Jsem tady dva a půl týdne a zatím se mi Lipsko fakt líbí. Předtím, než jsem se rozhodla jít sem na šest let studovat, jsem měla jenom pár referencí od kamarádů, Google Street View a zprávy o tom, že v Sasku AfD vyhrála volby, takže myslím, že obavy z toho, abych nebyla těžce zklamána byly celkem namístě. Nicméně nenaplnily se. Mám dvakrát větší pokoj než doma, do centra 20 minut, nejsou tu žádný kopce, ... Ale protože nic není 100% sluníčkový, tak se samozřejmě najdou i věci, který mě vytáčí - ani ne tak že by to bylo nějaký hrozný, ale spíš že by mě nikdy nenapadlo, že to budu řešit.
1.) Nemám závěsy
Doma je taky nemám, vystačím si se záclonama. Jenomže tam bydlím v pokoji orientovaným na sever. To znamená, že tam nesvítí slunko ANI měsíc (nějak si nejsem jistá, jestli měsíc taky jde z východu na západ, asi spíš ne, ale prostě si nepamatuju, že bych ho ze svýho okna někdy viděla). S tím slunkem to tu na podzim a v zimě nebude tak horký (i když dopoledne skoro nevidím na obrazovku počítače, nicméně to se spraví, až zkrátka začnu dopoledne chodit do školy), ale když tady byl před pár dnama úplněk, tak to jsem si rovnou mohla ustlat pod lampou pouličního osvětlení. No a co říkali zkušení harcovníci, tak léto bez reflexní fólie z lékárničky přilepené na okně je léto v pekle. Nehledě na to, že pořád předpokládám, že v protější fakultě fyziky není v devět večer nikdo, kdo by mi mohl koukat do okna v sedmým patře.
2.) Nemáme mrazák ani mikrovlnku
Edit 15. 10.: Máme mrazák, jenom jsem asi už oficiálně slepá, nebo co...
No a mikrovlnka, to je taková studentská klasika, žejo. My tady troubu totiž máme. Ale ona je to fakt trouba, takovej ten malej zmetek z Lidlu, kdybych si třeba chtěla upéct muffiny, nebo něco (to tak) a já můžu půlku receptů ze studentskakucharka.cz rovnou přeskočit. (Spolubydlící je fikaná a má mikrovlnku v pokoji, takže ji to jaksi nepálí).
3.) Že nejsem počítačovej mág
Tohle jsem si zapsala ještě předtím, než se mi podařilo rozmakat tady wifinu, s čímž mi po pár dnech překvapivě nejlíp pomohl můj Buddy, který s tím asi má zkušenosti a poslal mi program, kterej na rozdíl od těch předchozích čtyř opravdu fungoval. Ale instalování aktualizací na Windows 7 mě zaměstnalo asi na 2 dny a s posíláním dokumentů na tajňačku do školní tiskárny jako na střední je už asi definitivně konec.
4.) Peřina
Co jsem pochopila, tak v Česku je na koleji tak nějak zvykem, že povlečení i peřiny vyfasujete. Ono sice asi většinou není moc o co stát a já jsem si naštěstí mail s instrukcemi přečetla pro změnu důkladně a věděla, že si sem peřiny musím dovézt svoje. No ale žádný kufr není nafukovací a prostě je ta deka na říjen moc tenká. Ne jako že bych mrzla, nebo se kvůli tomu v noci budila, ale k tomu tepelnýmu komfortu mi dva tři stupně chybí. Jasně, že bych mohla spát třeba v tom spacáku, co jsem si taky přivezla. Ale ve spacáku se spí jenom na návštěvě. A já tu na návštěvě nejsem. Tajně doufám, že se toto samo vyřeší, až začnou topit.
5.) Rozkopali nám ulici
Dva dny poté, co jsem se nastěhovala. A je to ta ulice, po které jezdí obě dvě tramvajový linky jezdící do centra. Takže teďka musím chodit na debilní náhradní dopravu, která jezdí nepravidelně a ne úplně tam, kam nejčastěji potřebuju. A takhle to bude až do konce listopadu. Nemluvě o dalších problémech, které teprve vyvstávají. Jako třeba to, že nám nemá ke koleji přijet popelářský auto A TO JE TEPRVE PŮLKA ŘÍJNA.
6.) Bonusový bod: Že v Česku nemáme euro (nebo v Německu koruny)
Bylo by to totiž všechno jednodušší a růžovější. Nemusela bych trávit čas studováním nabídek různých bank (i když německej účet bych si asi tak jako tak musela založit), nelekla se pokaždé, když si přepočítám cenu piva na koruny ap. Převáděcí kurzy při převodech z účtu v jiné měně na eura jsou vždycky nevýhodný (a to účet bez poplatků za samotný přepočítání taky není samozřejmostí), takže je zkrátka nejlepší si ty peníze vozit po kapsách jak za středověku a pak tady nechat paní na přepážce ověřovat pravost bankovek. Prostě sen.
Takovýhle drobností je samozřejmě tisíc, takže se možná dočkáte i dalšího dílu, až se to zase nasbírá - ale pořád pozitiva výrazně převažují nad negativy a trocha dobrodružství a improvizace s izolačkou k životu patří a aspoň mám o čem psát.
Žádné komentáře:
Okomentovat