Rady a tipy - prázdninová praxe v zahraničí, převážně tom německém

Teď je to sice s cestováním takový nijaký, ale pevně věřím, že brzy opět nastane čas, kdy kvůli přejetí myšlené čáry nebudeme muset řešit testování a karantény a všichni dobrodružní medici budou moci vyrazit nabírat zahraniční zkušenosti. Prázdninové praxe jsou k tomuto formou i délkou ideální, nedělám si iluzi, že by tolik lidí opravdu zvažovalo zmizet za kopečky na celé studium jako já, ale letní či zimní praxe je realizovatelnou pro mnohem větší skupinu lidí a je to cenná zkušenost a příležitost udělat si vlastní obrázek o tom, jak to chodí jinde.

Já jsem, kromě stáže na brněnské záchrance, všechny svoje praxe absolvovala v Německu, tudíž se veškeré informace a tipy budou týkat toho, jak to chodí tady. V létě se chystám na měsíc do Rakouska, o tom určitě taky něco napíšu, o jiných zemích nemůžu soudit. Zároveň taky nemám úplně srovnání s tím, jak to chodí na praxích v ČR - hlavně co se týče toho, co jako medik smím a nesmím dělat, jak se mi kdo věnuje ap. Ráda bych se v budoucnu doma ještě někam podívala, abych to srovnání měla, zatím to ale leží ve hvězdách.

Zatím mám za sebou 2 x 6 týdnů praxe ošetřovatelské, na kterou nepředpokládám, že by sem někdo jezdil, a pak 3 měsíční stáže na interně, anesteziologických sálech a na urgentním příjmu, příslušné články zde:

• interna v Žitavě první díl, druhý díl
• ARO v Lipsku a první díl urgentu ve Frankfurtu nad Odrou
• druhý díl urgentu ve FFO

V Německu se praxím říká "Famulatur", pokud pojedete až v šesťáku a třeba na delší dobu, tak možná spadnete spíš do konceptu PJ terciálů (PJ = Praktisches Jahr). PJ-leři, jak se medikům v šesťáku říká, mají trochu jiné spektrum kompetencí a zároveň i povinností, většinou se s nimi pevně počítá třeba k asistencím u operací a sepisování Arztbriefů. Famulatur trvá obvykle 4, nebo dokonce jen 2 týdny a neočekává se od vás o moc víc, než že budete přítomni, pomůžete třeba s ranními odběry a nebudete se tvářit úplně dementně. Jako Famulant máte velkou svobodu co se výběru oddělení týče, ta praxe je od toho seznámit se i s menšími, vámi dosud nepoznanými obory, a zároveň i svobodu v tom, čím praxi naplníte - většinou vás na oddělení nikdo nedrží, pokud ale projevíte zájem a ukážete, že jste spolehliví, můžete se účastnit prakticky všeho a hodně věcí si vyzkoušet i samostatně.

Pojďme k praktickým věcem:

• rozmyslete si, kdy, cca kde, na jak dlouho a na jakém oddělení chcete stážovat. Jestli si v zahraničí chcete splnit povinnou interní/chirurgickou/gynpor praxi, nebo vás zajímá třeba ORL a dobrovolně tomu věnujete měsíc prázdnin
• za sebe můžu doporučit i obory, kde se v ČR na škole obvykle nestážuje
• ARO a především sály z anesteziologické strany (můžete toho sami hodně dělat, 1:1 výuka, anesteziologové jsou obvykle pohodáři)
• radiologii (hodně mých kamarádů tam stážovalo a chválili si to, s rentgeny a CT se setkáte v jakémkoliv oboru a zkušenosti z praxe se vám budou hodit, na radiologii je obvykle dobrá nálada)
• urgentní příjem (největší průtok pacientů a spousta příležitostí k vyšetřování, péči o rány, velká různorodost diagnóz, hodně praktických úkonů typu kanylace, cévkování, šití)
• zeptejte se svých starších kamarádů - určitě někoho, kdo v zahraničí stážoval, ve svém okolí máte a co si budeme povídat - budete radši věřit mně, neznámé duši z internetu, nebo někomu, koho osobně znáte? Třeba byli na skvělý stáži v oboru, který vás taky láká - a vy můžete udělat prosté Ctrl+C, Ctrl+V.
• pokud to není takhle jednoduché, je potřeba najít si něco sám - v tom je největším pomocníkem server https://www.famulatur-ranking.de/ Můžete si na něm přečíst zkušenosti ostatních mediků, vyhledávat se dá podle země, města, oboru, konkrétní nemocnice. Dávejte pozor na to, kdy byl který text napsán a na to, že se samozřejmě nedá úplně všemu věřit. Přesto je to dobrý kompas a filtr oddělení, kam fakt nechcete. Dozvíte se, jak moc dopředu je třeba se hlásit, jestli nemocnice nabízí ubytko/obědy/nějaký eura jako plat, jestli je to tam mediky přecpáno, jaká je nálada mezi sestrami a doktory... Převážně jde o zkušenosti německých mediků, občas i z jiných států (hlavně Rakouska a Švýcarska, ale občas i ta exotika), něco podobného existuje i na rakouském internetu a nesmím zapomenout ani na https://www.pj-ranking.de/page/start/ - to je hodnocení zase PJ terciálů, kde se k tomu stejnému oddělení můžete dočíst info zase z jiné strany a občas je na jednom portálu to, co na druhém není a naopak.
• podle čeho vybírat? Já osobně to obvykle dělám kombinací: obor, který mě zajímá + dobré hodnocení na portálu + ubytování zdarma, pokud to není Lipsko + město, který mi je sympatický. Radila bych poohlídnout se spíš po menších nemocnicích, jednak proto, že je tam míň mediků a nejste jenom jedním ze zástupu, levnou pracovní silou, a taky proto, že okresní nemocnice obvykle nabízí mnohem lepší podmínky. Ve fakultce vám fakt nikdo ubytování ani plat dávat nebude. Ale je to vždycky individuální rozvaha, některý speciální obory (např. neonatologie) třeba můžou být rozumný jen ve fakultce. Nebo zkrátka chcete měsíc žít v Berlíně/Hamburku/Mnichově a ubytování pořešíte třeba u příbuzných, nebo u kamaráda. Je to taky otázka toho, jestli je pro vás praxe důležitá po odborné stránce, nebo to berete spíš jako takovou odnož kongresové turistiky. Pokud se toho chcete hodně naučit a po večerech si dočítat informace k pacientům a jejich diagnózám, je celkem šumák, kde měsíc bydlíte. Já to osobně dělám někdy tak, někdy jinak, ve Frankfurtu nad Odrou jsem byla jen kvůli praxi, v Žitavě jsem si chtěla obhlídnout Liberecko a německou stranu Lužiček a popovídat si s místními českými doktory, na ARO jsem byla v Lipsku a řešila zase spíš to odborný. V létě do toho Rakouska jedu (skoro) jen proto, že budu měsíc zadarmo bydlet ve Vysokých Taurách a o odpoledních a víkendech plánuju chodit na tůry. Jako medik nemám žádné skvělé příjmy a luxusní dovolené si dovolit nemůžu a nechci, tak to beru jako takové malé odškodnění.
• pokud je pro vás stáž aspoň trochu důležitá z odborného hlediska, silně bych doporučila jet do země, kde ovládáte jazyk pacientů. Nemusíte mluvit nějak hvězdně, většina lidí se v tomto spíš podceňuje, ale pokud se dorozumíte jen s doktory, kteří mluví anglicky asi všude, o dost toho přijdete. Proto by mě nikdo nedostal do Itálie, Španělska, Beneluxu ap., asi ani Francie. Afrika a Asie jsou úplně jiné téma, ale i tam to je hlavně o poznávání té země a kultury, potažmo místního zdravotnického systému, a až v druhé řadě o vlastní medicínské odbornosti.
• pokud máte vybráno, najděte si stránky dané nemocnice a někde u "Karriere", "Studenten", "Praktika" obvykle najdete přímo informace pro Famulanty, co vám nabízí, kontaktní mail ap. Na ten pak stačí napsat krátký textík "jmenuji se tak a tak, jsem v tomhlectom semestru na téhle univerzitě a rád/a bych v časovém období xyz absolvoval/a praxi na tom a tom oddělení". Škola nic nezařizuje, vše domlouváte vy x nemocnice. Pokud informace pro praktikanty nenajdete, vylovte někde mail personálního a zeptejte se, jestli praxe umožňují a jaké jsou podmínky. Zbytek vám už paní řekne, občas chtějí životopis nebo jiné srandy. Nezapomeňte se zeptat na ubytování a na jiné technikálie! Obvykle nemají důvod vás nepřijmout, je ale potřeba se přihlásit včas, protože kdo dřív přijde, ten dřív mele! Hlavně místa v lákavých lokalitách, s dobrými podmínkami, co se peněz a ubytování týče, bývají vybookovaná třeba rok, nebo i víc dopředu. Případně dostanete místo, ale ubytování ne. Je to opruz, ale jinak to asi nejde.
• občas je potřeba doložit nějaké očkování ap., já se pro jistotu vždycky ptám, zda potřebují ještě nějaké doklady, aby se na to nezapomnělo a já pak nestála 500 km od domova a nesháněla očkovák. Jestli na dobu praxe uzavřete dodatečné zdravotní pojištění je vaše rozhodnutí, běžná péče je v rámci EU hrazena do výše, do jaké by byla hrazena v ČR, nebo tak nějak. Tuším, že při práci a cestou do/z ní jste pojištěni v rámci praxe "zaměstnavatelem". Ale tohle není zrovna moje téma, přiznávám.

Ze vzduchu medik živ není, takže jestli vám někdo nabídne obědy zdarma, berte všema deseti :)

Pokud je vše domluveno, máte chvíli klid, než nastane čas odjezdu:

• v naprosté většině nemocnic dostanete oblečení nemocniční, jediný, co musíte mít vlastní, jsou boty. Doporučuju něco minimálně s uzavřenou špičkou, jednak kvůli kopání do brzdiček postelí apod. a jednak jste chránění před různýma nemocničníma fujtajblama, co útočí na vaše nohy. Kdyžtak se ohledně oblečení ještě jednou ujistěte předem u paní z personálního.
• jinak přihoďte podle oddělení třeba fonendoskop (v Německu je to Stethoskop), nebo lampičku na zorničky, kladívko snad jen na neurologii, i když tam by měli mít i nějaký erární.
• v daný čas se první den objevte na smluveném místě, obvykle u paní z personálního, kde podepíšete smlouvu o praxi a další papíry, pravděpodobně vás pošle ještě na poučení o mlčenlivosti a o hygieně. Buď vás pak sama odvede na oddělení, nebo vám řekne, u koho se máte hlásit - na oddělení se vás už ujmou a řeknou co a jak.
• je dobrý si včas zjistit, od kolika do kolika máte na oddělení oficiálně být, kdy a KDE je ranní hlášení, vizita, odpolední sezení a podobný věci, ať nejste odkázáni na to, neustále dělat ocáska někomu z doktorů. Představte se všem, který na oddělení potkáte, i druhej, třetí, pátej den, obzvlášť ve služebním provozu se ti lidi točí. Neříkejte jen jméno, ale i že jste studenti a třeba v jakým ročníku, případně jak dlouho tam budete.
• nechte si prvních pár dnů na okoukání toho, jak věci chodí, co kdo dělá, který lidi jsou ochotnější co se výuky týče ap., než se začnete ptát, jestli můžete zkusit to a to. Na druhou stranu se po těch úvodních dnech na zahřátí nebojte být aktivní - někdo dělá na oddělení ultrazvuk? Není důvod, proč byste neměli [sloveso pro to, co se s ultrazvukem dělá, německy je to "schallen"] taky. Na oddělení je nový pacient a je potřeba doplnit anamnézu, něco vyšetřit ap.? Zeptejte se, jestli si ho můžete vzít do prázdné ambulance a začít. Dávejte pozor u vizity, co je u kterého pacienta ten den plánováno za intervence (punkce třeba) a zeptejte se, kdo to bude dělat a jestli by vám mohl dát vědět, až půjde na věc. Pro hrubou orientaci - všechno neinvazivní + odběry krve, kanylace periferních žil, cévkování, šití je běžně možný dělat sám. Na ARU i dýchání ambuvakem, intubace/zavádění LaMa ap. Centrální žilní katetry, kanylace arterií, lumbální punkce, punkce výpotků, spinální anestezie jsou věci spíš na koukání a asistování, když už jste to párkrát viděli a jste zrovna s někým, kdo vás zná a je vám nakloněn, můžete se zkusit zeptat, a třeba vás to nechá dělat. Já jsem z těch věcí nedělala nic, ale některým spolužákům se poštěstilo :)
• k tomuhle bodu patří obecně odhadnutí správné míry vlezlosti - ne vždy je správná chvíle se na něco ptát a někoho otravovat, zároveň ale musíte být asertivní a říct, co chcete a nechcete, myšlenky vám nikdo číst neumí. Nemocnice je pro introverty trochu peklíčko, sama s tím mám taky problém a to jsem od začátku studia ušla velký kus cesty. V cizím jazyce je to ještě o stupeň obtížnější. Mně pomáhá se myšlenkově trochu oprostit od svého "civilního" ega a do určité míry hrát jistou roli, ve které umím být sebevědomá, říkat pacientům, co mají dělat, telefonovat na jiný oddělení a chtít něco od o třicet let starších doktorů a tvářit se, že mě to vůbec neznervózňuje.
• pokud vám na druhou stranu někdo deleguje úkol, který jste nikdy nedělali (odebírání krve, píchání kanyl, vytahování CŽK a jiných věcí, vyšetřování) a tváří se u toho jako by to byla nejběžnější věc, nebojte se říct, že to neznáte a jestli byste to poprvé mohli udělat spolu. Používejte zkrátka mozek a nenechte se vmanévrovat do situace, kdy budete někde sami a nedejbože třeba ohrozíte pacienta, protože nevíte, která hadička je která ap. Vždycky si ověřujte, co je v které infuzi, ve které stříkačce, totožnost pacienta a ordinaci lékaře, než něco uděláte. Nebo to nedělejte.
• pokud vás někdo naučí pracovat s informačním systémem, nebo dokonce dostanete vlastní přihlašovací údaje, využijte toho. Koukněte na laboratoř, na rentgeny, na předchozí zprávy, spousta se toho dá dohledat. Zároveň jsou v Německu třeba vizity dost často ještě psaný ručně do tzv. "Kurve", což je jednak formulář nebetyčně nepřehledný a navíc je o ně věčný boj mezi sestrami vykonávajícími po vizitě ordinace a doktory sepisujícími propouštěčky. Určitě si můžete akta půjčit a projít, ale ideálně v nějakou neexpenovanou dobu.
• když nemáte co dělat, koukněte, co dělají sestry a jestli si třeba nemůžete něco vyzkoušet. Cvičte si ruce i se zdánlivýma blbostma typu natahování a ředění léků, připravování infuzí, psaní EKG ap. Dost možná budete ráno mezi vizitou a hlášením mít za úkol udělat ranní odběry a případně píchnout nový kanyly, směle do toho! (ale zase si nenechte nakecat, že na vizitu smíte teprve když je všechno hotový, nejste otroci)
• Apes together strong. Když je studentů na oddělení příliš, nebo narazíte na nějakýho egohoniče, je to trochu otrava, ale jinak se z toho dá hodně vytěžit. Hlavně odpovědi na takovýty debilní dotazy, který se "dospělým doktorům" stydíte položit, tipy a tríčky, jak se co dělá a na koho si dávat pozor.
• co se komunikace v cizím jazyce týče, neumím se do toho úplně vcítit, protože je sice každýmu hned jasný, že jsem cizinka, ale nemám problémy rozumět (a když jo, tak proto, že to nechápu kognitivně anebo protože ti lidi huhlaj - ale s tím mají problémy i domorodí studenti) a v zásadě ani vyjádřit se. Čekala bych, že se vás o to starostlivěji na oddělení ujmou a budou dávat pozor jednak na to, abyste neudělali nějakou blbost, ale zároveň i na to, abyste nebyli úplně ztracení. Pokud něčemu nerozumíte, ve vhodnou chvíli se znovu zeptejte. Jak taky máte vědět, že v Německu se bažant řekne kachna, co je to Flexüle, Braunüle, Viggo, Venflon (všechno to stejný, periferní žilní katetr), že "déká" je cévka a "cetfauká" centrální žilní katetr. Připravte se na to, že na okolí budete působit cca o 30 IQ bodů hloupější, než ve skutečnosti jste. Srandu si z vás kvůli tomu budou dělat jen lidi, co toho sami v hlavě moc nemají... Já si v těchle situacích vždycky v duchu zopakuju Forrestovo "Pro hlupáka každý hloupý" a obvykle se na ty lidi usměju, poděkuju jim, že mě zasvětili do toho, jak jedině a perfektně se smí dezinfikovat tácek na odběry a dál to neřeším.
• dost často v nemocnici probíhají třeba jednou týdně semináře pro studenty, k nejrůznějším tématům, často s praktickými věcmi, jako je ultrazvuk, šití, EKG - pokud se vám o tom nikdo nezmíní a vy byste měli chuť, zeptejte se, ideálně jiných studentů, ale klidně i přímo primáře
• takovým nepsaným zvykem je na konci praxe donést něco dobrýho na rozloučenou :)

Knížku a rukavice nepotřebujete, to mi jen zůstalo za nehtama...

To je vše, co mě k tématu praxí napadá - hlavně si to užijte a nebojte se jazyka. Případné dotazy ráda zodpovím, pokud to bude něco, s čím mám zkušenost :)