Medicína za kopci: Prázdninová praxe - urgentní příjem ve Frankfurtu vol. 2

První díl zde (tentokrát už i s funkčními obrázky).

Už jsem zpět v Lipsku a tak můžu udělat závěrečné shrnutí svého pobytu na frankfurtské Notaufnahme. Zbytek praxe pokračoval v podobném duchu, jako je ten, který jsem načrtla v prvním díle - pro nás, studenty, to bylo prostředí opravdu velmi příjemné a přátelské a za ten měsíc jsem se toho dost naučila a hlavně zažila.

Neřekla bych, že o moc líp vím, na co všechno je třeba myslet při různých potížích, na to je medicína příliš komplexní a měsíc moc krátký. Ale když mám dobrej den, dokážu celkem z hlavy odhrkat anamnézu a vyšetření bez toho, abych se zapomněla zeptat na alergie, když mi to jó pálí, tak si vzpomenu i na to hlavní z neurologickýho vyšetření, umím na ultrazvuku najít ledvinu a játra, poznat na EKG infarkt a fibrilaci síní, zflikovat jednoduchým stehem rozbitou hlavu, vyměnit močovej katetr a z Medikamentenplánu si domyslet, co mi pacient zatajil za nemoci. Moc to není, ale aspoň už si v nemocnici nepřipadám jako úplnej vetřelec a představa toho, že jednou snad budu opravdická doktorka už není tak nereálná. A pořád mě to tam baví.

Krabice s šitím

Seznam zajímavých případů, co jsem tak viděla:

dvě disekce aorty (Stanford A a Stanford B)
několik STEMI infarktů
otevřenou zlomeninu předloktí
polytraumata z menších autonehod, pád do černouhelného sila a zavalení zeminou ve výkopu (až na pár zlomenin bez větších následků)
edém hrtanové příklopky, pravděpodobně jako reakce na ACE inhibitory
repozici ramene a pár zlomených rukou
lidi se třema promilema
několik pořádně krvácejících rozbitých hlav (je to peklo, nateče to do vlasů, všechno to slepí...)
hyperglykemické koma
prvodiagnózu nádorového onemocnění na základě odpovídajících příznaků, pohmatu břicha a hrůzného ultrazvuku jater
obrovskou strumu
zaseknutej bobkovej list v krku (bacha na to, chudák pán)

A k tomu samozřejmě spoustu kolapsů nejasné příčiny, pádů, vysokých tlaků, bolestí na hrudi, bolestí břicha, neurologických podezřelostí, smutných příběhů lidí, kteří mnohem více, než péči medicínskou, potřebovali péči sociální, anemiků, dekompenzací srdeční insuficience s dušností a otoky nohou...

Zažila jsem za ten měsíc i spoustu různých doktorů a přístupů k práci, ve Frankfurtu je lékařský personál neskutečně multikulti a Němci jsou tam v menšině - bohužel je tam i velký personální nedostatek a velká fluktuace lidí, což se podepisuje na ne vždy fungující spolupráci mezi odděleními, přehazování pacientů jako horkých brambor a podobných neradostných skutečnostech. Největší krizovka byla, když jeden z doktorů denní směny nepřišel, protože mu onemocnělo dítě a doktorka na odpolední směnu si cestou do práce na kole zlomila ruku a dovezla ji záchranka. Od cca 18:30 tak na příjmu byly jen sestry, které pacientům dovolávaly konziliární lékaře.

Jeden den jsem se byla podívat i na základně záchranářů (která je společná s hasičema, protože většina lidí to kombinuje), bohužel jsem propásla příležitost vyzkoušet si sjíždění po tyči, ale zato jsem viděla dispečink a za odpoledne a večer byla na 4 výjezdech. Jezdila jsem s moc milým panem doktorem a frajerkou záchranářkou/hasičkou, vykládala mi o tom, jak to jako žena mezi chlapy vnímá a co to obnáší. A na benzínce nás pan doktor pozval na letošního prvního nanuka! :)

Čupr kára

V půlce praxe jsem se přestěhovala na ubytovnu v centru Frankfurtu, společně s další studentkou Annikou jsme měly dvoupokojový byt s koupelnou a kuchyní. Větší pohodlí bylo vykoupeno půlhodinovou jízdou na kole do nemocnice a zpět, ale aspoň jsem úplně nezdegenerovala (i když ten týden samozřejmě začalo sněžit a pršet). Annika stážovala na neurologii a moc jsme si sedly, studuje ve stejném semestru jako já v Düsseldorfu, chtěla by dělat soudní a do Frankfurtu jela mimojiné proto, že její rodina pochází z Polska a na Velikonoce se tam chystali (což se nestalo, protože corona). Poslední víkend přijela ještě i její kamarádka, která je aktuálně na stáži v Berlíně a ještě i s Katharinou, druhou famulantkou z urgentu, jsme si udělaly po mé sobotní službě výlet k Helensee na západ slunce a protože byla fakt zima, tak nebylo jiné cesty, než tento event proměnit na menší corona párty, abychom se tancem a vínem dostatečně zahřály :D Protože jsem ale holky šikovný, tak jsme zpáteční cestu nočním lesem zvládly bez nehod a v neděli jsme už bez Kathariny, která bydlela jinde, pokračovaly dalšími sociálními aktivitami typu procházky po Frankfurtu a vaření oběda.

Ubytko č. 2

Beachparty (fotila Annika)

Předchozí dva víkendy se nám podařilo potkat se zase s holkama z Lipska, jednou u jedné z nás doma (u rodičů) ve Spreewaldu, který jsme poctily svou návštěvou, a podruhé na jednodenním výletě v Berlíně - když to tak píšu, tak je to skoro až provokace, vzhledem k českému uzavření okresů. Každopádně co se sociální stránky týče, byl můj březen možná bohatší, než tři předchozí měsíce, přestože jsem nebyla v Lipsku.

Upršený Spreewald

Po měsíci už jsem se těšila zpátky do svého německého domova, na klid a čas na věci, které při 40 hodinovém pracovním týdnu nejdou zvládat. Jsem ráda, že mě tentokrát nečeká žádná zkouška na konci prázdnin/hned na začátku semestru, a tak můžu natankovat síly dokud je čas.

Další stáže jsou naplánovány až na léto, ale mám nachystaný článek s praktickými tipy, jak si takovou praxi zařídit a úspěšně na oddělení jako medik-Famulant existovat, tak se můžete těšit :)

Ještě pár obrázků té hezké části Frankfurtu: