo z přečtení pár článků, prohnání souboru dat statistickým programem (peklo, miluju učit se po sté pracovat zase s novým prostředím na základě Youtube tutoriálů...) a zpracování výsledků do abstraktu k fiktivnímu článku a prezentaci na posledním tutoriu.

Tolik tedy k POLu a já hlavně doufám, že ten příští s tématem "Urgentní medicína" v lednu 2021 už bude naživo! (Těším se na to už od prváku...)