Týden #1

Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách.

Exodus 20: 11

Přesně tím se tady v Německu asi řídí, protože dneska, můj sedmý den v Lipsku, je tu státní svátek, všude mrtvo nebo minimálně zavřeno. Já samozřejmě nehodlám porušovat zvyky místního kmene, takže odpočívám taky. Co jsem tady dělala těch předchozích 6 dnů?

Středa

Volba vlak x autobus je po porovnání cen poměrně jednoduchá, takže jsem jela s Regiojetem do Prahy a odtamtud opět s jízdenkou od Regiojetu, nicméně tentokrát v dvoupatrovým autobuse patřícím Deutsche Bahn, až do Lipska. On vlastně ani ten první autobus nebyl žádnej Fun and Relax, jak slibovali, poslali posilu, nicméně aspoň mě cestou nikdo neotravoval a mohla jsem si natáhnout nohy, protože byl obsazenej tak z třetiny (možná ten autobus ostatní cestující prostě jenom nenašli, protože byl v jiným odstínu žluté).

Celkem často se někdo ptá, kolik času trasa Brno - Lipsko zabere - ono se to nedá tak snadno říct. Z Prahy to jsou 3 hodiny, do Prahy to můžou být dvě, anebo taky čtyři. Je taky rozdíl, jestli jedete jen s kabelkou, nebo s kufrem na dobu neurčitou - víc jak hodinový rozestup mezi spoji se ukázal jako dobrá volba (prostě to není sranda táhnout n zavazadel).

První dojem z Lipska byl, že hlavní nádraží je asi všude na světě plný divnolidí a že bez mincí si jízdenku nekoupím, protože automat nežere papírový. Měla jsem teda příležitost poprvé vytáhnout svoji namáhavě broušenou němčinu a poprosit nejrozumněji vypadající slečnu na nástupišti, jestli by mi rozměnila. Naštěstí tady lidi mluví normálně, ne jako v Rakousku, takže jsme se pochopily.

Až do pondělí jsem bydlela v obýváku u kamarádky mojí kamarádky, která mě nejen vyzvedla u tramvaje ale i nakrmila večeří (včetně vína), což první dojem vylepšilo tak o 100 % a v zásadě od této chvíle už mi Lipsko přišlo jenom hezký.

A to si nemyslím, že bych toho brala nějak moc...

Čtvrtek

Je hezký být v Lipsku, ale dokud nejsem oficiálně student Uni Leipzig, tak to pořád není víc než dovolená - takže jsem ráno hezky vyrazila do krásnýho přestavěnýho kostela aka hlavního štábu celé univerzity.

zdroj

Tam mi sdělili, že pro dnešek už jsou všechna čísla rozebraná (bylo cca hodinu až hodinu a půl po začátku otvírací doby) a že mám přijít zítra chvíli před devátou, abych nějaký číslo dostala. Takže jsem prakticky mohla jít zpátky domů... Nicméně nenechala jsem se odradit a šla si radši ulovit nějakou potravu (= koupit housku do Lidlu), což se tu postupně stane trochu leitmotivem mého života. Člověk by neřekl, jak je to náročný pořád vymýšlet co, kdy a kde budu jíst.

Pak jsem byla domluvená se svým StudyBuddym (student, co tu už nějakou dobu je a vyzná se), že se potkáme - je to Egypťan a studuje tady chemii v angličtině, takže ten, kdo z naší dvojice umí líp německy jsem byla já. Nicméně ukázal mi, kde se dá tisknout, kopírovat, nahrávat peníze do menzy (na unikartu, kterou nemám). Taky jsme zašli na kafe do McDonaldu (#studentlife) a obešli centrum.

/Menší vsuvka pro všechny Pitomia - když jsem slyšela (a nejen od StudyBuddyho), co všechno tady musí zařizovat lidi, co nepochází z EU, počínaje zdravotním pojištěním, přihlášením pobytu atd. atd. atd., tak jsem se pomalu styděla za to, jak jednoduchý to vlastně mám - pošlu vysvědčení a prokážu, že umím německy, nazdar. Tak si prosím važme těch možností, který díky EU máme/

Jako dcera svého otce jsem se rozhodla jít zpátky na byt pěšky (jeden lístek na MHD tady stojí 2,60) s kratší zastávkou v Bibliothece Albertina, což je takový malý místní exkurz do světa Harryho Pottera a rozhodně stojí za navštívení i pokud vás knížky nezajímají. V příjemným podzimním počasí to byla hezká procházka, sice trochu dlouhá, ale hezká, skrze park, kde se schází spousta mladých lidí, rodin s dětma, vyvalí se na trávník, něco jí a podobně. Asi tak průměrně třikrát denně mě tu málem sejme nějakej cyklista, protože v Lipsku nejsou žádný kopce a na kole tady jezdí snad úplně každej (a taky se hodně kradou), ale v pořádku jsem dorazila domů.

Pro méně pozorné čtenáře ano, vlastně jsem ten den vůbec nic nevyřídila, nicméně centrum je hezký a počkejte si na zítřek. A taky jsem večer po sto letech viděla Titanik a v němčině je to dost vtipný.

Takto vypadá ta knihovna, když vlezete dovnitř
odkaz

Pátek

Poučena včerejším neúspěchem jsem vyrazila na univerzitu tak, abych tam byla cca na půl devátou. Přesně na čas, abych z výtahu uviděla do nekonečna táhnoucí se frontu. I tak jsem si to radši pro jistotu vyčekala, abych se cca 10 lidí přede mnou dozvěděla, že "sorry, došly čísla". To znamená, že ještě pořád nejsem oficiálně zdejším studentem.

Nicméně dle rady svého StudyBuddyho jsem jela aspoň na kolej podepsat smlouvu a rovnou vyplázla přes 500 eurokorunáčků. Taky jsem konečně obhlídla tu část univerzity, kde opravdu budu chodit na nějaký předměty + medickou knihovnu + nemocnici (ono je to všechno v jednom komplexu). A přes ulici od tohohle komplexu je moje kolej. Což docela chceš.

Takhle nějak ta nemocnice fakt vypadá, když to zrovna není staveniště. Jestli to je hezký i zevnitř zatím nevím.
zdroj

Sobota + Neděle

O víkendu se toho moc zařizovat nedá (v neděli mají dokonce zavřený i obchody, no hrůza), takže jsem se zčásti válela doma u počítače a zčásti dělala sightseeing po Lipsku. V sobotu jsem ještě pořád neměla platnou místní šalinkartu, takže jsem si zas udělala procházku, tentokrát do Thomaskirche na něco, čemu se říká Mottete a když to dám do překladače, tak mi to přeloží jako motteta. Prostě sedíte v kostele a posloucháte vážnou hudbu, to vše jen za 2 eura. Bohužel slavnej Thomanerchor (sbor malých kluků s 800 letou tradicí) byl zrovna na soustředění spolu s mojí slečnou domácí, nicméně já stejně o hudbě vím houby, takže mi to bylo jedno.

V neděli jsem si na foursquare přečetla, že do obou nejlepších museí tady je vstup zdarma a navíc bylo hnusně, takže program byl jasný. DDR období a komunistický režim tady jsou dodnes velká témata, není se teda čemu divit, že jedno z muzeí bylo v bývalém sídle Stasi (něco jako STB), kde ukazovali různý jejich artefakty a druhý (Zeitgeschichtliches Museum) se věnovalo historii Německa po 2. světové válce. Pozorný čtenář mohl najít i pár panelů o Pražském jaru a taky fotky Němců, jak v 89 přelízají plot na ambasádu BRD v Praze ap., nejvíc lidí ale stejně nostalgicky stálo u výstavy tehdejšího nábytku, hraček a věcí denní potřeby. Bylo to trochu jako kdybyste vzali interiéry z Vyprávěj a přeložili všechny nápisy do němčiny.

Pondělí

No nebudu to prodlužovat, přijít v sedm ráno stačilo u imatrikulace na číslo 3, takže do třetice všeho dobrého se zadařilo, rovnou jsem si vyzvedla i Unicard, což je takový místní zaklínadlo na všechno počínaje menzou a konče vstupem na Ersti party a nahlásila se na Bürgeramtu, kde mi dali kufřík skoro jako z Lega s další miliardou reklamních letáčků, protože při imatrikulaci jich člověk dostane málo.

Další bod v programu bylo převzetí klíčů na koleji, shledala jsem, že moje spolubydlící tu sice má věci, ale není tu, a zahájila stěhovací etapu #2. Bydlím v sedmým poschodí, ale ten pokoj je úplně v pohodě, mám ho pro sebe a je výrazně větší, než můj pokoj v Brně. Kuchyň a koupelnu máme pro dvě, takže taky lepší než doma a o tom, že vylezu z postele a jsem ve škole už jsem psala.

Tutok bydlím.

Rovnou jsem vyrazila i do knihovny, aby mi někdo náhodou nesebral všechny ty tlustý anatomický bichle (není to sranda, novej atlas v knihkupectví stojí 80 eur, k tomu potřebujete ještě učebnici za podobnou částku a to je jenom anatomie). Pán se mi trochu smál a trochu se obával, jestli to vůbec odnesu, tak jsem mu vysvětlila, že bydlím za rohem. To ho asi uklidnilo a dokonce jsem dostala i igelitku zdarma (protože pršelo a já si inteligentně vzala jen látkovou tašku s tím, že zbytek vezmu do ruky).

Odpoledne byla úvodní přednáška zase v tom cool kostele na téma

1. jak se přihlásit do eduroamu
2. kde všude je knihovna, kopírky, počítače
3. že máme vyplňovat zpětnou vazbu (mají na to tady docela wow systém, otázka samozřejmě jak se to promítne do reality)

Protože další den je ten slavnej státní svátek a už jsem stejně neměla nic k jídlu, zakončila jsem den návštěvou Rewe, kde jednak byly nekonečný fronty a hlavně jsem udělala jedinou a zásadní chybu tohoto dne - koupila si půl kila kafe bez kofeinu.

Bacha na něj, záškodníka!

No takže zatím dobrý, na dnešním programu bylo hledání nových kamarádů a od zítřka už máme zase program od univerzity.

Z