Ersti Tage

Tak se tady říká tomu týdnu, kdy po centru města všude chodí bandy zmatených studentů, do toho jim starší studenti vysvětlují, kde se nejlevněji najíst, a každý večer se v nějakým klubu pořádá párty s oním kouzelným "Erstis Eintritt frei".

Taky to znamená, že se člověk konečně přesune na tu svoji konkrétní fakutu, potká se s lidma, se kterýma pravděpodobně bude trávit následujících pár let (i když při velikosti oboru jako je ten náš, tj. 300 - 350 lidí ta pravděpodobnost není taková) a taky s některýma učitelama.

Protože 3. října tu slaví sjednocení Německa a letos to vyšlo na úterý, byly medický Ersti Tage všeho všudy tři (středa - pátek).

Středa

Empiricky jsem si ověřila, že do Studienzentra mi to pěšky opravdu trvá těch pět minut, pokud započítám i cestu ze svého sedmého patra, tak šest. V Lipsku se budovy dělí do dvou kategorií na "zrenovovaný a krásný" a "totálně rozpadlý" - většina jich dneska už patří do první kategorie, ale zrovna Studienzentrum vypadá trochu jako z Černobylu. Minimálně zvenku, vnitřek už je celkem normální. A během jednoho roku bychom se měli dočkat nové budovy, kde bude zároveň menza, knihovna i Lernklinik, tak uvidíme.

Dobře, takovej Černobyl to není, ale vevnitř se na některých místech doslova staví.
zdroj

Kromě budoucích doktorů byla ta úvodní část taky pro zubaře a lékárníky, takže se nás tam sešlo fakt hodně a všichni jsme se nějak vmáčkli na dementní pořád se otáčející sedátka, kolem kterých se nedá projít lavice. Následovala taková ta klasická část "přivítání proděkanem", "přivítání proděkanem pro zubaře", "pojďte dělat praktika na saským venkově vol.1" a taky se nám představila SturaMED, což je zkrátka banda starších studentů, kteří kromě Ersti Tage a White Coat Ceremony (pro ty, co přežijí první dva preklinický roky) fušují i do vysokoškolský politiky. Universität Leipzig je totiž docela velkej moloch a studenti, potažmo různý studentský rady, mají poměrně silný slovo při rozhodování věcí.

Důležitá část přišla na konci, kdy nám promítli přiřazení do různých Kleingruppe (asi něco jako kruhy u nás v Brně?) podle čísla Unikarty, akorátže hádejte co? Správně, neměli to rozřazený ještě u všech a obzvlášť ne u těch, kteří se imatrikulovali pozdějc, nebo třeba byli původně zapsaní v jiným oboru a až potom jim přišel přijímací dopis na medicínu. No takže mi paní na studijním řekla, ať při odpoledních srandičkách jdu prostě s nějakou náhodnou skupinou a svoje KG Nummer se dozvím koncem týdne.

Tak jsem se připojila k jednomu kroužku společně s dalšíma dvěma nepřiřazenýma (to je skoro jako kdybyste přijeli do Bradavic a Moudrý klobouk vás nedal do žádné koleje...) a začali se seznamovat. V Německu mají takovej monstrózně složitej způsob přijímání na hodně žádaný obory, jako je třeba medicína, kde se různě žongluje s tím, ze které Bundesland pocházíte, a pokud máte špatnou maturitu, můžete si místo takříkajíc vyčekat. To znamená, že se mnou budou studovat lidi, kterým je třeba 26, 27, mají už vzdělání na zdravotní sestru, fyzioterapeuta, záchranáře, případně třeba dítě a tak. A taky tu maturujou dřív, takže na druhou stranu jsou tady i lidi, kterým je 18.

Dostali jsme zadarmo oběd (tím si mě koupili, v posledních dnech si totiž ještě víc než předtím cením toho, když se někdo cizí postará o moji pyramidu základních potřeb), a pak šli pod vedením dvou Tutorů (oba byli mezi prvákem a druhákem) poznávat město.

Fungovalo to docela vtipně, protože

• jsme s sebou táhli 2 basy piv a na všech možných stanovištích dostávali další alkoholy jako odměnu za úkoly (což úplně nešlo dohromady s běžnou městskou frekvencí záchodů)
• chodili jsme skrze centrum sem a tam a takových stádeček se tam pohybovalo několik (nejen medici), k nedozírné radosti normálních obyvatel
• postupně nás ověšovali dalšími a dalšími taškami s reklamními materiály a jinými "naprostými nezbytnostmi", takže jsme vypadali jako vánoční stromečky
• cílem bylo představení důležitých míst, jako anatomický ústav, knihkupectví, menza ap. a taky  různých spolků a studentských aktivit, do kterých se tady člověk může zapojit (ať už sportovních, nebo třeba tzv. Elferrat, což jsou lidi, kteří v zásadě organizujou medický párty)

Nicméně rady studentů z vyšších ročníků jsou vždycky nedocenitelný a mám pocit, že "nemusíte si všechny učebnice kupovat nový a vlastně si spoustu učebnic nemusíte kupovat vůbec" přišlo v pravou chvíli (poté, co jsme vylezli z knihkupectví, protože uvnitř to říct nemohli). Tak jako tak jsem tam při další návštěvě potkala hned několik studentů/studentek, obvykle v doprovodu chodících peněženek rodičů, jak nabírají do náruče všechny ty atlasy a učebnice v hodnotě (až) několika stovek eur.

Naše haha skupinka s nezbytnými doplňky v ruce. Já využívám staré známé taktiky ze školních ročenek s názvem "vysoký kamarád"

Po návratu do Studienzentra jsme hráli ještě hru "prolezte celou napůl rozestavěnou budovu ve snaze najít papírky svého týmu" a celý se to ukončilo až někdy okolo osmé večer. V zásadě většina aktivit a her byla podobná tomu, co děláme s děckama ve skautu, akorát u toho nepijeme alkohol a máme to o něco líp promyšlený. Ale seznámili jsme se, takže hlavní úkol dne splněn.

Čtvrtek

Začali jsme zase na stejným místě přednáškama o tom, že si musíme v následujících dvou letech pohlídat všechny potřebný dokumenty a povinnosti, aby nás potom Landesprüfungsamt (spolkový úřad pro zkoušení???) připustil k Physiku (= 1. část státní zkoušky - téma, co vydá na samostatnej článek, mám pocit).

Pak přišlo "pojďte dělat praktika na saským venkově vol. 2". Asi tady s tím mají podobnej problém jako u nás, takže se snaží všemožnýma cestama. Pokud byste totiž praktika fakt dělat chtěli, můžete se upsat ďáblu, že minimálně 6 let po studiu bude pracovat v tomhle oboru (podrobnější podmínky se asi člověk dozví při vážném zájmu). Výměnou za to dostanete od saské vlády/ministerstva zdravotnictví studijní stipendium 1000 eur měsíčně. A to není málo, já tady předem odhaduju, že tak za 500 eur jsem schopná vyžít.

Celkově byl dopolední program kratší, ale zato nudnější, nicméně i dnes nás nakrmili (tentokrát ve formě brunche) a při žvýkání housky s nutellou mohl člověk obcházet stánky nejrůznějších studentských iniciativ. Ty nejzajímavější věci, co tady člověk může dělat, jsou:

• udělat si kurz první pomoci, kterej tak jako tak potřebuje k Physiku, a dál se vzdělávat v urgentní medicíně
• sportovat - běhání, boot-camp, zimní lyžování, ježdění na kole atd. atd.
• kamarádit se s dalšíma zahraničníma studentama - to bude myslím něco pro mě
• zkoušet si různý praktický věci na Lernklinik, typu nabírání krve, intubace atd.
• tančit na vystoupení na medickým Faschingu (to znamená masopust, akorát, že to je už v listopadu) - to je zase stará dobrá "elfí rada" - a jen tak offtopic, jsou to sice zkrátka pařmeni, ale je to jeden ze spolků s nejdelší tradicí (okolo 60 let) a ten Fasching v zásadě obnovili z popela

Můžete i zpívat, léčit dětem plyšový medvídky, povídat mládeži o bezpečným sexu a prostě vlastně do té školy vůbec nechodit a celou dobu se věnovat jenom těmhle zájmům... A to mluvím jenom o medických záležitostech.

Tady mě 18. hledejte (freier Eintritt!). Ale nerozumím, proč musí všechny pijatiky dělat v půlce týdne.

Odpoledne byl volitelnej beachvolleyball, nebo výlet na kole, kterej se zrušil kvůli dešti, ale já jsem zvolila radši válení se na gauči a přišla až na společenskou událost týdne, skrytou pod názvem Kneipentour (vtípek pro lidi, co se mnou chodili do němčiny: toto by bylo něco pro Matouše I.) Zde jsem udělala nejhorší ekonomické rozhodnutí svého pobytu v Německu a koupila si lístek (neptejte se, kolik ta sranda stála), i když se člověk v zásadě mohl normálně mrcasit s lidma a nic u toho nepít. Na programu bylo 10 podniků, v každým nějaký pitíčko, což ale většinou nebylo nic moc a postupně se tahle obrovská horda (tak třeba 350 lidí) posouvala městem. Většinou jste prostě postávali venku a vevnitř akorát vyfasovali kelímek, nicméně už jsem si našla alespoň nějaké kamarády a tak to bylo zábavný. Večer jsme zakončili v takovým grounge sklepě, kde probíhala nějaká salsa mexikánská diskotéka a opět jsem ocenila dostupnost svého bydlení prakticky z jakékoliv části centra.

Pátek

Tentokrát už konečně došlo na přednášky od jednotlivých profesorů předmětů, který budeme v prvním semestru mít. Jenom škoda, že spousta lidí po Kneipentour úplně nezvládla přijít. Bylo to různorodý na škále "zajímavý" (anatomie a chemie) přes "v pohodě, ale možná usnu" (latina a hlavně fyzika) po "proč si ten pán snaží hrát na Snapea?" (biologie). Na závěr nám ještě jednou lidi ze SturaMEDu shrnuli nejdůležitější informace, doporučili a nechali si prohlídnout přesně ty učebnice, který nám učitelé předtím "tak moc nedoporučovali" (tohle se vlastně týká jenom anatomických atlasů, což je na medicíně něco jako otázka "banán od stopky, nebo od konce") a taky vysvětlili, že by nebylo fajn hlasitě se před profesory zmiňovat o poznámkách, starých testech a dalších fíčurách, který jsme od nich dostali a ještě dostaneme.

Večer pochopitelně byla další Ersti party, ale spousta lidí jela na víkend domů a já jsem taky líná kůže, takže se mi nikam nechtělo, a tak jako tak je tohle už příliš dlouhý, takže nazdar.

Z

P.S. Jsem v KG 37...